Jeseničtina
| Jeseničtina Jesenśprék | |
| Rozšíření |
 Radoslávie |
|---|---|
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace |
|
| Písmo | latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk |
Radoslávie |
| Kódy | |
| CSO 3343-1 | js / jes |
| CSO 3343-2 | js_RS / jes_RS (B) |
Jeseničtina (jesenicky Jesenśprék nebo Jesenlang) je jazyk vzdáleně podobný nissištině a slovní zásobou germánským jazykům. Jedná se o polooficiální jazyk v Radoslávii, to znamená, že je uváděn vedle češtiny jako oficiální jazyk, ale žádné důležité dokumenty se v něm nezapisují. Dělí se na dialekty, které se od sebe liší zejména výslovností, méně pak gramatikou a slovní zásobou.
Historie
Jazyk jako takový vznikl v roce 2017, od té doby se výrazně změnil. Původně vznikl jako jazyk zcela nezávislý, postupně se však začal podobat germánským a nissiským jazykům. K začátku roku 2018 vznikla Bójoheumská jazyková rodina zahrnující jazyky používané v Radoslávii a Meknijsku.
Gramatika
Ač přes své inspirace si stále zachovává jedinečnou gramatiku. Jeho první jedinečností je jeho slovní zásoba, slova totiž téměř vždy končí na souhlásku. Tahle jedinečnost je způsobena tím, že v Jeseničtině se nevytvářejí dvojhlásky a jednotlivé samohlásky se vyslovují separátně. Dalším gramatickou zvláštností je, že v Jeseničtině neexistují rody. Původně byli tři - mužský, ženský a střední, ty ovšem začali ztrácet vážnosti, až nakonec zanikly. Dnes se vychází z rodu mužského.
V Jeseničtině existují čtyři časy, ty jsou stanovené předponou na začátku věty (kromě přítomného). Těmi jsou:
- Přítomný
- Nepřítomný
- Budoucí
- Minulý
Spojování slov
V Jeseničtině je častým jevem spojování slov. To se děje hlavně ve vztahu přídavné jméno - podstatné jméno, přičemž je-li přídavných jmen víc, oddělují se apostrofem. Slovesa se nikdy nespojují s žádným jiným slovem, ve spisovné Jeseničtině ani předložky ne (nicméně v nářečích se tento jev vyskytuje). Typickým příkladem jsou názvy zemí, kdy většina názvů končí na "land" což znamená země nebo stát. Například Grós'Britland Znamená doslovně "Země Velkých Britů".
Vytváření věty
Věta se vytváří tak, že nejprve se rozhodne o čase, poté podmětu, přísudku a nakonec o předmětu. V nářečích se občas objevuje i tendence skládat větu způsobem čas - přísudek - podmět - předmět, přičemž se tak děje hlavně u otázek. Otázka se vytváří způsobem vyslovení věty, která je zakončena vyšším tónem hlasu. Oznamovací a rozkazovací věta je potom zakončena nižším nebo stejným tónem.
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||