Radbuzská junta

Radbuzská junta
Radbuzská junta
	Radbusian junta (angličtina) Die Radbush Junta (němčina)
	Vlajka Znak
	Motto: Sláva vítězství!
	Národní hymna: Freiheitsmarsch (německy); česky: "Pochod svobody"
Hlavní město	Husov
Úřední jazyky	čeština
Uznávané jazyky	angličtina, němčina
Národnostní skupiny; (2024)	Češi 75,00% ; Maďaři 12,50% ; Němci 12,50%
Náboženství; (2024)	Katolicismus 37,50% ; Nedisingovaní křesťané 12,50%% ; Pravoslaví 12,50% ; Ateismus 37,50%
Demonymum	radbuzčan(ka), radbuzan(ka)
Vláda	meritokratická republika
• Vůdce junty	David Plaček
• Svěřenec pro věci zahraniční	Jakub von Schlackenwerth
Legislatura	Ústřední vojenská rada Radbuzské junty
• křesel	3
Vznik
• Vyhlášení nezávislosti	04.04.2024
Území
• Nárokované	1.7 km²
• Kontrolované	100%
Národní zvíře	Jelen
Předcházející
	Národní fronta za osvobození Kotovic

Radbuzská junta je netradiční airsoftový klub stylizovaný jakožto militantní mikronárod a diktatura s velkým důrazem na armádu na západě České republiky. Jedná se o juntu zcela vedenou armádou a s povinnou vojenskou službou, která se vztahuje na veškeré občany, nicméně v žádném případě se nejedná o separatistický útvar, ale pouze o simulaci národa. Stát je pojmenován podle řeky Radbuzy, jenž protéká nárokovaným územím Junty. Hlavním městem Radbuzska je Husov, který leží v Husovském okrsku. Husov se nachází v nejjižnějším bodu Radbuzska u stejnojmenného rybníku. Hlavní část Radbuzska se skládá z dalších 3 okrsků (Jetelovsko, Grobrandsko a Vojenský újezd Zbůšsko), Radbuzsko má rovněž okrsek, který není připojen ke zbytku, tedy enklávu - Vodárensko, jenž je od hlavní části státu vzdálena cca 120km.

Radbuzská junta je vedena Ústřední vojenskou radou Radbuzské junty, jenž se skládá z dvou polních maršálů a vůdce junty. Stát je veden meritokratickou ideou, která zjednodušeně říká, že ten, kdo má zásluhy a schopnosti, má ve státě větší moc než ostatní. V juntě existuje pouze jedna strana, a to je strana armády (Národní armádní strana). Ostatní strany jsou zakázány.

Historie

Před vznikem junty

Před vznikem Radbuzské junty se na území Chotěšovska nacházelo zprvu Svobodné město Kotovice, jakožto velmi kontroverzní a ne příliš dlouho trvající mikronárod, který se po třech dnech dostal do občanské války se Sudetským Německem. Válku vyhrály Sudety a 26. července 2023 vyhlásily nezávislost. Už v toto období bylo Sudetské Německo kontroverzní svou údajnou spojitostí a inspirací od Sudetoněmecké strany a zločinného nacistického režimu v Německu. To Sudetoněmci silně odmítali, v pozdější době se však David Plaček vyjádřil, že tehdy Sudetoněmci nevěděli, že mikronárody nejsou roleplay hra a proto se tedy částečně inspirovali od zmíněných dvou subjektů. Kvůli kontroverzi byl tento útvar rozpuštěn. Plaček se však s mikronacionalismem nerozloučil nadobro. Pozůstatky Sudetoněmecké armády, které se nyní zaštiťovali pod skupinou Sudetenfreikorps, se 3. listopadu 2023 rozhodli stát oddílem Kybistánské cizinecké legie jakožto Kybistánská cizinecká legie Sudetoněmecko. Tyto legie nebyly téměř vůbec aktivní a již 8. prosince 2023 se rozhodly znovu založit mikronárod, nyní jako Druhou kotovickou juntu, oficiálně Kotovickou unitární juntovskou republiku. KUJR existovalo do 2. ledna 2024 a Kotovice na delší dobu opět přestaly být aktivní. Prvního března 2024 vznikla Národní fronta za osvobození Kotovic se zkratkou NFZOK, která měla za cíl osvobodit celé území Kotovicka a nastolit tam takzvanou Třetí kotovickou juntu. Tato organizace provedla pár vojenských úderů, kde nezaznamenala žádný odpor, vzhledem k prokrastinaci však nestihla založit státní útvar a tak dodnes zůstává jako ozbrojená skupina.

