Radoslávie
Radoslávská republika (2017-2020) Radoslávské království (2020-2023) | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
Respublik Radoslavland (2017-2020) Kónigsgov Radoslavland (2020-2023) | |||||||
Motto: Líp než dřív | |||||||
Národní hymna: Pochod studentské legie (2017-2020) How Great Thou Art (2020-2023) | |||||||
| Bruntál (de facto) | |||||||
| čeština (de iure a de facto) angličtina, jeseničtina (v praxi nepoužívané) | |||||||
Vláda | de facto prezidentská republika (2017-2020) volená absolutní monarchie (2020-2023) | ||||||
• Hlava státu | Albert Flinkmann (2017-2023) | ||||||
• Viceprezident | Ladislav Jan (2017) | ||||||
Legislatura | Parlament (2017) Zákonodárné shromáždění (2017) Přechodná rada (2017-2018) Senát (2018-2021) | ||||||
| Vznik | |||||||
• Vyhlášení nezávislosti | 15. únor 2017 | ||||||
• Přeměna v království | 8. června 2020 | ||||||
• Zánik | 1. února 2023 | ||||||
• Nárokované | 2255,02 km² (2017-2020) 0,01 km² (2020-2023) | ||||||
| česká koruna (CZK) | |||||||
Časové pásmo | SEČ (UTC+1) | ||||||
Předvolba MPTA | +0453 | ||||||
| |||||||
Radoslávie (v letech 2017 a 2020 oficiálně Radoslávská republika a následně do roku 2023 Radoslávské království) byl mikronárod se sídlem ve městě Bruntál, jenž existoval v letech 2017 až 2023. Původně si nárokoval celé území českých okresů Bruntál a Jeseník, nicméně od roku 2020 se jeho územní nároky omezily pouze na malé neobydlené území Zaječí vrch poblíž Bruntálu. Radoslávie sousedila s Českou republikou a Polskem, po omezení nároků začala být ze všech stran obklopená Českem.
Radoslávie vznikla 15. února 2017 vyhlášením nezávislosti a zformováním prozatimní vlády. Její kultura a politická situace volně navazuje na Darthsko, mikronárod, který mezi lety 2014 a 2017 existoval v různých formách v Bruntále. Nemalou roli při této asociace hraje Albert Flinkmann, bývalý vládce Darthska, který Radoslávii založil a fakticky po celou dobu její existence vedl, nejprve jako prezident a po zformování království jako král.
První roky existence Radoslávii doprovázela nestabilita, a to nejen vnitřní, ale i diplomatická. Vedle neustálých změn politického systému z důvodu přílišné komplexnosti byrokratického aparátu a zneužívatelných chyb v zákonech ohrožovala mladou republiku i sousední Morava, historický rival Darthska a mikronárod, který si nárokoval území Radoslávie. Diplomatický konflikt mezi těmito zeměmi eventuélně vyeskaloval do Moravsko-radoslávské krize, která částečně probíhala souběžně s Gymnaziální-českomoravská krizí. Výsledkem této krize bylo upadnutí Radoslávie do neaktivity, ze které se dostala až po přeměny republiky na království v roce 2020.
Po přeměně zřízení na monarchii byla završena stabilizace politického systému v zemi. Flinkmann, jakožto úřadující prezident, se stal regentem nově vzniklého království a následně byl zvolen i králem. V tomto období se začalo formovat radoslávské právo, právní a soudní systém inspirovaný anglosaským právem, upravený a přizpůsobený pro pokrytí nedostatků v radoslávské legislativě. Tento systém se v Radoslávii používal až do jejího rozpadu a je dnes používaný v Bobánii. Mezinárodně se království postupem času dobrovolně uzavřelo a, zvláště pak po rozpadu Aenie, přestalo vykazovat aktivitu na venek.
Radoslávie byla jedním ze zakládajících členů současné UMSE, kde, společně s Meknijskem, navrhlo radoslávsko-meknijský model organizace. Také byla členem Aenie, konfederace zahrnující několik českých mikronárodů a duševního pokračovatele Coronska. Vedle svého integrálního území spravovala Radoslávie taktéž Post-bobanskou správu, celek zahrnující město Broumov a několik okolních vesnic, který vznikl po rozpadu Bobánie v roce 2020. Radoslávie zanikla 1. února 2023 společně s obnovením a osamostatněním Bobánie.
