Meknijčané
 |
Tato stránka potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace. Můžete MicroWiki pomoci tím, že ji vylepšíte, aby odrážela aktuální stav a nedávné události. |
 Meknijsko-Lurk |
neznámé |
|---|---|
| Jazyk(y) | |
| čeština, nissiiština, meknijské jazyky | |
| Náboženství | |
| převážně ateisté a agnostici, dále římskokatolické a wakeisti | |
| Příbuzné národy | |
|
Češi Moravané Keltové (zejména Velšané a Bretoni) Korejci Mongolové | |
Meknijčané, nissiisky sīnsegēī (šinsegeí), v kontextu širším pxoyēī (pchojéí), český také meknijové, či zastarale midaové, je indoevropský středoevropský národ, silně příbuzný keltům a slovanům, velmi vzdáleně mandžuským korejcům (sporné). Většina (90% odhad) žije na území Meknijska. Meknijčané dále žijí v Česku, Kanadě, Austrálii a sousedních zemích Česka.
Meknijčané jsou, dle legendy Ojineo, potomci vyhnaných midaiů, z dálného východu (terra extraorientalis), pravděpodobně Kogurya - starověkého korejského království, a keltských kmenů. Z hlediska teorie fenotypů jsou Meknijčané Noridi-Alpinidi-Mediterranidi.
Etymologie
Označení meknijčané vychází ze slova Meknij, z toho vzniklo i české označení Meknijsko. Označení midaové vzniklo z nejčastější koncovky slova, mida. Nissiiské označení sīnsegēī vychází z označení meknijské země Sīnsegye, tedy země okolo Českého ráje. Označení pxoyēī vychází z protobójoheumského *bōieau, tedy bójský, označující kmen Bójů.
Dějiny národa
Mytologický původ
Nejdůležitější legendou je tzv. Ojineo, neboli příchod. Ojineo pojednává o sporech v Koguryeu a následném opuštění skupiny vedené Hanunkxem, polobohem a jeho synem Meknijem. Hanunkx je zřejmě inkarnací syna korejského boha Hwanina, Hwanung. Jeho syn Meknij je pravděpodobně reinkarnovaný Tangun. Družina dlouhé roky cestovala přes Asii spolu s mongoly až do střední evropy, kde (pravděpodobně roku 26 př.n.l) založila stát Tajibangmida (dvě provincie Midy). Po příchodu se družina míchala s keltským obyvatelstvem a přijala kreolský jazyk mōdnumida.
Tajibanmida
Prvním státem Meknijska a zároveň na dlouhou dobu posledním, bylo Tajibangmida. Jednalo se o malý stát obklopený keltskými kmeny. Hlavním městem byl Sanbang (dnešní Yeoju).
Příchod čechů
Po příchodu čechů se meknijský národ plně a mírumilovně asimiloval do českého národa. Dnes však začíná v Meknijsku národní obrození a snaha o znovuzavedení meknijského národa.
| Procenta | |
|---|---|
| Češi - Charváti | 30% |
| Češi - Charvátci | 10% |
| Keltové / Laténové | 40% |
| Korejci / Mongolové / Turkici | 2% |
| Germáni | 17% |
| 99% |
Fyziologie
Meknijčané z jihu bývají vyšší, než Meknijčani že severu. U některých jedinců se může vyskytnout tzv. epikantus, tj. kožní řasa překrývajíci oční víčko nejvíce se vyskytující u asiatů. Nejznámější meknijčan s epikantem je Naemal Namul-den. Epikantus je pozůstatek východoasijské DNA v meknijském genomu.
Meknijská subkultura
Meknijská subkultura (nissiisky sīnsegkxīri) , někdy také meknisté, je skupina lidí, kteří věří že Meknijsko a Coronsko jsou samostatné státy a řadí se mezi Meknijčany. Meknisté obvykle vyznávají Wakeismus. Mezi meknisty také přichází do obliby dlouhé vlasy, obvykle v culíku, či tzv. man bun. Díky wakeismu meknisti vyznávají lásku k přírodě, k lidstvu a jsou spirituální, není to však pravidlem. Meknisti také ctí všechny meknijské tradice, svátky i "tradiční" styl života. Meknisté bývají mladší.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