Vznik

Vzniku Radbuzské junty předcházela Národní fronta za osvobození Kotovic. Její členstvo a náčelník generálního štábu Zdeněk Schandl byly dle slov Davida Plačka nekompetentní, což vedlo k postupnému úpadu organizace. David Plaček 28. března uvítal Jakuba von Schlackenwertha a vojáky RSS v Chotěšově na společném vojenském cvičení. Účast byla vysoká a dostavilo se mnoho členů národní fronty, včetně náčelníka generálního štábu. To však nebylo jediné, co toto střetnutí přineslo, kromě toho se představitelé obou skupin dohodli na budoucnosti NFZOK a RSS. Den poté totiž David Plaček abdikoval z funkce velitele a o necelý týden byla založena Radbuzská junta. Junta vznikla na základě spojenectví RSS a NFZOK, které se nakonce zcela oddělilo. RSS si i přes členství v Juntě zachovalo a dodnes zachovává svojí silnou autonomii jakožto vojenského celku a de facto má větší moc nad územím Okrsku Vodárensko než junta.

Vzhledem ke skutečnosti, že Radbuzsko si nárokovalo mimo jiné i oblast Kotovicka, se Národní fronta za osvobození Kotovic rozhodla rebelovat a nevzdat se jimi nárokovaného území, čímž začaly konflikty bez vyhlášení války, které dnes označujeme jako Pohraniční konflikty v Radbuzsku. Ačkoliv neproběhl žádný střet, už se k tomu několikrát schylovalo, když Radbuzská branná moc musela zasahovat proti potenciálnímu sabotážnímu útoku kotovických separatistů. Ani tato akce však nezaznamenala jediný střet a proto se tento konflikt stal zamrznutým konfliktem odehrávajícím se na diplomatickém poli, jelikož tento konflikt zaujal i další mikronárody.

Pohraniční konflikty v Rabuzsku a období předválečné

Hlavní článek: Pohraniční konflikty v Radbuzsku

Během pohraničních konfliktů bylo Radbuzsko velmi pohotové a aktivní. Zpravodajská služba Radbuzska známá jako Informačně mediální štáb v toto období byla přehlcena a pracovala téměř neustále. Štábu se povedlo odhalit několik potenciálních záškodnických útoků, nicméně nikdy se nepodařilo Branné moci zasáhnout včas a proto nikdy neproběhl žádný ozbrojený střet. Celá série konfliktů skončila v průběhu Radbuzsko-kybistánské krize. Junta bojovala tedy na pomyslných dvou frontách.

Radbuzsko-Kybistánská krize

Hlavní článek: Radbuzsko-Kybistánská krize

Radubzsko-Kybistánské krizi předcházelo ochlazování vztahů mezi těmito dva národy, které přišlo již po vzniku Radbuzska, což je možné označit jako přirozený jev rivality. Prapočátek ochlazování vztahů nelze s přesností určit, ale Radbuzská generalita se neofiicálně vyjádřila, že Radbuzská junta s tímto ochlazováním vztahů počítala a předpokládala je. Samotná krize však začala 19. května 2024 po mobilizaci Branné moci Radbuzské junty. Ta byla Davidem Plačkem, vyhlášena po té, co kybistánský vůdce sdílel na svém Instagram stories fotografii s lokací, kde se údajně měl nacházet v obci nedaleko Chotěšova. Radbuzské vedení to vyhodnotilo jako potenciální hrozbu, zvlášť po té, co již vztahy byly velmi chladné a po té, co Kybistán upravil svůj seznam teroristických organizací, kterého obsah sice nebyl zveřejněn, nicméně Informačně mediální štáb vyhodnotil, že se junta na seznamu nachází.

