Bójoheumské prajazyky

Bójoheumské prajazyky systematicky rozdělujeme do tří hlavních úrovní, což poskytuje přehled jejich vývoje a variací. Počáteční fáze, známá jako společný bójoheumský prajazyk, je označována termíny mōdnumida či módejda, přičemž tato úroveň představuje počáteční odvětvování těchto jazyků.

První rozdělení následně introdukuje dva hlavní proudy, mawcha a shwacha, reflektující primární diferenciaci mezi jednotlivými skupinami. Tato fáze odhaluje prvotní rozdíly mezi výslednými jazyky a reprezentuje klíčový moment ve vývoji bójoheumských prajazyků.

Druhé rozdělení prohlubuje diverzitu tím, že identifikuje další podskupiny jako středolurkské, jesenické, přímeknijské a další. Tato fáze naznačuje subtilní nuance a specifičnost uvnitř bójoheumských prajazyků, kdy každá podskupina rozvíjí své vlastní jazykové charakteristiky.

Společný prajazyk

V rámci meknijského kontextu je společný prajazyk označován termínem mōdnumida, často přezdívaným jako jazyk midajských Bójů neboli midaiboii. Tento prajazyk představuje klíčovou fázi vývoje bójoheumských jazyků, a předpokládá se, že byl flexibilním jazykem s podobnostmi k galštině a vzdáleným příbuzenstvím k latině, jak vyplývá ze současného slovníku bójoheumských jazyků.

V rámci radoslávského kontextu je tento společný prajazyk nazýván módejda a někdy také označován jako jazyk Módejdů nebo prostě Bójů. Jeho charakteristiky odrážejí jeho roli v diferenciaci bójoheumských jazyků při migraci midajských Bójů a jeho vliv na formování specifických dialektů.

Příklad věty

Kněží Namoregs věnuje tuto svatyni bohu, bohyni a jeho dětem - lidem.

nesaien namoregs diizemai kiiteruos nemetoom zuedoohuaen touogiuoin itaphe geeros butulgalniolmida.

nesai(en) NAMOREGS dīzemai kīterôs nēmētom zê dōhua(en), tō^huogiiô(in) itap^he gēros butu(l) - galnyô(l)mida. ('''mōdnumida)

Shisai Namoregs ginēsxan kxei shimeōson ana dhwan, deoogon i sēobio puupol - teutol. (nissiiština)

První dělení - mawcha a shwacha

První dělení spustilo proces, který vytvořil dva rozdílné jazyky: jazyk mawcha (severní dialekt, též zapisován jako małča nebo mauča) a jazyk shwacha (jižní dialekt, též zapisován jako šváča). V jazyce shwacha došlo k významné změně, na rozdíl od mawcha, kde se předpona "NE" změnila na "ŚI"; tato změna také postihla jazyky větvě přímeknijské větve. Shwacha byla dlouho považována za jazyk vzdělanců.

Příklad věty

Duch slunce přináší život člověku a přírodě. Bohyně země o život láskyplně pečuje.

sóvubel(ô) buermer dota(n) de č^homên(el) itap^he buevuhiru(n). mêil(a) svuberke(ón) dota(n) kímjô(mí)uida. (mawcha)

sówbel(a) beru ió(m) zo saiun(er) itapte beu^hruiru(m). menuw(a) swubergi(on) ió(n) kam(í)nida. (shwacha)

Sōbeal pxaermitt doran ana amCxomyaineul i bbehisoyeot. Maeula eommatti pro doran kiimonnaeyī. (nissiiština - potomek mawcha)

Sówukol riermid zono ana gaietl anko buhizir. Meila imad pro zono kaumius. (esagitština - potomek mawcha)

Sáwelis bermi io zos suzun atke bewighuross. Menwa subergi io kamii. (praesagitština - potomek shwacha)

Saermiro miromi es saes saaena aetauer michro. Mikaae eserki es kaaemi. (lorynština - potomek shwacha)

Sanbel ber yi so syiun onyi begidi. Meyua suberkyi syiun gami. (bohujilština - potomek shwacha)

Druhé dělení

Druhé dělení přineslo vznik moderních jazykových větví, včetně přímeknijské, mimomeknijské, radoslávské, středolurkské, esagitské ✝ a dalších. Tato fáze označila další stupně diverzifikace bójoheumských prajazyků, kdy každá větev začala vyvíjet své specifické jazykové charakteristiky.