Mikronárod

Z MicroWiki, encyklopedie mikronacionálního světa
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mikronárod, nebo též mikrostát či občas ministát, je obecně jakýkoli samozvaný suverénní stát bez mezinárodního diplomatického uznání, se kterým se ale zachází jinak než se státy s částečným uznáním. Mikropatriologie, jak se studii mikronárodů obvykle říká, však nemá žádnou univerzálně přijímanou definici slova mikronárod. Většina mikronárodů jsou geograficky i demograficky velmi malé, často dokonce zahrnující jen jednotlivce, bývají velmi či zcela závislé na sousedních suverénních státech (v mikropatriologii často zvaných makronárody) a napodobují je ustanovováním státních symbolů, například vlajek, či vydáváním vlastní měny nebo pasů. Mikronárody bývají zakládány z celé řady důvodů, například ze zklamání zakladatele se svou stávající zemí, pro vlastní zábavu, na protest, jako umělecký nebo satirický projekt nebo pro turistické účely, ale i za účelem kriminální aktivity. Většina mikronacionálních nároků je zanedbatelná ze strany odpovídajících suverénních států.

Pojem mikronárod, vzniklý nejpozději v roce 1978, začal retrospektivně označovat některé historické státy vzniklé v 19. a raném 20. století. Počet mikronárodů se začal zvyšovat mezi lety 1960 a 1970, první český mikronárod byl pak pozdější Maramiát Ark, vzniklý v roce 1978. Rostoucí popularita internetu po roce 1995 umožnila vznik online mikronacionálních komunit. Následkem toho se mikronárody staly spíše neobvyklým koníčkem než výrazem nesouhlasu s establishmentem, jako tomu bylo do té doby, a počet mikronárodů, včetně mikronárodů fungujících výhradně online, se dramaticky navýšil. Od roku 2003 se začaly konat i mezinárodní setkání mikronacionalistů, zvané summity.

Etymologie

Možný původ slova mikronárod (micronation) v The People's Almanac #2

Původ slova mikronárod je nejasný, ale lze ho dohledat až do sedmdesátých let dvacátého století.[1] České mikronárod vychází z anglického micronation, které vzniklo spojením předpony micro- (z řeckého μικρός mikrós; malý)[2] a slova nation (z latinského natio; národ, země či stát)[3][4] a doslovně znamená malý národ nebo malý stát. Přestože překlad mikronárod navozuje dojem, že jde o národ v etnickém smyslu, je v kontextu českého mikronacionalismu používanější než přesnější mikrostát, především kvůli odlišení od mezinárodně uznaných států malé rozlohy.[5] Přesto je mikrostát občas používaný pro označování neuznaných samozvaných států, obvykle vnějšími pozorovateli.

Mnoho mikropatriologů zastávají názor, že nejstarší zmínka slova mikronárod v současném kontextu pochází z The People's Almanac #2 od Davida Wallechinskyho a Irvinga Wallace z roku 1978.[6][7] Kapitola "Nations and their Rulers" se skládá ze tří seznamů, seznamu suverénních států ("From Afghanistan to Zimbabwe"),[8] seznamu států, které mají největší šanci získat nezávislost ("Most Likely to Secede")[9] a seznamu nazvaného "Micronations", zahrnujícího řadu mikronárodů včetně Republiky Minerva, Knížectví Sealand nebo Knížectví Hutt River.[10] Toto nekonvenční dílo, které "zahrnuje pod starými i novými nadpisy stovky nápadů a informací od čtenářů"[11] formálně rozlišila mikronárody od separatistických států.

Slovo mikronárod však zřejmě existovalo v jiných významech už dříve. Pojem vzácně označoval neuznané státy v subsaharské Africe během období dekolonizace, poprvé v anglickém překladu ruské práce V. I. Jordanského, kde bylo v souvislosti s neuznaným Státem Katanga použito slovo micronationalism.[12] O tři roky dříve nazval senegalský prezident Léopold Sédar Senghor v prvním vydání svého Liberté Senegal mikronárodem,[13] přestože byl již čtyři roky nezávislý. V angličtině bylo micronation poprvé použito v roce 1969 Arnoldem Rivkinem ve svém Nation-Building in Africa: Problems and Prospects[14], první útvar mimo Afriku, který byl nazván mikronárodem, byl pak v roce 1973 ostrov Bougainville v Alternative Strategies for Papua New Guinea od Anthonyho Clunies-Rosse a Johna Lagmore.[15]

Přestože se ve svém díle How to Start Your Own Country zabýval samozvanými státy, Erwin Strauss slovo micronation nepoužil,[16] a to v žádném z jeho tří vydání, což naznačuje, že se pojem uchytil až mnohem později. The Micronations Page, spuštěná v roce 1995 Robertem Madisonem, mohla pomoct popularizovat tento neologismus napříč internetem. Od roku 2000 se micronation stal obecně přijímaným pojmem v zahraniční žurnalistice i akademických kruzích mimo mikronacionální komunitu.