Náezv
Jednoslovný název mikronárodu Radoslávie je skládá ze dvou části. Rado- je odvozená ze slova radost a -slávie od slova slovan, nicméně její intepretace je přesnější jako "zem slovanů." Celý název se dá tedy volně interpretovat jako zem radostných slovanů. Zakladatel země, Albert Flinkmann, řekl, že název nového mikronárodu chtěl specificky odvodit od slova radost a příponu -slávie vybral jen kvůli tomu, že to "znělo docela dobře" a žádný jiný český mikronárod v té době tuto příponu nepoužíval.
Historie
Darthsko
Spirituálním a do jisté míry i kulturním a politickým předchůdcem Radoslávie je Darthsko, první mikronárod založený Albertem Flinkmannem ke konci září roku 2014. Původní název byl Darth knížectví, ovšem rychle po založení se začala používat početštělá forma názvu, a to i úředně. Původně omezený pouze na území pokoje, ve kterém Flinkmann v té době žil, tento mikronárod se v průběhu času rozrůstal, až si v době svého zániku na začátku roku 2017 nárokoval několik ulic ve východní části Bruntálu a sousedící louku a les, včetně Zaječího Vrchu, polního ostrůvku, které se o pár let později stalo nárkovaným územím Radoslávského království.
Na přelomu let 2014 a 2015 se Darthsko zúčastnilo Propagandistické války, v té době pravděpodobně největšího konfliktu českého mikronacionálního sektoru. Původně diplomatická potička mezi avangarským králem Cupinem IV. a tehdejším vůdcem Sovětským svazem Bratslavem Šťastenem, tento konflikt v průběhu několika týdnů rychle vyeskaloval do formálního vyhlášení války. Darthsko se eventuélně v tomto připojilo ke straně Avangaru, zejména kvůli sympatiím s Avangarem, ale také kvůli ideologickým a náboženským rozdílům těchto dvou zemí a názorovou neshodou mezi Flinkmannem a Šťastenem. Darthsko zároveň navázalo v průběhu této války diplomatické vztahy s Bobánií, dalším mikronárodem zapojeným do bojů proti SSSR, ze které se eventuélně stal jeden z nejbližších spojenců. Tyto tři země v průběhu konfliktu eventuélně vytvořili spojenectví, později nezývanou Aliance tří zemí. Válka eventuélně skončila vítězstvím Aliance a rozpadem SSSR, nicméně vznikla rozepře mezi Flinkmannem a Šťastenem vyvolala několik let trvající rivalitu, která vedla k několika dalším konfliktů v průběhu mikronacionální historie.
V roce 2015 se Darthské knížectví stalo jedním ze zakládajících členů Coronské konfederace, superstátu složených z několika českých mikronárodů a faktickým nástupce původní Unie mikronárodů střední Evropy. V ní se účastnilo studené války proti Československu, mikronárodu vzniklém po rozpadu SSSR ke konci Propagandistických válek, který byl ovládnut Šťastenem poté, co se stal jeho prezidentem. Po někilika měsících členství knížectví konfederaci opustilo, důvod pro opuštění je ovšem neznámý. Ve stejném roce Darthsko také anektovalo Republiku Okružní, mikronárod sousedící s Darthskem a jeho de facto loutkový režim. Anexe ovšem vyvolala protest ze strany Československa, které eventuélně předalo darthskému knížeti ultimátum na "ukončení okupace Republiky Okružní." Ten toto ultimátum odmítl, a tak československá vláda nechala na území Bruntálu vyhlásit vlastní loutkový stát, který ovšem nebyl nikým vyjma československa uznám a eventuélně se rozpadl.
V průběhu roku 2016 se Darthské knížectví přereformovalo na Darthský majorismus, s tím zároveň přijala i nové symboly, které eventuélně sloužily jako inspirace pro ty užívané v Radoslávské republice. Majorismus je forma vlády specifická pro Darthsko podobná konstituční monarchii, v níž hlavou státu je major. Původně bylo zamýšleno velké množství druhů a variací, ovšem jediná země která adaptovala tento model vládního zřízení je Darthsko, tudíž jediná využívaná forma je tzv. konstituční majorismus. Společně se zavedením nového označení hlavy státu se zároveň provedla celková reforma vládního uspořádání a administrativního dělení. Země se stala federací se čtyřmi provinciemi, byla přijata první a jediná ústava a byla zrízena Národní rada, legislativní orgán, který se měl eventuélně stát demokraticky voleným parlamentem země, to se však nestalo. Dále major formálně vyhlásil neutralitu majorismu a zavedl více pacifistický styl vykonávání diplomacie, což zaručilo mír pro Darthsko pro zbylou dobu jeho existence.
