Radbuzská junta

Radbuzská junta
Radbuzská junta
	Radbusian junta (angličtina) Die Radbush Junta (němčina)
	Vlajka Znak
	Motto: Sláva vítězství!
	Národní hymna: Freiheitsmarsch (německy); česky: "Pochod svobody"
Hlavní město	Husov
Úřední jazyky	čeština
Uznávané jazyky	angličtina, němčina
Národnostní skupiny; (2024)	Češi 75,00% ; Maďaři 12,50% ; Němci 12,50%
Náboženství; (2024)	Katolicismus 37,50% ; Nedisingovaní křesťané 12,50%% ; Pravoslaví 12,50% ; Ateismus 37,50%
Demonymum	radbuzčan(ka), radbuzan(ka)
Vláda	meritokratická republika
• Vůdce junty	David Plaček
• Svěřenec pro věci zahraniční	Jakub von Schlackenwerth
Legislatura	Ústřední vojenská rada Radbuzské junty
• křesel	3
Vznik
• Vyhlášení nezávislosti	04.04.2024
Území
• Nárokované	1.7 km²
• Kontrolované	100%
Národní zvíře	Jelen
Předcházející
	Národní fronta za osvobození Kotovic

Radbuzská junta je airsoftový klub stylizovaný jakožto militantní mikronárod a diktatura s velkým důrazem na armádu na západě České republiky. Jedná se o juntu zcela vedenou armádou a s povinnou vojenskou službou, která se vztahuje na veškeré občany. Stát je pojmenován podle řeky Radbuzy, jenž protéká nárokovaným územím Junty. Hlavním městem Radbuzska je Husov, který leží v Husovském okrsku. Husov se nachází v nejjižnějším bodu Radbuzska u stejnojmenného rybníku. Hlavní část Radbuzska se skládá z dalších 3 okrsků (Jetelovsko, Grobrandsko a Vojenský újezd Zbůšsko), Radbuzsko má rovněž okrsek, který není připojen ke zbytku, tedy enklávu - Vodárensko, jenž je od hlavní části státu vzdálena cca 120km.

Radbuzská junta je vedena Ústřední vojenskou radou Radbuzské junty, jenž se skládá z dvou polních maršálů a vůdce junty. Stát je veden meritokratickou ideou, která zjednodušeně říká, že ten, kdo má zásluhy a schopnosti, má ve státě větší moc než ostatní. V juntě existuje pouze jedna strana, a to je strana armády (Národní armádní strana). Ostatní strany jsou zakázány.

Historie

Před vznikem junty

Před vznikem Radbuzské junty se na území Chotěšovska nacházelo zprvu Svobodné město Kotovice, jakožto velmi kontroverzní a ne příliš dlouho trvající mikronárod, který se po třech dnech dostal do občanské války se Sudetským Německem. Válku vyhrály Sudety a 26. července 2023 vyhlásily nezávislost. Už v toto období bylo Sudetské Německo kontroverzní svou údajnou spojitostí a inspirací od Sudetoněmecké strany a zločinného nacistického režimu v Německu. To Sudetoněmci silně odmítali, v pozdější době se však David Plaček vyjádřil, že tehdy Sudetoněmci nevěděli, že mikronárody nejsou roleplay hra a proto se tedy částečně inspirovali od zmíněných dvou subjektů. Kvůli kontroverzi byl tento útvar rozpuštěn. Plaček se však s mikronacionalismem nerozloučil nadobro. Pozůstatky Sudetoněmecké armády, které se nyní zaštiťovali pod skupinou Sudetenfreikorps, se 3. listopadu 2023 rozhodli stát oddílem Kybistánské cizinecké legie jakožto Kybistánská cizinecká legie Sudetoněmecko. Tyto legie nebyly téměř vůbec aktivní a již 8. prosince 2023 se rozhodly znovu založit mikronárod, nyní jako Druhou kotovickou juntu, oficiálně Kotovickou unitární juntovskou republiku. KUJR existovalo do 2. ledna 2024 a Kotovice na delší dobu opět přestaly být aktivní. Prvního března 2024 vznikla Národní fronta za osvobození Kotovic se zkratkou NFZOK, která měla za cíl osvobodit celé území Kotovicka a nastolit tam takzvanou Třetí kotovickou juntu. Tato organizace provedla pár vojenských úderů, kde nezaznamenala žádný odpor, vzhledem k prokrastinaci však nestihla založit státní útvar a tak dodnes zůstává jako ozbrojená skupina.