Nejstarší známé použití pojmu mikronárod v československém prostředí pochází z roku 1996 z překladu díla Bieda východoeurópskych malých štátov od Istvána Bibó, kde pojem označuje malé východoevropské národy spíše než samozvané státy.[17] Samozvané státy byly v českém prostředí poprvé nazývány ministáty,[18][19] tento název se na některých webech používal až do roku 2015.[20][21] Tento pojem však postupně začal být nahrazován slovem mikrostát.[22] Slovo mikronárod bylo jako přímý překlad anglického micronation poprvé použito v roce 2010,[23] oba pojmy pak byly později v témže roce libovolně zaměňovány v článku na slovenském webu Magazín.sk[24] Narozdíl od anglického prostředí, kde je micronation obecně přijímané pro samozvané státy v kontrastu k microstate, označujícímu malé státy, v českém prostředí se dodnes používají obě varianty.[25] Zatímco některé české mikronárody, jako například Venédsko[26] nebo Valašské království,[27] se označují spíše jako mikrostáty, jiní čeští mikronacionalisté preferují mikronárod[28], a to především proto, že mikrostát obvykle označuje sice rozlohou a obyvatelstvem malé, ale mezinárodně uznávané státy.[29]

Definice

V mikropatriologii neexistuje žádná všeobecně přijímaná definice mikronároda. Nejčastěji přijímaná definice alespoň v oblasti žurnalistiky je samozvaný stát, jehož suverenita nemá žádné právní nebo ekonomické podklady pro svou existenci[30][31] a nejsou tudíž jako suverénní uznané žádným jiným státem.[32][33] Australští akademici Harry Hobbs a George William definují mikronárody jako "samozvané státy, které provádějí a napodobují akty suverenity a přijímají mnoho protokolů států, ale v domácím a mezinárodním právu postrádají podklad pro svou existenci a nejsou uznávány jako státy v domácích ani mezinárodních fórech".[34] Právě absence právních podkladů pro suverenitu je jeden z rozdílů mezi mikronárody a neuznávanými suverénními státy, jako je například Republika Kosovo, dalším rozdílem je například malý počet zapojených v mikronárodech.[35][36] Někteří mikronacionalisté se pokoušeli vytvořit vlastní definice pojmu mikronárod, například Unie mikronárodů střední Evropy jej pro vnitřní účely definuje jako "seskupení osob dobrovolně a vědomě uznávajících se za subjekty definovaného systému vlády, a které se právně považuje za nezávislé na státech a dalších mikronárodech",[37] tyto definice ale jsou zpravidla využívány jen jejich autory.

Přestože se některé mikronárody snaží prosadit svou nezávislost na mezinárodně uznaných státech,[38] jejich nároky většinou nejsou brány vážně. Díky internetu a následné popularizaci mikronacionalismu se mikronárody staly spíše výstředním koníčkem.[39][40] Mikronárody často napodobují suverénní státy, mají vlastní státní symboly, měnu, známky, pasy nebo šlechtické tituly,[33][41][42] často fungují jako turistické atrakce.[43] Někteří mikronacionalisté se odvolávají na Montevidejskou konvenci, především pak na článek 1 definující kritéria státnosti (stálé obyvatelstvo, definované teritorium, vláda, kapacita vstoupit do diplomatických vztahů s jinými státy) a článek 3 ("Politická existence státu je nezávislá na uznání jinými státy."),[44] jako doklad legitimity, ne všechny mikronárody ale splňují všechna čtyři kritéria. Zatímco některé mikronárody, jako například Sealand nebo Liberland, se prezentují jako skutečné suverénní státy a snaží se stát uznanými subjekty mezinárodního práva, většina mikronárodů, jako Flandrensis nebo Molossie si sice formálně nárokují suverenitu, ale otevřeně se přihlašují k mikronacionalismu a často začleňují i satirické nebo jiné vtipné prvky.[45][46] Mikronárody také často svou suverenitu dobrovolně omezují, aby byly v souladu se zákony sousedních makronárodů.

Přestože některé zdroje nazývají mikronárody "fiktivními státy", mikronárody se liší od fiktivních států (často též nazývaných geofiktivních států) tím, že se jedná o opravdové komunity nacházející se ve skutečném světě, ke kterým se jejich občané aktivně a dobrovolně hlásí.