Radoslávská republika
Dne 15. února 2017 vznikla na území Bruntálského a Jeseníckého okresu Radoslávská republika a zároveň i prozatimní vláda. jejíž hlavou se stal Albert Flinkmann jako prezident. Tato vláda zanedlouho sepsala první ústavu, ovšem kvůli dírám v politickém systému a přílišné komplexnosti byrokratického aparátu se ústavní pořádek měnil v průběhu prvního reoku existence země hned několikrát. V té době vznikly v republice dvě politické strany, které eventuélně monopolizovaly politický vliv v zemi. Jednotná strana Radoslávie, založená Flinkmannem, která se považovala za pravicovou sílu v zemi a Socialistická strana Radoslávie, založená Fridrichem Kaunisem, radoslávským politikem a kamarádem Flinkmanna, která zastupovala levicovou politiku. Obě strany ovšem zanikly v průběhu roku 2017 a to díky pokračující politické nestabilitě a neustálým úpravám zákonů definující politické zřízení.
Mezinárodně byla Radoslávie ve svém první roce úspěšná. Jejím největším úspěchem v tomto období je obnova Unie mikronárodů střední Evropy, organizace, která, byť v jiné formě, existovala již před vznikem Radoslávie jako takové, nicméně po vzniku Coronska se stala neaktivní a eventuélně zanikla. V rámci této obnovy se Radoslávii, společně s Meknijskem, podařilo prosadit tzv. radoslávsko-meknijský model organizace, který je v rámci organizace uplatňovaný dodnes a navazuje svou koncepcí organizace na původní UMSE. Ve stejném období rovněž země navázala vztahy s několika mikronárody, nicméně opustila doktrínu pacifistické diplomacie platné v posledním roce existence Darthska. Ve stejném období taktéž zaoičal proces částečné integrace Bobánie, kdy část mezinárodní politiky a obrany mikronároda byly přenechány Radoslávii. Tento pozitivní vývoj přerušila až Moravsko-radoslávská krize, která začla na začátku roku 2018.
Moravsko-radoslávská krize
Již při obnově UMSE se začalo vznikat diplomatické napětí mezi Radoslávií a Moravou, především kvůli prosazení radoslávsko-meknijského modelu fungování organizace, který stál v přímém rozporu s moravským modelem navrhnutým lídrem Moravy Bratslavem Šťastenem, což způsobilo stáhnutí Moravy z procesu obnovy organizace. Situace ovšem začala skutrčně eskalovat až na začátku roku 2018 kvůli územním sporům, kdy si Morava nárokovala celé území nárkované Radoslávií. Na počátku Gymnáziální-českomoravská krize sice oba národy ještě v omezené míře spolupracovali v rámci podpory Státu Gymnázium, ovšem ještě před vznikem Svazového státu Čechy a Morava byly veškeré diplomatické vztahy přerušeny a komunikace se značně omezila.
Ani po vzniku Svazového státu se situace nezlepšila. Mezi Radoslávií a Moravou vypukla de facto studená válka, kdy komunikace byla přerušena a obě strany se snažily o mezinárodní izolaci té druhé. Čechy, druhý stát tvořící SSČM, začal tlačit na Moravu, aby uznal radoslávské nároky a ukončila probíhající krizi, což Morava odmítla a eventuélně vystoupila ze Svazového státu, ukončujíc jeho existenci. Situace mezi Moravou a Radoslávií se dále vyostřovala, až radoslávská vláda formálně vyhlásila válku Moravě. Ta trvala několik týdnů, nicméně situaci moc neovlivnila a jedná se spíš o symbolice vyvrcholení krize. Po několika týdnech se Flinkmann a Šťasten domluvili na kompromisu. Morava formálně uznala územní nároky Radoslávie a mírová smlouva byla podepsaná.
Po ukončení krize Radoslávie upadla do období neaktivity, ve kterém zůstala přes rok. Toto období se vyznačuje téměř nulovou diplomatickou aktivitou, malým počtem nových vydaných právních předpisů a celkově nízkou zapojeností občanů. Tato perioda radoslávské historie byla ukončena až zánikem repuliky a zrodem království. Jedinou důležitější akcí republiky během této éry byla během mikro-menderské války, kdy Radoslávie formálně diplomaticky podpořila Mikrodohodu a uznala vládu Jana Mírného.