Mobilizace proběhla v obou částech Radbuzska, tedy v tehdejším Chotěšovském okresu a Ostrovském okresu. Mobilizace byla brzy odvolána po té, co obě jednotky vydedukovaly, že útok nepřichází. Situace se po té nadále ochlazovala a během jednoho dne se krize silně vyhrotila. Během týdne se nicméně uklidnila, což přineslo do vnitřních okruhů Radbuzské junty znechucení, které bylo zapříčiněno razantním pádem pozice RJ v rámci mikroncaionální komunity. Toto znechucení vedlo 3. června k abdikaci Davida Plačka a předání moci Jakubovi von Schlackenwerthovi. O den později, kdy paradoxně hned Kybistán vydal další prohlášení, se situace opět ochladila a von Schlackenwerth abdikaci po společném jednání anuloval.

Pomyslnou třešničkou na dort byl společný projekt Hany Árvay a Davida Plačka, který spočíval v založení Lešanské anarchokomunistické komuny. Ta se měla původně nacházet v Lešanech, které se nachází u Prahy, ovšem po objevu, že existují i Lešany u Kybistánu, byl iniciován vznik této umělé komuny zde. Později se tato informace dostala ke Kybistánu skrze Hanu Árvay a to vedlo k vyhlášení války Radbuzsku. Válka se jako jedna z mála v mikronacionalismu odehrávala fyzicky a jako první to byla válka, kde se dva mikronárody fyzicky střetly formou airsoftové války.

Jediná bitva, dnes známá jako Bitva o Husí rybník nebo Bitva o Husovský rybník, proběhla 9. června 2024 na území dnešního Husovska právě mezi Radbuzskou juntou a Kybistánskou národní republikou. Kybistán měl spoždění oproti předem určenému času kvůli dopravě, která ten den byla velmi zahlcená. To zapříčinilo, že původních 6 vojáků junty se rozuteklo na 3 vojáky. Původní sestava šesti zahájila celou Operaci Rosario, která spočívala v průzkumu a obraně území před Kybistánským nájezdem. Z Operace Rosario je dostupný i záznam z pohledu radbuzských vojáků, Radbuzsko nicméně jinak průběh bitvy nezaznamenalo. Ten začal při poledni a probíhal zhruba 30 minut. Radbuzská konečná sestava 3 vojáků zaútočila na Kybistánce, kteří pomalu postupovali k rybníku. Juntě se nepodařilo území ubránit a bylo zatlačeno až za Husovský rybník, kde bylo nuceno se vzdát. Na místě byl přítomný i radbuzský vůdce, který následně byl Armádou Kybistánu a kybistánským vůdcem donucen podepsat kapitulační dohodu.

Období po kapitulaci

Radbuzská junta byla kapitulační dohodou silně omezena v několika ohledech. Diplomacie i armáda byla extrémně omezená, Radbuzsko mohlo mít maximálně 6 vojáků a jakékoliv vojenské cvičení s třemi a více členy mělo být hlášeno Kybistánu. Rovněž Radbuzsko nesmělo vést jakékoliv diplomatické vztahy a nesmělo podepisovat smlouvy s jinými mikronárody, což se stahovalo na již aktivní smlouvy, které touto dohodou byly anulovány. Liga prosperity, založená Radbuzskem a Charvátskem, se náhle stala jednočlennou organizací. Během této periody času bylo Radbuzsko nicméně i tak aktivní a provedlo mnoho změn. Během tohoto času byla překopána celá Branná moc, respektive bylo vytvořeno schéma pro obnovení Branné moci, ta totiž byla rozpuštěna a nahrazena Radbuzskou policií jako útvarem vykonávajícím podobnou funkci.

Smlouva byla platná 90 dní, po té její platnost skončila (přesněji v září roku 2024) a Radbuzské vedení si hlasitě oddychlo. Junta nyní dostala opět možnost řídit svůj stát svévolně a skončilo, podle slov Ústřední vojenské rady, období neospravedlněného omezování národní svobody. Takové vyjádření se setkalo s kybistánskou reakcí, nicméně to už juntu nikterak neovlivňuje. Byly reratifikovány všchny smlouvy, obnovena armáda a přetvořen politický a soudní systém.