Územní nároky

Mikronárody si zpravidla nárokují území, která dokáží spravovat, například pozemky patřící občanům daného mikronároda. Časté jsou také územní nároky na neobydlená území, jako jsou louky, lesy, pole, parky nebo u zahraničních mikronárodů pláže nebo malé ostrovy. Nároky na velká území bez vědomí obyvatel na nich žijících je některými mikronacionalisty často kritizováno, v českém mikronacionalismu jsou ale poměrně časté. Některé obce nebo jejich části vyhlásily nezávislost jako celek, v českém prostředí jde například o Svobodnou republiku Kraví Hora.[47]

Teorie státních vrstev

Teorie státních vrstev je mikropatriologický koncept vytvořený Praeniyem Naemalem Seokem v roce 2014. Tato teorie měla vyřešit územní spory mezi Meknijskem a Československem. Podle ní všechny všechny státní útvary na daném území (mikronárody i suverénní státy) mohou existovat nezávisle na sobě a vykonávají svou suverenitu na něm vždy jen v souladu s kompetencemi daného státu. V praxi tak tedy vymáhají své zákony jen na svých občanech žijících na tomto území a ne na jeho ostatních obyvatelech. Přestože je teorie státních vrstev v českém mikronacionalismu často přijímaná, bývá kritizována pro to, že může při nesprávné interpretaci vést k záměně mikronárodů a zcela fiktivních států.

Zvláštní případy

Vyhlášení Království Severního Súdánu, nejznámějšího mikronároda s nárokem na Bír Tavíl

Některé mikronárody vyhlásily nezávislost na základě historických dokladů suverenity. Nejznámější je Knížectví Seborga, které podle dokumentů z Vatikánského archivu nikdy nepatřilo Savojské dynastii a tedy ani Itálii. Mnoho mikronárodů vzeslo nároky na území považovaná za terra nullius, jako jsou Bír Tavíl mezi Egyptem a Súdánem nebo Antarktida. Mezi nejznámější mikronárody, co si terra nullius nárokují, patří Liberland v oblasti Gornja Siga mezi Chorvatskem a Srbskem.[20] Mikronacionální komunita tyto územní nároky obvykle odsuzuje, protože většina mikronárodů, které si terra nullius nárokují, nemají pro velkou vzdálenost možnost nad nimi svou suverenitu vykonávat. Mezi mikronárody je rozšířený i koncept seasteadingu, stavby trvalých obydlí v mezinárodních vodách. Mezi příklady takových mikronárodů patří Knížectví Sealand nebo dříve Republika Minerva. Některé mikronárody si také nárokují území mimo Zemi nebo dokonce území zcela virtuální. Někteří mikronacionalisté tyto mikronárody zavrhují, vnější pozorovatelé je ale přesto mezi mikronárody řadí.

Diplomacie

Žádný mikronárod dosud přímo nenavázal oboustranné vztahy nebo jinou formu oficiálních diplomatických vztahů s mezinárodně uznaným státem. Některé mikronárody tvrdí, že získaly de facto uznání suverenity od členů vlád makronárodů, kteří připouštějí jejich existenci. Někteří mikronacionalisté například získaly odpovědi na emaily poslané vládním činitelům, ve kterých byli oslovování jejich mikronacionálními tituly.

Mikronacionální komunita

Mikronacionální komunita se skládá především z webových stránek a sociálních sítí, používané mikronacionalisty při navazovaní diplomacie mezi jednotlivými mikronárody. Diplomatická jednání ale občas probíhají i fyzicky na takzvaných summitech. Mnoho aspektů makronacionální diplomacie se objevuje i v mikronacionalismu – mezinárodní organizace, smlouvy nebo summity. Díky internetu vzniklo mnoho komunit mikronacionalistů, které si vyvinuly vlastní kultury, organizace a standarty a které pomocí diskuzních fór a chatům na Skype nebo později Discordu následně interagovali s ostatními komunitami. Největší mikronacionální komunita se vyvinula kolem MicroWiki, a to jak kolem anglické, tak kolem české jazykové verzi. Mnoho komunit především anglicky mluvících mikronacionalistů vzniklo i na sociálních sítích jako jsou Reddit nebo Facebook, časté jsou i mikronacionální účty na YouTube, Twitteru nebo Instagramu.