Radoslávské Království
Na přelomu let 2019 a 2020 začalo být jasné, že politický systém fungující v Radoslávii v té době je nedostatečný a potřebuje být zjednodušen nebo nahrazen úplně. Ačkoliv se v tomto období míra aktivity vlády a občanů opět začala pomalu zvedat, bylo už tenkrát jasné, že tento trend je jen dočasný, způsobený voláním po reformách, a země brzy znovu upadne do stagnace. Proto se prezident Flinkmann rozhodl pro úplnou přeměnu systému i za cenu ztráty demokracie, má-li vést k dlouhodobému probuzení národa. Proto senátu, v té době legislativnímu orgán Radoslávské republiky, předložil dva návrhy, jeden na zrušení ústavy a druhý na přeměnu vládního systému na monarchii. A po, na radoslávské poměry dlouhé, diskuzi mezi členy senátu byly oba tyto návrhy přijaty. Dne 8. července 2020 tak republika zanikla a na jejím místě vzniklo Radoslávské království. Sám Flinkmann, jakožto úřadující prezident v době vytvoření monarchie, se stal radoslávským regentem a po pár dnech byl senátem zvolen a korunován prvním a jediným králem.
Flinkmann hned po svoji korunovaci začal provádět reformy politického systému a i charakteru země jako takové. Například byly přijaty nové státní symboly, které reflektovaly změnu státního zřízení nebo státní moc byla přesunuta z republikových institucí přímo na krále a valná většina z nich zanikla. Senát, jakožto nejvyšší legislativní instituce za dob republiky, byl z počátku ponechán, nicméně jeho pozice degradovala na spíše poradenský orgán a eventuélně byl, zejména kvůli svojí nízké aktivitě, zrušen úplně. Z pozice senátora se po zániku senátu stala, na základě zákona, šlechtický titul značící králova nejvyššího poradce, což z něj činí jediný šlechtický titul užívaný v království. Další důležitou změnou byla územní reforma, kdy si království přestalo nárokovat téměř veškeré území nárokované v době republiky a omezilo se pouze na Zaječí vrch, polní ostůvek a vyvíšenina nacházející se poblíž města Bruntál.
Post-bobanská správa
Ke létě roku 2020 se začalo mluvit o potenciálním připojení Bobánie k Radoslávii či úplném zániku Bobánie. Důvodem byla nízká aktivita Bobánie jako takové a nizký zájem občanů. Navíc v té době na území Bobánie vládla vojenská junta, vojenský režim zřízený Řádem Vševidoucích v roce 2017 a vedený králem radoslávie Albertrem Flinkmannem z pozice Nejvyššího Vševidoucího. Proto byly zahájeny rozhovory mezi Flinkmannem a vévodou Bobánie Ladislav Janem o budoucnosti země, jejichž výsledkem bylo domluvení postupného rozpadu Bobánie skrze na Radoslávii závislém celku. 12. listopadu 2020 Bobánie oficiálně zanikla a na jejím místě vznikla Post-bobanská správa.
Post-bobanská správa byla formálně samosprávný celek jenž disponoval autonomním zřízením, ovšem v realitě byl ve všech ohledech závislý na Radoslávii a v mnoha ohledech se jednalo o prakticky součást radoslávského území. Během svojí existence byla řízena dvoumi různými systémy. Z počátku, když byl primárním cílem správy postarání se o zánik Bobánie, byla vedena správcem, osobou jmenovanou radoslávským králoem disponující téměř neomezenou autoritou nad správou. Během tohoto období byl správcem po celou existence této pozice sám radoslávský král Flinkmann, který mnohokrát implementoval radoslávské zákony ve správě. Ovšem od 1. září 2022 vešel v platnost Zákon o bobanské obnově, dokument sepsaný společně s bývalými představiteli Bobánie, který způsob administraci správy výrazně upravil. Nově se o vedení staral tzv. Výbor pro obnovu Bobanského vévodství, kolektivní orgán v praxi složený z bývalých bobanských občanů vedených lordem guvernérem, kterým se stal bývalý bobanský panovník Ladislav Jan. Cílem tohoto výboru nebyla jen administrace správy, ale rovněž i příprava právních a kulturních podkladů pro eventuélní obnovu Bobanského vévodství.
