Registrace je dostupná na hlavní stránce.

Meknijčané

Z Mikronárody Wiki
Přejít na: navigace, hledání
Meknijčané
Populace
kolem 40 000
Země s významnou populací
KMV.png Meknijsko
KMV.png Meknijsko 40 000
Kanada.png Kanada kolem 50
Jazyk(y)
čeština, nissiiština, meknijské jazyky
Náboženství
převážně ateisté a agnostici, dále římskokatolické a wakeisti
Příbuzné národy
Češi
Slováci
Moravané
Keltové
Korejci
Mongolové

Meknijčané, nissiisky 亖卜乚룰 [galleul], doslova lidé, český také meknijové, či odborně midaové, je indoevropský středoevropský národ, silně příbuzný slovanům a vzdáleně korejcům. Většina (90% odhad) žije na území Meknijska. Meknijčané dále žijí v Československu, Kanadě (politické teritorium Seyotaki), Austrálii a sousedních zemích Československa. Meknijčané jsou potomci vyhnaných korejců z Koguryea, starověkého Korejského království, dále keltských kmenů a poslední dobou nejvíce slovanských kmenů, kteří se usídlili v meknijských končinách přibližně v 6. století. Meknijčané nejvíce mluví češtinou, či stále více rozšiřující nissiištinou, která je silně příbuzná s thornštinou a lehce s esagitštinou. V poslední době můžeme z jazykového pohledu vidět míchání češtiny a nissiištiny, například lidé do telefonu odpovídají slovo na?, či nareul?, další rozšířené slovo je seyo, pozdrav. Na konci věty můžeme zpozorovat také zráceninu slova seamnida, dá. Tomuto míchání se odborně říká čechonijština.

Etymologie

Označení meknijčané vychází ze slova Meknij, z toho vzniklo i české označení Meknijsko. Označení midaové vzniklo z nejčastější koncovky slova, mida. Sami meknijčané se označují jako "galleul", neboli lidé, další nissiiské označení je jednoduché "mekniygal", což v překladu znamená meknijčan.

Dějiny národa

Mytologický původ

Nejdůležitější legendou je tzv. Ojineo, neboli příchod. Ojineo pojednává o sporech v Koguryeu a následném opuštění skupiny vedené Hanunkxem, polobohem a jeho synem Meknijem. Hanunkx je zřejmě inkarnací syna korejského boha Hwanina, Hwanung. Jeho syn Meknij je pravděpodobně reinkarnovaný Tangun. Družina dlouhé roky cestovala přes Asii spolu s mongoly až do střední evropy, kde (pravděpodobně roku 26 př.n.l) založila stát Tajibangmida (dvě provincie Midy).

Tajibanmida

Prvním státem Meknijska a zároveň na dlouhou dobu posledním, bylo Tajibangmida. Jednalo se o malý stát obklopený keltskými kmeny. Hlavním městem byl Sanbang (dnešní Yeoju).

Příchod čechů

Po příchodu čechů se meknijský národ plně a mírumilovně asimiloval do českého národa. Dnes však začíná v Meknijsku národní obrození a snaha o znovuzavedení meknijského národa.

Procenta
Češi - Charváti 30%
Češi - Charvátci 10%
Keltové / Laténové 40%
Korejci / Mongolové / Turkici 9%
Germáni 10%
99%

Fyziologie

Epikantus.jpg Meknijčané z jihu bývají vyšší, než Meknijčani že severu. U některých jedinců se může vyskytnout tzv. epikantus, tj. kožní řasa překrývajíci oční víčko nejvíce se vyskytující u asiatů. Nejznámější Meknijčan s epikantem je Naemal Namul-den. Epikantus je pozůstatek korejské DNA v Meknijském genomu.

Odkazy

{{{1}}}