Oddíl motorizované brigády
Vůdce junty podepisující kapitulaci
Radbuzský poručík při konci operace Rosario

Ozbrojené síly

Hlavní článek: Branná moc Radbuzské junty

Znak Branné moci (zřídka využívaný, nejčastěji se i pro nášivky využívá státní znak

Branná moc Radbuzské junty je oficiální radbuzský vojenský celek sestávající z několika útvarů a podorganizací, které všechny, včetně Branné moci, spadají pod Ústřední vojenskou radu Radbuzské junty. Radbuzská armáda je jako jedna z mála armád v mikronacionální komunitě fyzicky existující a funguje formou airsoftového klubu stylizovaného do podoby militantní armády. Branná moc je fakticky i vládnoucí mocí v Radbuzské juntě, jelikož každý politický činitel musí být vojákem v Branné moci Radbuzské junty a zároveň členem Národní armádní strany, což je jediný oficiální politický subjekt v celé Radbuzské juntě. Armády Radbuzska je částečně a velmi autonomním způsobem členem RSS, jedna ze základajích organizací Radbuzska, která si nicméně dodnes zachovává silnou autonomii.

Branná moc v akci

Související informace naleznete také v článcích Kybistánsko-Radbuzská válka a Pohraniční konflikty v Radbuzsku.

Radbuzští vojáci se v minulosti utkali v boji proti Kybistánu, nicméně tento boj prohráli 9. června 2024 při Bitvě o Husí rybník, která byla vyvrcholením Radbuzsko-kybistánské krize. Rovněž nepřímo bojovali proti Národní frontě za osvobození Kotovic, nicméně tento konflikt byl nepřimý a nikdy nedošlo k ozbrojenému střetu, ačkoliv k němu bylo velmi blízko. Radbuzská vojska díky Informačně mediálnímu štábu při této sérii konfliktu neustále získávala informace o potenciálních teroristických hrozbách ze strany Národní fronty, což junta nemohla nechat bez povšimnutí a vždy vyslala jednotku.

Označení radbuzských vojáků

Radbuzská armáda sice má vlastní znak, nicméně se nevyužívá při označování vojáků a častěji se využívá nášivka s vlajkou nebo se znakem. Stejně tomu bylo v minulosti a předchozích předradbuzských státních útvarech, kde byly využívany dokonce pouze znaky. Branná moc Radbuzské junty má svoje standarty nošení těchto nášivek, pro příklad musí být nošeny kdykoliv při oficiálních událostech v rámci junty. Radbuzské vládní a vojenské úřady silně penalizují ztrátu nášivky a považují takový počin za urážku cti Radbuzska. Proto je většině vojáků ze začátku nášivka půjčována až na místě a v průběhu času jim je nadělena. V době války s Kybistánem byla vojákům účastnících se boje i rozdávaná fialová stuha na rameno pro rozlišení se od kybistánských vojsk. Dnes je fialová barva v Radbuzsku brána jako symbol svobody a národní hrdosti, političtí činitelé jí rádi nosí na svých doplňích, například v podobě fialové kravaty.

Kromě toho existují další doplňky, těmi jsou zejména odznáčky a náplesníky, které však využívají spíše členi generality a velmi vzácně se dostanou k nižším hodnostem. Radbuzský odznáček je většinou využíván při politických setkáních, podobně jako náplesníky, které jsou využívány pouze na ceremoniálních uniformách, které jsou diplomatickými delegacemi nošeny zřídka. Na odznáčku lze vidět paroží, které symbolizuje nejvíce vyskytující se zvíře v Radbuzsku, Jelena siku.

Nášivka s radbuzským znakem
Nášivka s radbuzskou vlajkou
Nášivka se sudetoněmeckým znakem
Náplesník hodnosti Vůdce junty
Odznáček s parožím
Fialová stuha využívaná radbuzčany při válce s KNR.

Geografie a územní správa

Radbuzská junat je dělena na pět administrativních celků, z toho jeden funguje jako vojenský újezd a zabírá největší část Radbuzska. Oblasti v Radbuzsku nemají své oficiální vedení ani žádného správce, nicméně Oblast Vodárensko je de facto vedena Radbuzskou skupinou Schlackenwerth, která si zde na tomto území zachovává svojí autonomii v rámci junty. Radbuzské území se rozkládá z většiny na Plzeňsku v oblasti Chotěšova, má však již zmíněnou enklávu Vodárensko, která se nachází na Karlovarsku. Ačkoliv Radbuzsko má 5 oblastí, má pouze jedno město a tím je město Husov, které má společně s Vodárenskem jako jediné zástavbu, v případě Husova se jedná o altánek, který se stal tradičním místem pro diplomatická setkání v Radbuzsku. Vodárenská zástavba je hojnější, jedná se o dvě kamenné dovnitř neprostupné budovy.