Post-bobanská správa zanikla společně s Radoslávským královstvím 1. února 2023 a na jejím místě bylo vyhlášeno moderní Bobanské vévodství.
Pozdní království a zánik
Poslední rok a půl Radoslávského království se dá definovat svým izolacionistickou diplomacií a nízkou aktivitou na venek. Ačkoliv jisté náznaky opatrnosti vůči nejen cizým mikronárodům, ale i individuálním osobám, existovala v Radoslávii prakticky od vzniku království, bylo to teprve během v tomto období co se uzavřela téměř úplně. S výjimkou některých diplomatických kroků, například podpory Firburku v průběhu Kybistánsko-firburské krize, nevykonávala žádnou diplomacii a i její neformální styky byly výrazně omezeny. Důvod postupného vývinutí této politiky byl zejména ztráta zájmu radoslávského krále provozovat diplomacii a eventuélně i mikronacionalismus jako takový, který, společně s nevyřešenými interními problémy Radoslávie, vedl k eventuélnímu rozhodnutí nechat království zaniknout.
26. ledna byl vydán Zákon o zániku Radoslávského království a obnově Bobanského vévodství. V průběhu několika dnů před zánikem se král věnoval informováním představitelů celků, které měly s Radoslávií jakýkoliv druh vztahů o zániku království a zároveň i osamostatnění Bobánie. Radoslávské království zaniklo 1. února 2023 po, připočteme-li Darthsko, téměř devíti letech existence.
Vláda
Radoslávie politický systém byl, v době vytvoření republiky, zamýšlen jako demokracie, systém, který by kombinoval elementy zastupitelské a přímé demokracie, jasnou separací mocí a respektem ke svobodě a právech občanů. Už rychle po založení se ovšem ukázalo, že takový systém je velice obtížné implementovat, zvláště u útvaru s tak nízkým počtem občanů, efektivně tak počínajíc období nestability. V průběhu prvního roku existence republiky se ústavní pořádek měnil hned několikrát, ústava sama byla přesána a znovu vydaná hned několikrát a žádný zákon nevydržeo v platnosti dlouho. Situace se nakonec zlepšila až po přímém zásahu prezidenta Flinkmanna, který byl donucen rozpustit parlament, pozastavit platnost ústavy a zavést přechodnou vládu pod jeho přímým vedením.
Pozdní republika, tedy období po moravsko-radoslávské krizi a vyhlášením monarchie, se krom snížené aktivity Radoslávie jako takové vyznačuje centralizací moci do rukou prezidenta a jeho vlády. Ačkoliv byla krátce po skončení krize přijata nová, poslední republiková ústava, která zaručovala přechod na demokratický parlamentní systém, prezidentská vláda byla i nadále, především z praktických důvodů, zůstala ve vedení země. A i když eventuélně došlo k ustanovení senátu, tedy hlavní legislativní instituce v zemi, jeho reálný vliv zůstal i nadále omezen.
Po vyhlášení království došlo k výraznému zjednoduššení celého politického systému země. Flinkmann, nyní v pozici krále, disponoval téměř veškerou mocí v zemi, byl prakticky jediným zákonodárcem, hlavou vlády a i nejvyšším soudcem země. Senát, ačkoliv z počátku ponechán, se stal spíše poradním orgánem a jeho podíl na reálném vykonávání moci byl téměř nulový. Jeho nejdůležitější povinností bylo volení nových králů, tak nicméně během svojí existence učinil jenom jednou, a to krátce po vzniku království. Eventuélně, Senát byl zrušen úplně, pouze pozice senátora byla ponechána jako šlechtický titul pro vrchní královské poradce.
Během existence království došlo k vývinu tzv. radoslávského práva, právního a legislativního systému užívaného historicky v Radoslávii a v současnosti v Bobánii. Tento systém vychází z anglosaského práva a je přizpůsobený pro pokrytí nedostatků v útvarech s malým počtem obyvatel či s nedostatečnou legislativou. Důležitou roli v tomto právním systému hrají soudní precedenty. Ty slouží nejen k upřesnění již definovaných pravidel systému, ale i k vytváření nových v situacích, kdy je souzené chování všeobecně považováno za hluboce nemorální či by mělo být trestné. Tato soudem zavedná pravidla poté platí celoplošně pro všechny členy daného kolektivu, jejich právní přednost je ovšem nižší než zákon či jiná vládní vyhláška.