Mezinárodní summity

Část účastníků MicroEuroSummitu 2022 v Chyši

Kromě diplomatických návštěv mezi jednotlivými mikronacionalisty se odehrálo několik rozsáhlejších mikronacionálních summitů. První mikronacionální summit v Evropě se odehrál v roce 2003 ve finských Helsinkách a účastnily se ho mimo jiné i delegace Sealandu nebo Ladonie.[48] Od té doby se počet summitů i jejich účastníků začal zvyšovat, mezi lety 2003 a 2019 se uvádí celkem 25 summitů.[49] Kvůli pandemii covidu-19 byly některé summity zrušeny nebo přesunuty.[50] Mezi aktivity na těchto summitech patří diplomatická jednání, podpisy smluv, udělování ocenění nebo prezentace o zúčastněných mikronárodech, ale také množství rekreačních aktivit.[51]

Největší pravidelný mikronacionální summit je severoamerický MicroCon, probíhající každý lichý rok od roku 2015.[52] MicroCon 2019, organizovaný v kanadském Hamiltonu, byl největším mikronacionálním summitem v historii se 113 účastníky.[53] Mezi další summity patřily PoliNation, poprvé uskutečněný v roce 2010 v Austrálii,[54] nebo summit Grand Unified Micronational v Birminghamu.[55] V České republice proběhlo několik mikronacionálních summitů, jako například Podskalský kongres v roce 2019[56] a MicroEuroSummit v roce 2022.[57]

Mikronacionální válka

Některé mikronárody vyhlásily válku nějakému jinému státu, často i některému z makronárodů, ale tyto deklarace nebývají brány vážně. Válka mezi mikronárody obvykle bývá prostředkem vtipu, ve většině případů však lze mluvit pouze o hádce mezi představitely "válčících" stran. K ozbrojeným střetům mezi mikronárody obvykle nedochází buď kvůli jejich vzdálenosti, nebo z obav z reakce sousedního makronároda. Jednou z mála mikronacionálních vojenských akcí na území České republiky byla operace Fulgur.[58]

Makronacionální reakce

Mikronacionální vyhlášení nezávislosti většinou neprovokují žádné reakce makronárodů, které si obvykle mohou dovolit jejich existenci a aktivity ignorovat. V jihovýchodní Asii, nejčastěji v Indonésii[59] nebo Thajsku, však byli někteří mikronacionalisté zatčeni za podvodné činnosti nebo separatismus, v extrémnějších případech dokonce za vlastizradu. Další extrémní případy zahrnují například Růžový ostrov, kde Italské námořnictvo zničilo platformu vybudovanou mikronárodem mimo teritoriální vody Itálie.[60] Jinde mikronacionalisté čelili obvinění z jiných porušení zákona, jako daňové úniky nebo nelegání stavba. Představitelé Knížectví Hutt River byli například přinuceni zaplatit tři miliony australských dolarů v nezaplacených daních,[61] a Lars Vilks byl souzen za stavby Nimis a Arx, což vedlo k založení Ladonie.[62] Není znám žádný případ, kdy by Česká republika jakkoli postihovala české mikronacionalisty. Aby předešly případným obviněním, většina mikronárodů se pokouší fungovat v souladu se zákony sousedních makronárodů.

Vykonávání suverenity

Mikronárody se snaží fungovat stejně jako suverénní státy a napodobují tak suverénní státy nejčastěji vlastními státními symboly, jako jsou vlajky, státní znaky, motta, hymny nebo státní barvy. Některé mikronárody také vydávají vlastní mince, bankovky, známky, pasy, razítka, státní vyznamenání nebo udělují šlechtické tituly, nic z toho však není uznáváno mezinárodně. Takové předměty mohou být prodávány turistům jako suvenýry, mikronacionální měny a známky mohou být vyhledávány numismatiky a filatelisty pro své sbírky. Mikronacionální měny však bývají většinou limitované na digitální prostor a slouží většinou jen jako symboly za účelem propagace nacionalismu mezi občany, v některých případech ale může jít o pokus o vytvoření vlastní ekonomiky. Používání mikronacionální měny, stejně jako známek a razítek, však bývá ve většině makronárodů ilegální, podobně mikronacionální pasy nejsou uznávané jako platné identifikační dokumenty. Mikronacionální státní vyznamenání oproti tomu bývají běžně udělována občanům nebo jiným mikronacionalistům, občas udělovány ve fyzické podobě během mikronacionálních summitů. Mikronárody také často přijímají vlastní zákony, které jsou obvykle v souladu se zákony sousedních makronárodů. Většina mikronárodů však nemá policejní nebo jinou složku, která by na dodržování těchto zákonů dohlížela a spoléhají se tak na dobrovolnou poslušnost svých občanů. V případě jejich porušení je i soudní moc v mikronárodech výrazně omezená, pokud vůbec existuje, a nejzávaznější trest, který je schopná uložit, bývá odebrání občanství a vyhoštění z mikronároda.