Oblasti Radbuzské junty
Název	Plocha dané oblasti	Status
Oblast Husovsko	0.10 km²	Hlavní město
Oblast Jetelovsko	0.50 km²	Civilní oblast
Oblast Vodárensko	0.02 km²	Civilní oblast
Oblast Grobrandsko (Radbuzská sibiř)	0.21 km²	Civilní oblast
Vojenský újezd Zbůšsko	0.89 km²	Vojenská oblast

Příroda

Radbuzské území je z velké části silně zalesněno, zejména oblast Zbůšsko a Jetelovsko, které jsou zcela zalesněné. Enkláva Vodárensko je také zalesněná. Opakem jsou oblasti Grobrandsko a Husovsko, ty žádné lesy nemají a jsou složeny z polních ploch, Grobrandsko díky tomuto získalo přezdívku "Radbuzská sibiř." Husovsko disponuje rybníkem (jedinou vodní plochou Radbuzské junty). V Radbuzských lesích je nejvíce rozšířený jelen sika, jehož paroží se stalo vzorem pro státní znak junty. Dále zde nalezneme divoká prasata, zajíce polní a v poslední době narůstá počet daňků. Mezi ptactvo na Radbuzském území se řadí datly, sýkory, kosy a v neposlední řadě kachny, které zejména obývají Oblast Husovsko.

Oblast Husovsko

Oblast Husovskou zastává funkci hlavního města Radbuzské junty. Nachází se zde altánek a Husí rybník, podle kterého byla oblast pojmenována. Do hlavního města si Vůdce junty tradičně pozívá zástupce jiných mikronárodů, například summit Davida Plačka a Daniela Majera se odehrál zde. Rovněž zde proběhl první vojenský střet v historii Radbuzska, tím byla Bitva o Husí rybník.

Ostatní oblasti Radbuzska

Vojenský újezd Zbůšsko je výjimkou mezi ostatními oblastmi. Jeho funkce jakožto vojenské oblasti z něj dělá civilistům nedostupnou oblast. Probíhají zde vojenská cvičení, shromažďování armády, nebo je to také oblast vykonávající funkci bezpečné oblasti pro tajné vládní schůze. Oblast Jetelovsko není v něčem speciální oblast až na její krásnou flóru a faunu. To stejné se nedá říct o Oblasti Grobrandsko, které si svoje druhé jméno "Radbuzská sibiř" vysloužila svojí prázdnotou, žádnou přírodou a minimálním výskytem zvířat. Zajímavou oblastí je Oblast Vodárensko. Dalo by se nazvat neoficiálním druhým hlavním městem. Sídlí zde svěřenec pro zahraniční věci Jakub von Schlackenwerth a samostatný oddíl Radbuzské policie, před Kybistánsko-Radbuzskou válkou se jednalo o samostatný armádní oddíl. Rovněž zde sídlí jedna ze zakladatelských skupin Radbuzska RSS Ostrov, vedená Jakubem von Schlackenwerth a jednou anonymní osobou. Vodárensko je jedinou oblastí v Radbuzsku, která disponuje opravdovou zástavbou, ta ovšem není obývaná. Jedná se o místní Ostrovskou vodárnu, podle toho je tato oblast také pojmenována.