Albert Flinkmann, zakladatel Radoslávie, hrál zásadní roli ve formování země a jejího politického charakteru. Už od ustanovení republiky v roce 2017 získal zásadní vliv na vývoji politického života v zemi a celkovou politickou kulturu. Byl to právě on kdo sloužil jako stabilizační prvek v systému zmítaném neustálými ústavními změnami a vnitřními i vnějšími hrozbami, což mu, společně s ustanoveným přechodným režimem rozsžiřující pravomoci prezidenta, zaručilo značnou úroveň autority v rozhodovacím procese. Jeho pozice jakožto faktického vůdce Radoslávie se potom utvrdila po vyhlášení království, kdy získal téměř neomezenou moc a jeho pozice jakožto hlava státu se stala doživotní.
Administrativní dělení
V době existence Radoslávské republiky se země nominálně dělila na čtyři celky: Bruntálsko, Krnovsko, Rýmařovsko a Jesenicko. Tyto oblasti byly inspirovány českými obcemi s rozšířenou působností, jejichž hranice kopírovaly. Formální úroveň samosprávy těchto celků i jejich oficiální název závisel na platné ústavě a lišil se od statistických oblastí až po autonomní federální provincie. Fakticky ovšem po celou dobu jejich postrádaly jakékoliv regionální vedení a jejich administrace byla ponechána národní vládě.
Po zformování království a následnému omezení územních nároků byl tento systém odstraněn úplně a byl nahrazen novým, vysoce centralizovaným systémem. Zaječí vrch, oblast nárokovaná Radoslávií po zformování monarchie, se stala jedinou, bezejmenou územní jednotkou bez vlastních regionálních institucí a veškerá její administrace byla zařizována královskou vládou. Občas se na tuto jednotku, zvláště pak po zformování Post-bobanské správy, referovalo pod názvem Centrální Radoslávie, který ovšem nebyl oficiální.
Post-bobanská správa, celek vytvořený po rozpadu Bobánie v roce 2020, byl nominálně samosprávným celkem pod vojenskou a diplomatickou ochranou Radoslávie, ovšem fakticky se k němu přihlíželo jako o součást radoslávského území. Krátce po vzniku správy byla na jejím území implementována řada radoslávských zákonů a sám král Flinkmann se stal správcem tohoto celku. Skutečnou, byť v praxi limitovanou autonomii správa získala až po zformování Výboru pro obnovu Bobanského vévodství v závěru její existence.
Mezinárodní vztahy
Radoslávská diplomacie by se dala popsat, byť se v průběhu času pomalu měnila a vyvíjela, jako politika opatrné angažovanosti. Radoslávie byla jedním ze zakládajících členů Unie mikronárodů střední Evropy, jejiž součástí byla až do svého rozpadu. Taktéž byla členem Aenie, volné konfederace několika českých mikronárodů spirituálně navazující na Coronsko. V průběhu svojí existence se zapojila do několika mikronacionálních konfliktů, většinou ovšem jako diplomatická podpora jedné ze stran. Postupem času, zvlášť pak v pozdních letech království, se země diplomaticky uzavřela a uvrhla do částečné dobrovolné izolace, ve které zůstala až do jejího rozpadu.
Důležitou součástí radoslávské diplomacie byla tzv. neformální diplomacie, tedy systém tajných smluv a neformálních dohod. Cílem tohoto systému byla maximalizace měkké síly Radoslávie a zajištění podpory ze strany ostatních mikronárodů v případě napadení Radoslávie, a to i ze strany mikronárodů, které by se jinak odmítali do takového konfliktu zapojovat. Tento systém diplomacie se začal využívat už za republiky, nicméně jeho největší rozmach nastal až za království.
Vztahy s Moravou byly už od vzniku Radoslávie v roce 2017 špatné, zejména kvůli osobním a názorovým rozporům mezi Flinkmannem a Bratslavem Šťastenem, které předcházejí Radoslávii a datují se až do začátku propagandistické války na přelomu let 2014 a 2015. Rivalita mezi těmito mikronacionalisty, společně s několika diplomatickými neshodami, zejména v rámci projektu obnovy Unie mikronárodů střední Evropy, eventuélně vyústila v začátek moravsko-radoslávské krize, která vyvrcholila formálním vyhlášením války ze strany Radoslávie. Po uzavření míru ke konci krize se vztahy nicméně postupně normalizovaly a obě země se eventuélně začaly respektovat.