Mikronárody v kultuře

Účastnící umělecké výstavy We Could Have Invited Everyone v roce 2004

Mikronárody byly od roku 2000 zmiňovány v množství zahraniční literatury a jiných mediálních formách. Mikronacionalismus byl také několikrát studován akademicky, především anglicky píšícími autory. V českém prostředí se povědomí dostalo především Valašské království díky svému bývalému králi, herci Bolku Polívkovi[63] a Liberland díky svému zakladateli a prezidentovi Vítu Jedličkovi.[64]

Literatura

První významná práce o mikronárodech byla kniha Erwina Strausse How to Start Your Own Country, poprvé publikované v roce 1979. Jejích prvních padesát stránek se zabývá definicí suverenity, důvody pro vyhlášení nezávislosti a dalšími věci ke zvážení, zatímco zbývajících sto stránek obsahují seznam mikronacionálních útvarů.[65] Druhé a třetí vydání byly publikovány v letech 1984 a 1999. V roce 2000 publikoval Fabrice O'Driscoll z Aix-Marseille Université knihu Ils ne siègent pas à l'ONU (česky Nejsou v OSN), která obsahuje 287 stránek věnovaných tomuto tématu.[66] V roce 2006 vydal cestovní průvodce Lonely Planet průvodce po různých mikronárodech nazvaný Micronations: The Lonely Planet Guide to Home-Made Nations.[67] Od roku 2008 bylo několik mikronárodů personifikováno v japonském webovém komiksu Hetalie.[68] Další významná práce o mikronacionalismu byla publikovaná v roce 2022 australskými právními akademiky Harrym Hobbsem a Georgem Williamsem pod názvem Micronations and the Search for Sovereignty.[69] Akademický časopis Shima: The International Journal of Research into Island Cultures dále vydal od poloviny desátých let množství článků o jednotlivých mikronárodech a mikronacionalismu obecně.[70] V českém ani slovenském jazyce zatím žádné knihy nebo akademické práce o mikronacionalismu nebyly vydány.

Média

Personifikace Sealandu v 21. díle anime adaptace Hetalie

První mediální pokrytí tématu mikronacionalismu pochází od BBC, která od srpna do září 2005 vysílala dokumentární seriál How to Start Your Own Country, který sledoval britského komika Dannyho Wallace při zakládání svého vlastního mikronároda Království Lovely.[71] Anime adaptace Hetalie uvedla od roku 2009 personifikace mikronárodů z původního webkomiksu. V roce 2010 byl na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu promítán film Jody Shapirové How to Start Your Own Country[72], který kromě příkladů mikronárodů zahrnovaval i analýzu konceptu státnosti a občanství. V roce 2020 vydal Netflix italský film Rose Island, který vypráví příběh inženýra Giorgia Rosy a založení mikronároda Růžový ostrov.[73]

Umění

Mikronacionální umělecká výstava We Could Have Invited Everyone proběhla v letech 2004 a 2005 a vystavovala různé mikronacionální předměty, včetně vlajek, známek, peněz a pasů.[74] Kromě toho výstava zahrnovala díla umělců, jako například Yoko Ono.[75] V roce 2007 pak na tyto výstavy navázala další, rozšířená výstava nazvaná Grow Your Nation.[76]

Odkazy

Související články

Reference

  1. SAWE, Benjamin Elisha. What Is A Micronation?. World Atlas [online]. 2022, 25. duben 2017 [cit. 2022-10-29].
  2. DURKIN, Philip. The Oxford Guide to Etymology. Oxford University Press, 2011. ISBN 9780191618789. str. 108.
  3. Nation Definition. Dictionary by Merriam-Webster [online]. Merriam-Webster, 2022 [cit. 2022-10-29]
  4. Nation. Oxford Learner's Dictionaries [online]. Oxford University Press, 2022 [cit. 2022-10-29].
  5. SAWE, Benjamin Elisha. What Is The Difference Between A Microstate And A Micronation?. World Atlas [online]. 2022, 17. září 2019 [cit. 2022-10-29].
  6. TALLINI, Cesidio. The Fifth World: Micronationalism on Steroids. CreateSpace Independent Publishing, 2009. ISBN 9781448663538.

    "The term micronation, which literally means small nation, is a neologism. The first reference in English to the word micronation in a popular book appears in the 1978 edition of The People's Almanac #2"

  7. SKYE, Zabëlle. Micronational Dictionary [online]. Institute of Micropatriological Research, 2022 [cit. 2023-06-03].
  8. WALLECHINSKY, David a Irving WALLACE. The People's Almanac #2. New York: Bantam, 1978. ISBN 9780688033729. str. 245.
  9. WALLECHINSKY, David a Irving WALLACE. The People's Almanac #2. New York: Bantam, 1978. ISBN 9780688033729. str. 316.
  10. WALLECHINSKY, David a Irving WALLACE. The People's Almanac #2. New York: Bantam, 1978. ISBN 9780688033729. str. 330–331.
  11. The People's Almanac #2: Volume 2. Knihy Google [online]. Google, 2022 [cit. 2022-10-29].
  12. Translations on Sub-Saharan Africa. United States Joint Publications Research Service, 1967. JPRS: 40,681. str. 10.