Fotografie Husovska (na fotografii lze vidět Husí rybník a husovský altánek)
Nejvyšší vrch v Radbuzsku (Jetelovský vrch, 381 m n. m.)
Budova na Vodárensku (na fotografii lze vidět maďarskou vlajku při věšení na oslavu maďarské menšiny v RJ)
Fotografie Vodárenska vyfocená při Radbuzsko-Kybistánské krizi při mobilizaci Branné moci

Náboženství a národnosti

Náboženství

Na základě radbuzské Zákona o náboženské svobodě, sektách a svobodě vyznání vyplývá, že státem podporované náboženství je katolické křesťanství a všechny další formy křestaňství (Pravoslaví, Protestantismus, a podobně). Nicméně oficiálně žádné náboženství není státní a na území Radbuzska platí omezená náboženská svoboda, která neomezuje judaismus, naopak omezuje islám, sekty, čarodějnictví a nepřímo i astrologii. Radbuzsko vzhledem k tomuto zákonu získalo velkou kritiku. Podle posledních zaznamenaných statistik je v Radbuzsku nejvíce rozšířeným náboženstvím křesťanství, složeném z většiny katolíky, v menším počtu pravoslaví a nedistingovaní). Na druhé příčce vede ateismus, jiné víry se v Radbuzsku buď nevyskytují, nebo je radbuzské statistiky nikde neuvádí.

Národnostní složení

Vzhledem k tomu, že je Radbuzsko mikronárod, tak nemá svou opravdovou národnost, ačkoliv se někteří mohou považovat za radbuzany. Nejčastější národností jsou Češi, nicméně v juntě je velká národnostní rozmanitost. Lze zde zaznamenat české maďary a počeštěné němce. Radbuzsko nicméně nijak národnosti narozdíl od náboženství neřeší a národnostní menšiny jsou respektované, nejvlivnějším zástupcem politické menšiny českých maďarů je svěřenec pro věci zahraniční Jakub von Schlackenwerth, vojáky Radbuzska označovaný jako velitel maďarské stepi.

Vnitrostátní politika a justice

Radbuzsko je řízeno vojenskou juntou, kterou vede Národní armádní strana. Mimo to se jedná o meritokratické zřízení, které je však pozměněno do formy ,,Radbuzská meritokracie". Moc se rozdává podle známostí a podle schopností daných občanů. Stát dává velký důraz na armádu a každý občan má automaticky brannou povinnost. Faktickou moc drží Ústřední vojenská rada Radbuzské junty, jež je hlavní zákonodárný a výkonný orgán v Radbuzsku. Rada má právo vydávat dekrety, akty, oznámení, soudní dokumenty a její slovo je v hierarchii státu to největší. Jedině Vůdce junty může rozhodnutí rady vetovat, nicméně je sám součástí rady a je nepravděpodobné, že by Rada něco bez jeho souhlasu odsouhlasila.

Vůdce junty

Vůdce junty je politická a zároveň vojenská funkce, respektive vojenská hodnost. V hierarchii státu je na vrchu pomyslné pyramidy a má plnou moc nad státem. Jeho povinnostmi je řídit armádu, řídit Ústřední vojenskou radu Radbuzské junty, jmenovat vedení jednotlivých vojenských útvarů a mnoho dalšího. Během historie Radbuzska tuto funkci zastávaly dvě osoby, většinu času byl a je vůdcem D.P. s jednodenní přestávkou, kdy byl vystřídán Jakubem von Schlackenwerthem. To nastalo při abdikaci Vůdce junty, která však byla o den později Jakubem von Schlackenwerthem anulována po společné domluvě. To nastalo kvůli stoupajícímu napětí při Radbuzsko-Kybistánské krizi.

Ústřední vojenská rada Radbuzské junty

ÚVR-RJ zkratkou, či zkráceným názvem Ústřední vojenská rada, je jediný legislativní a exekutivní orgán v juntě. Aktuálně je tříčlenný a je středem všeho dění v Radbuzsku. Rada má za úkol řídit Civilní vojenský i Polní Soud, Telekomunikační úřad Radbuzské junty, Brannou moc Radbuzské junty a Informačně mediální štáb, vydávat zákony a vyhlášky, vyjádření se a oficiální prohlášení Radbuzska jako celku a případné řešení vnitrostátních politických problémů a záležitostí.

Svěřenec pro věci zahraniční

Svěřenec pro věci zahraniční (neoficiálně: svěřenec pro zahraniční věci) je obdoba funkce ministra zahraničí. Této funkci připadá mezi povinnosti a pravomoci zařizování nových diplomatických vztahů, hodnocení jednotlivých mikronárodů a jejich způsobilosti pro vztahy s Radbuzskem a případné řešení diplomatických krizí. Tuto funkci vykonává od jejího vzniku Jakub von Schlackenwerth. Ačkoliv by se mohlo zdát, že funkce je automaticky součástí Ústřední vojenské rady, není tomu tak a je spíše tradicí, že se svěřenec je zároveň i radní. Nicméně pro vykonávání této pozice je povinnost být členem Národní armádní strany.