Meknijsko bylo kulturně považováno za blízký mikronárod. Diplomatické vztahy těchto dvou zemí sahaly až ke vzniku Darthska v roce 2014, a jejich první bližší spolupráce započala během jejich společného členství v Coronsku. Spolupráce mezi Meknijskem a Radoslávií dále pokračovaly během obnovy UMSE, kdy se jim podařilo prosadit radoslávsko-meknijský model fungování organizace. Jeseničtina, jeden z oficiálních jazyků Radoslávie, byl, jakožto Bójoheumský jazyk, příbuzný s Nissiištinou, oficiálním jazykem Meknijska a důležitým jazykem meknijské kultury, dále propojující tyto dva mikronárody. Přímý Diplomatický kontakt mezi zeměmi jako takovými byl založen spíš na neformálních konvencích a na starých dokumentech z dob před vznikem moderní Radoslávie či Meknijska.
Vedle vlastních vztahů Radoslávie zodpovídala za mezinárodní politiku a obranu Bobánie. Tento mikronárod měl historicky velmi blízko k Radoslávii, ještě za dob Darthska se jednalo o nejbližšího spojence země, jejichž spolupráce sahala až do dob propagandistické války. V roce 2017 se, po vyhlášení invaze na území Bobanie Československem, k moci dostal Řád Vševidoucích, vojenská a filozofická organizace vedená Flinkmannem, který po čase zahájil projekt částečné integrace. Sérií mezinárodních smluv tak byla postupně převedena pravomoc vést diplomatické vztahy a částečně i zajišťovat obranu země na Radoslávii, která tak činila až do zániku Bobánie v roce 2020.
Diplomatické vztahy Radoslávie se dělily na dvojí: formální a neformální. Neformální vztahy vznikaly vzájemným uznáním s jiným mikronárodem, formální sepsáním smlouvy. Radoslávie sama formální vztahy příliš nenavazovala, nicméně byla otevřená iniciativám ze strany jiných mikronárodů. Radoslávie byla členem UMSE, kterou pomohla obnovit. Taktéž vedla Post-bobanskou správu, které jmenovala správce.
Kultura
Radoslávská kultura byla dominantně založena na kultuře západoslovanských národů, kdy drtivá většina zvyků a oslav byla stejných jako jsou ty v České republice. Země nikdy oficiálně neměla státní svátky a ani oslavy podobného charakteru, nicméně skrze vládní nařízení byly vyhlašovány prázdniny či kulturní nebo náboženské oslavy. Po vyhlášení se také začal objevovat omezený forma synkretismu, kdy vláda začala mít sympatie k některým filozofickým myšlenky a zvyklostem dálně východních kultur, včetně symboliky a oslav.
Národním jazykem Radoslávie byla jeseničtina, Bójoheumský jazyk původně vytvořený jako osobní projekt Flinkmanna. Tento jazyk sloužil jako jazyk radoslávské kultury a národního sebeurčení, nicméně v realitě se moc nepoužíval a jeho status byl spíše symbolický.
Obyvatelstvo
Radoslávie, zvláště pak od vzniků království, bylo hodně tajnůstkářské co se týkalo počtu či jakéhokoliv demografického složení jeho obyvatelstva. Všeobecně bylo známo, že nejaktivnějším a nejviditelnějším občanem země byl sám prezident a později král Flinkmann, který za celou dobu historie země sloužil jako fakticky její jediný diplomat. Počet občanů se v průběhu let značně lišil, nejvíce jich bylo během ranné republiky, kdy jejich pošet přesahoval deset, nicméně do vzniku království se tento počet snížil na zhruba pět, který zůstala až do samotného zániku země. Stejně tak jiné demografické údaje, jako je například národnost či náboženské složení bylo zatojováno, částečně taky kvůli tomu, že tyto informace vláda nikdy neshromažďovala, nicméně odhaduje se, že většina obyvatel v historii Radoslávie byli etničtí Češi.
Radoslávie taktéž užívala pseudonymů a druhých jmen s cílem zatajit identitu svých obyvatel. Od vzniku království, každému občanovi byl přidělen pseudonym, neměli-li už nějaký sami zvolený, který pak používal své úřední jméno na radoslávských dokumentech či při formální interakci mezi s představiteli jiných mikronárodů.