    "Their separatist feelings, carefully supported by interested western circles, are still strong. The Lunda "micronationalism," which was displayed during the time of the famous Katanga independence in the bloody pogroms over the Luba which supported the principle of Congo unity, remains a major obstacle on the way to the real integration of Katanga."

  13. SENGHOR, Léopold Sédar. Liberté. Paříž: Editions du Seuil, 1964. ISBN 9782020051279.

    "singulièrement pour cette raison majeure qu'il ne peut y avoir de développement réel dans l'espace de notre micronation. Cinq ans d'indépendance ont achevé de nous en persuader, n'est-ce pas?"

  14. RIVKIN, Arnold. Nation-building in Africa: Problems and Prospects. Rutgers University Press, 1969. ISBN 9780813506180. str. 25.

    "We are faced with micronationalisms that need to be tamed, micronations that will have to be organized."

  15. CLUNIES-ROSS, Anthony a John V. LANGMORE. Alternative Strategies for Papua New Guinea. Oxford University Press, 1973. str. 129.

    "The concept of an independent Bougainville is sometimes denounced because such a micronation would necessarily restrict the scope of employment opportunities while increasing the frustrations of educated Bougainvilleans and on the…"

  16. SKYE, Zabëlle. Origin of 'micronation'. Google Docs [online]. Institute for the Research and Preservation of Intermicronational History, 2022 [cit. 2022-10-29].
  17. BIBÓ, István. Bieda východoeurópskych malých štátov: vybrané štúdie. Kalligram, 1996. ISBN 9788071491484. str. 276.

    "Každý z nich chcel byť prvoradým objektom vystupňovanej lojality prislúchajúcej národu: väčšie sa nechceli ani rozpadnúť, ani uspokojiť so statusom "supernároda" (ešte len alebo už len) vznášajúceho sa nad ostatnými, skutočnejšími národmi; menšie sa nechceli ani asimilovať, ani zredukovat na "mikronárody" žijúce v tieni skutočnejších národov."

  18. SVOBODA, Aleš. A co takhle vlastní stát? Bedekr.cz [online]. Bedekr.cz, 2008, 04. 07. 2001 [cit. 2023-05-11].
  19. ŠTELČÍK, Marek. Princ Sealandu neprodá ministát serveru PirateBay.org. Svět hardware [online]. oXyShop, 2023, 23. 1. 2007 [cit. 2023-05-11].
  20. 20,0 20,1 Liberland má potíže, kvůli policii se do něj nelze dostat. Aktuálně.cz [online]. Praha: Economia, 1999–2023, 9. 5. 2015 [cit. 2023-05-11].
  21. KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Samozvaný Liberland formuje vlastní fotbalovou reprezentaci. Radio Prague International [online]. Praha: Radio Prague International, 1997–2023, 19. 12. 2015 [cit. 2023-05-11].
  22. Patrioti se snaží rozšířit počet italských ministátů. Radiožurnál [online]. Praha: Český rozhlas, 1997–2023, 6. září 2009 [cit. 2023-05-11].
  23. Už máte svého státu dost? Založte si vlastní. 004.CZ [online]. Code004, 2001–2023, 5. 5. 2010 [cit. 2023-05-11].
  24. Najnevšednejšie mikroštáty sveta. Magazín.sk [online]. News and Media Holding, 2022, 14. říjen 2010 [cit. 2022-10-29].
  25. Atlas Obscura. 2. vydání. Albatros Media, 2022. ISBN 9788026445418. str. 23–24.
  26. Přednášky. Svobodný a samostatný zapsaný spolek VENÉDSKO [online]. [cit. 2022-10-29].
  27. Vytvořte si své vlastní království, panství i republiku. Valašské království [online]. Valašské království, 1997–2022 [cit. 2022-10-29].
  28. ŠŤASTNÝ, Jan. Mikronárody zaplavují Česko, ani našemu regionu se nevyhnuly. Litoměřický deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA [cit. 2022-10-29].
  29. PROCHÁZKOVÁ, Lenka. Evropské mikrostáty – členové Evropské unie?. Masarykova univerzita. str. 8–10.
  30. TOMEK, Petr. Jak založit stát? Země, které chybí v OSN. Ábíčko.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2001–2022 [cit. 2022-10-30].
  31. MUDDITT, Jessica. The country that became a 'micronation capital'. BBC [online]. BBC, 2022 [cit. 2022-10-30].
  32. Po Liberlandu Království. V někdejší Jugoslávii vznikl další mikrostát. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2022 [cit. 2022-10-30].
  33. 33,0 33,1 KUBÁT, Michal a Petr SOKOL. Velké systémy v malých zemích: (komparativní analýza). Politologický časopis. 2000. str. 202. (V článku jsou mikronárody nazývané jako "soukromé státy", tento pojem však není používán v jiných zdrojích.)
  34. HOBBS, Harry a George WILLIAMS. Micronations and the Search for Sovereignty. 2. vydání. Cambridge University Press, 2022. ISBN 9781009150125.