Svěřenec pro věci armádní

Svěřenec pro věci armádní je funkce podobná svěřenci pro věci zahraniční, nicméně stará se o věci týkající se armády a expertízu ohledně branné moci. Svěřenec se stará o funkční chod armády a o řešení všech problémů uvnitř Branné moci. Pro výkon této funkce je potřeba být členem Národní armádní strány a zároveň být členem radbuzské armády s minimální hodností generálmajora.

Politické strany

Strana	Zkratka	Znak	Popularita u občanů	Spektrum	Ideologie
Národní armádní strana	NAS		Není monitorována	Pravice	radbuzská meritokracie, konzervatismus, mírný liberalismus a militarismus

Diplomacie a zahraniční vztahy

Radbuzsko nemá žádné přirozené spojence. V současné době si ale Radbuzsko díky Radbuzsko-Kybistánské krizi udržuje dobré vztahy s Majerovskem a Charvátskem, se kterým RJ vytvořilo takzvanou Ligu prosperity, která si klade za úkol rozvíjet kulturní, hospodářskou a diplomatickou spolupráci mezi mikronárody, narozdíl ale od UMSE LP využívá na řešení těchto témat převážně fyzický prostor a ne ten internetový. Liga prosperity byla devadesát dní po podepsání kapitulace Radbuzské junty při Kybistánsko-radbuzské válce organizací s jedním členem, neboť kapitulační smlouva juntě zakazovala být v jakékoliv mezimikronacionální organizaci. Hned po skončení platnosti nicméně Radbuzsko do Ligy opět vstoupilo.

Vztahy s Kybistánem

Radbuzská junta a Kybistán neměly v minulosti dobré vztahy. Již za Sudetoněmecka proběhla jedna krize mezi Kybistánem a již zmíněnou Sudetoněmeckou republikou, která nicméně narozdíl od Radbuzsko-kybistánské krize nevedla k ozbrojenému konfliktu, ale pouze k vyhrocení a následnému uklidnění celé situace. Věci začaly být horké, když na začátku krize Radbuzsko vyhlásilo mobilizaci, která sice měla logický důvod proč jí vyhlásit, nicméně onen důvod se nakonec vyklubal jako vzájemné nepochopení a omyl. Od té doby vztahy mezi KNR a Radbuzskou juntou začaly být vyostřené, což bylo zakončeno ozbrojeným konfliktem. Radbuzsko tento konflikt prohrálo a bylo nuceno podepsat smlouvu (podle radbuzských představitelů neférovou smlouvu), která silně omezovala Radbuzskou svrchovanost. Vztahy s Kybistánem nicméně po krizi již nejsou paradoxně tak chladné, ba naopak obě strany se rozhodly na tom, že je lepší vést společný dialog a snažit se společné vztahy zlepšit.

Oficiálně uzavřené vztahy

Radbuzsko je velmi striktní ohledně podepisování smluv a dokumentů a všechny podpisy dává pouze ve fyzické formě. Ústřední vojenská rada Radbuzské junty má velmi kritický názor na, podle jejich slov, internetové smlouvy, které v mikronacionalismu jsou přespřílišné. Junta, povětšinou zastoupená Vůdcem junty D.P., potažmo i svěřencem pro zahraniční vztahy Jakubem von Schlackenwerth, se již setkala se zástupci z Charvátska, Majerovska a na Žateckém summitu i s Krležskem a Menderskem.

Seznam aktivních smluv
Stát	Datum	Obsah smlouvy
Majerovsko	12.5.2024	Vzájemné uznání suverenity a smlouva o neútočení
Charvátsko	25.5.2024	Vzájemné uznání suverenity a garance nezávislosti Charvátska ze strany Radbuzska
Mendersko	22.9.2024	Vzájemné uznání suverenity, pakt o neútočení a navázání oboustranných diplomatických vztahů.