Vvakeistické bomii

Bomii je označení pro meknijské pověsti a pořekadla. Mezi nejznámější bomii patří Ojineo, příběh o příchodu Hanunkcha a jeho družiny do Meknijska.

Bomii o stvoření světa, bohů a vesmíru

Sercesbo / Sercesēī bomiin

Dle Sercesbo náš svět začíná v nekonečném jezeru pod dozorem boha Deahwitēra, kde plavala překrásná Sercesba. V jezeru plavala také ošklivá a závistivá Kyeoriba a její had Burhagae. Kyeoriba měla ošklivý obličej posetý nežity, z hlavy ji rostly tři rohy a její bělmo bylo červené. Jednoho dne Burhagae Kyeoribě poradil, aby Sercesbu vystrašila. Kyeoriba se pomalu přiblížila k Sercesbě a za zády ji do ucha zařvala slovo bisolesseonī Pxīcheīn!! (ošklivá blbko). Když se Sercesba otočila, její srdce začalo poprvé bít. Sercesbu navštívila majestátní mantikora Mossaesa a dovedla ji do nebeských výšin, kde posedávali bohové Deahwitēr, Mēnshis, Sōbeal a další. Mezitím se v játrech Sercesby utvořila země, čistá a bílá (Maeula). Při cestě země z jater do srdce se na povrchu objevil malý hrbolek, jednalo se o kopec Ilbun.

Nakālbo / Nakālēī nguoteunī bomiin

Po několika tisících let od stvoření Maeuly se na ostrově Pxintyae narodil první z Nakālů, Hanunkx. Hanunkx byl velmi váženým léčitelem na ostrově Pxintyae, který měl za ženu překrásnou Kxayanu. Hanunkx s Kxayanou žili na jižním cípu ostrova. O 21 let později se narodil druhý Nakāl, jejich syn Mekniy. Když byl Mekniy starý 18 let, na ostrově Pxintyae mēk ostrova dal příkaz pro stavbu velké struktury, kxarany, která měla ostrov ochránit od nájezdníků. Stavbu kxarany však zachytil bůh Māvaer, který o svůj svět přišel ve velkolepé válce o svou vlastní kxaranu. Když byla kxarana skoro dokončená, Māvaer dal příkaz zbytku své armády obsadit svět Maeuly (zemi) a využít kxaranu na Pxintyae pro vstup do vyšší valny (vrstvy). Obyvatelé Pxintyae okamžitě začali bojovat, avšak s armádou Māvaera neměli žádnou šanci. Deahwitēr velkolepý boj sledoval a rozhodl se zachránit dva nakāly, Hanunkxa a Mekniye. Seslal tedy z oblak třetího nakāla, Keopediho. Keopedi navedl obyvatele Pxintyae na velkou loď, která cílila do Evropy a Afriky. Hanunkxa a Mekniye posadil na létajícího koně, který je odvezl daleko na východ. Pxintyae se po výbuchu kxarany potopil.

Bomii o vzniku meknijského národa

Ojineo / O midaii jineol (bomiin)

Uteklo mnoho tisíců let a Hanunkx s Mekniyem žili v utajení jako vojevůdci pod vládou krutého císaře Cxeunodda. Jeho krutovládu však nemohli dále vydržet, Hanunkx se jedné čerstvé letní noci v modlitbách spojil s dávným přítelem Keopedim, který mu sdělil, kam má se svou družinou utéct, pod kopec Ilbun. Hanunkx svůj nový plán druhý den sdělil Mekniyovi, který zadal příkaz sbalit vše a Cxeunoddovi sdělit, že na severu od řeky Berhaj přichází nepřítel a musí bránit císařství. Krutovládce mu uvěřil a celá družina se dala na útěk.

Cestovali dnem i nocí týden a pět dní. Hanunkx však uslyšel Cxeunoddovu armádu, která je rychle dostihovala. V zoufalosti se modlil k Sōbealovi, který armádu sežehl a zabil na dehydrataci. Družina tak mohla dále cestovat. Po 26 letech dorazili do krajiny obklopené skálami a před nimi se pnul kopec s velkým vírem nad ním. Hanunkx s Mekniyem poznali svého dávného přítele Keopediho a na vršku kopce se dali do společné hluboké meditace. Družina pod kopcem sledovala proudy síly Galno a řetězy Mēkkatēcha proudící nahoru až do mozku Sercesby.

Část družiny založila osadu Sanbang pod vyhaslou sopkou jižně od bójského oppida a provincii Beurgila. Obě osady se po několika letech spojily, tím stvořili prvopočátek města Yeoju. Druhá část zůstala pod Ilbunem, založila osadu Gaokxa (přibližně dnešní Kaywokki až Tokinava) a provincii Ilbunila. Provincie dnes označujeme jako Tajibandmida.