    "self-declared nations that perform and mimic acts of sovereignty, and adopt many of the protocols of nations, but lack a foundation in domestic and international law for their existence and are not recognised as nations in domestic or international forums."

  35. LUKAVEC, Jan. Polostáty a mikronárody. Výprava do světa pohyblivých hranic, politických podivínů a zapomenutých národů. iLiteratura.cz [online]. Sdružení pro iliteraturu, 2022 [cit. 2022-10-30].
  36. Štve vás český stát? Založte si svůj vlastní. Parlamentní listy.cz [online]. OUR MEDIA, 2009–2022 [cit. 2022-10-30].
  37. FALEŠNÍK, Tomáš. Smlouva o fungování Unie mikronárodů střední Evropy. Google Docs [online]. Unie mikronárodů střední Evropy, 2021 [cit. 2022-11-02].
  38. Lublaň si dělá nároky na území nově vzniklého Království Enklávy. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2022 [cit. 2022-10-30].
  39. ARLTOVÁ, Martina. Kdo by nechtěl vlastní ostrov? Nadšenci v crowdfundingové kampani vybrali peníze na vybudování mikronároda. Euro.cz [online]. Internet Info, 1997–2022 [cit. 2022-10-30].
  40. OROLÍN, Juraj. Chcete vlastný štát? Ľudia si zakladajú mikroštáty z recesie i z rodičovskej lásky. Štandart [online]. Štandard, 2022 [cit. 2022-10-30].
  41. PŘEUČIL, Pavel. Toužíte po šlechtickém titulu? Navštivte některý z mikrostátů. Tripmania.cz [online]. Tripmania.cz, 2022 [cit. 2022-10-30].
  42. MERHAUT, Michal. Založit si vlastní stát. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1999–2023, 23. srpen 2011 [cit. 2023-05-11].
  43. ŠVARC, Michael. Kamarádi chtěli v Belize vytvořit mikronárod. Hlupáci, reagoval tamní premiér. Novinky.cz [online]. Borgis, 2003–2022 [cit. 2022-10-30].
  44. Montevideo Convention on the Rights and Duties of States. University of Oslo [online]. University of Oslo, 2022 [cit. 2022-11-02].
  45. OEUILLET, Julien. Springtime of micronations spearheaded by Belgian "Grand-Duke" Niels. The Brussels Times [online]. The Brussels Times, 2016 [cit. 2022-11-06].
  46. SPENCER, Luke. Interviewing the President of the Sovereign Nation Inside Nevada. Atlas Obscura [online]. Atlas Obscura, 2022 [cit. 2022-11-06].
  47. SVOBODNÁ SPOLKOVÁ REPUBLIKA KRAVÍ HORA - recesistický útvar. Toulky po Čechách [online]. 2007–2023 [cit. 2023-05-11].
  48. 1.Summit of Micronations. YKON [online]. YKON, 2022 [cit. 2022-11-06].
  49. Micronation summits index [online]. Weby Google, 2019 [cit. 2022-11-06].
  50. Frequently asked questions. MicroCon 2022 [online]. Westarctica, 2022 [cit. 2022-11-06].
  51. DORN, Lori. The Fascinating Lives of People Who Rule Over Micronations of Their Own Design. Laughing Squid [online]. Laughing Squid, 1995–2022 [cit. 2022-11-06].
  52. BUCKNER, Heather. You probably didn’t know, but leaders from 26 micronations just gathered in Atlanta. Atlanta Magazine [online]. Atlanta Magazine, 2022 [cit. 2022-11-06].
  53. Attendees. MicroCon 2019 [online]. Slabovia, 2019 [cit. 2022-11-06].
  54. PoliNation 2010 Conference - Sydney. fardistantshores.com... travel and art photography by George Cruickshank [online]. SmugMug, 2022 [cit. 2022-11-06].
  55. GUM Summit held at Birmingham. Austenasian Times [online]. Wordpress.com, 2022 [cit. 2022-11-06].
  56. Podskalský kongres – tisková zpráva. Svobodný a samostatný zapsaný spolek VENÉDSKO [online]. solidpixels., 2022 [cit. 2022-11-06].
  57. MEJZROVÁ, Anita. Arcivévoda, Marx i kačer Donald. Reportáž ze summitu mikronárodů, jež se uznávají navzájem. Deník N [online]. N Media, 2022 [cit. 2022-11-06].
  58. Kybistánská republika. Operace FULGUR / operation FULGUR. YouTube [online]. YouTube, 2022 [cit. 2022-11-06].
  59. Sunda Empire ‘princesses’ detained in Malaysia for 13 years. The Jakarta Post [online]. PT. Bina Media Tenggara, 2016–2022 [cit. 2022-11-12].
  60. When Italy went to war with the esperanto micro-nation Insulo de la Rozoj. Visit Rimini [online]. Visit-Rimini, 2004–2022 [cit. 2022-11-12].
  61. HEDLEY, Kate. End of an empire: Hutt River to rejoin Australia after 50 years. WAtoday [online]. WAtoday, 2022 [cit. 2022-11-12].
  62. Timeline of Ladonian events. Ladonia [online]. Royal Republic of Ladonia, 1996–2022 [cit. 2022-11-12].
  63. Bolek Polívka není valašský král, rozhodl soud. Týden.cz [online]. Sabre, 2006–2022 [cit. 2022-11-05].
  64. MARTINEK, Jan. Člen Svobodných vyhlásil na území bývalé Jugoslávie vlastní stát. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2019–2023 [cit. 2023-08-12].
  65. STRAUSS, Erwin S. How to start your own country [online]. 3. Boulder (Colorado): Paladin Press, 1999 [cit. 2022-11-05]. ISBN 9781581605242.
  66. O'DRISCOLL, Fabrice. Ils ne siègent pas à l'ONU: revue de quelques micro-Etats, micro-nations et autres entités éphémères. Presses du Midi, 2000. ISBN 9782878672510.
  67. RYAN, John, George DUNFORD a Simon SELLARS. Micronations: The Lonely Planet Guide to Home-Made Nations. Lonely Planet, 2006. ISBN 978-1741047301.
  68. HIMARUYA, Hidekaz. Hetalia: Axis Powers. Volume 6. TokyoPop, 2010. ISBN 9781570321528. str. 31–48.
  69. HOBBS, Harry a George WILLIAMS. Micronations and the Search for Sovereignty. 2. vydání. Cambridge University Press, 2022. ISBN 9781009150125.
  70. Micronationality Anthology. Shima [online]. Shima, 2007–2022 [cit. 2022-11-05].
  71. How to Start Your Own Country. IMBd [online]. IBMd, 1990–2022 [cit. 2022-11-05].
  72. How To Start Your Own Country. TIFF [online]. Toronto International Film Festival, 2010 [cit. 2022-11-05].
  73. Rose Island. Netflix [online]. Netflix, 2022 [cit. 2022-11-05].
  74. RAVEN, Francis. We Could Have Invited Everyone. The Brooklyn Rail [online]. The Brooklyn Rail, 2000–2022 [cit. 2022-11-05].
  75. KREPS, Andrew. "We Could Have Invited Everyone." Artforum [online]. Artforum International Magazine, 2022 [cit. 2022-11-05].
  76. DEBATTY, Régine. Grow your own State. We Make Money Not Art [online]. Régine Debatty, 2022 [cit. 2022-11-05].

Další čtení

Angličtina

Francouzština

  • CHAIROFF, Patrice. Faux chevaliers, vrais gogos. JC Godefroy. (Knihy Google)
  • FULIGNI, Bruno. L'État C'est Moi: Histoire des monarchies privées, criptarchies. Éditions de Paris, 1997. (Knihy Google | WorldCat)
  • O'DRISCOLL, Fabrice. Ils ne siègent pas à l'ONU. Presses du Midi, 2000. (Knihy Google | WorldCat)
  • FULIGNI, Bruno a Isabelle HANNE. Micronations. Diaphane, 2013. (Knihy Google | WorldCat)
  • FULIGNI, Bruno. Royaumes d'aventure: ils ont fondé leur propre État. Les Arènes, 2016. (Knihy Google | WorldCat)
  • HOFFMAN, Stéphane-Bertin. La Reconnaissance des micro-nations: ou l'utopie confrontée au droit. Lulu.com, 2016. (Knihy Google | WorldCat)
  • GRAZIANI, Graziano a Stéphanie LEBLANC. Passeport pour l'utopie: micronations, un inventaire. Plein Jour. (Knihy Google | WorldCat)

Externí odkazy