Vznik

Vzniku Radbuzské junty předcházela Národní fronta za osvobození Kotovic. Její členstvo a náčelník generálního štábu Zdeněk Schandl byly dle slov Davida Plačka nekompetentní, což vedlo k postupnému úpadu organizace. David Plaček 28. března uvítal Jakuba von Schlackenwertha a vojáky RSS v Chotěšově na společném vojenském cvičení. Účast byla poměrně vysoká a dostavilo se mnoho členů NFZOK, včetně náčelníka generálního štábu Zdeňka Schandla. To však nebylo jediné, co toto střetnutí přineslo. Kromě toho se představitelé obou skupin dohodli na budoucnosti NFZOK a RSS. Den poté totiž David Plaček abdikoval z funkce velitele NFZOK a o necelý týden byla založena Radbuzská junta. Junta vznikla z původního spojenectví RSS a NFZOK. Zatímco NFZOK se zcela oddělilo, RSS si i přes členství v Juntě zachovalo svojí autonomii jakožto vojenského celku. Národní fronta za osvobození Kotovic se však rozhodla rebelovat a nevzdat se území Kotovicka, čímž začal konflikt bez vyhlášení války. Ačkoliv neproběhl žádný střet, už se k tomu několikrát schylovalo, když Radbuzská branná moc musela zasahovat proti potenciálnímu sabotážnímu útoku kotovických separatistů. Ani tato akce však nezaznamenala jediný střet a proto se tento konflikt stal zamrznutým konfliktem.

Radbuzsko-Kybistánská krize

Hlavní článek: Radbuzsko-Kybistánská krize

Radubzsko-Kybistánské krizi předcházelo ochlazování vztahů mezi těmito dva národy, které přišlo již po vzniku Radbuzska. Samotná krize začala 19. května 2024 po mobilizaci Branné moci Radbuzské junty. Ta byla Davidem Plačkem, tehdejším vůdcem, vyhlášena po té, co kybistánský vůdce sdílel na svém Instagram stories fotografii s lokací, kde se údajně měl nacházet v obci nedaleko Chotěšova. Radbuzské vedení to vyhodnotilo jako potenciální hrozbu, zvlášť po té, co již vztahy byly velmi chladné a nebylo jasné, jak to bude dál. Mobilizace proběhla v obou částech Radbuzska, tedy v tehdejším Chotěšovském okresu a Ostrovském okresu. Mobilizace byla brzy odvolána po té, co si obě jednotky uvědomily, že útok nepřichází. Situace se po té nadále ochlazovala. Třešničkou na dort byl společný projekt Hany Árvay a Davida Plačka, který spočíval v založení Lešanské anarchokomunistické komuny. Ta se měla původně nacházet v Lešanech, které se nachází u Prahy, ovšem po objevu, že existují i Lešany u Kybistánu, byl iniciován vznik této umělé komuny zde. Později se tato informace dostala ke Kybistánu a to vedlo k vyhlášení války Kybistánem Radbuzsku. V této válce proběhla Bitva u Husího rybníku. Radbuzsko mělo dostupných 6 vojáků, ovšem kvůli spoždění Kybistánu na místě zůstali pouze tři radbuzčani. Radbuzsko bitvu prohrálo a Vůdce junty David Plaček byl nucen podepsat kapitulaci.

Oddíl motorizované brigády
Vůdce junty podepisující kapitulaci
Radbuzský poručík při konci operace Rosario

Geografie a územní správa

Radbuzská junta je rozdělena do čtyř civilních oblastí a do jedné vojenské oblasti, která vykonává funkci vojenského újezdu (cvičení Branné moci Radbuzska, taktické účely a vládní prostory). Mezi civilní oblasti patří i Oblast Vodárensko, jenž je enklávou Radbuzska v Karlovarském kraji. Území Radbuzska se rozprostírá na přibližně 1.7 kilometrech čtverečních, z čehož velká část je zalesněná, zbytek je povětšinou tvořen poli či menší loukou v Oblasti Husovsko. Radbuzsko má vodní plochu, jedná se o malý rybník v Oblasti Husovsko s názvem Husí rybník. Podle tohoto rybníka je pojmenována celá oblast Husovsko.

Oblasti Radbuzské junty
Název	Plocha dané oblasti	Status
Oblast Husovsko	0.10 km²	Hlavní město
Oblast Jetelovsko	0.50 km²	Civilní oblast
Oblast Vodárensko	0.02 km²	Civilní oblast
Oblast Grobrandsko (Radbuzská sibiř)	0.21 km²	Civilní oblast
Vojenský újezd Zbůšsko	0.89 km²	Vojenská oblast

Příroda

Radbuzské území je z velké části silně zalesněno, zejména oblasti jako Zbůšsko, které je téměř celé zalesněné, nebo Oblast Jetelovsko, na kterém se také hojně lesy rozprostírají. Enkláva Vodárensko je stoprocentně zalesněná na rozdíl od předešlých dvou. Opakem jsou oblasti Grobrandsko a Husovsko, ty žádné lesy nemají a jsou složeny z polí, Husovsko také disponuje rybníkem (jedinou vodní plochou Radbuzské junty). V Radbuzských lesích je nejvíce rozšířený jelen sika, jehož paroží se stalo vzorem pro státní znak junty. Dále zde nalezneme divoká prasata, zajíce polní a v poslední době narůstá počet daňků. Mezi ptactvo na Radbuzském území se řadí datly, sýkory, kosy a v neposlední řadě kachny, které zejména obývají Oblast Husovsko.

Oblast Husovsko

Oblast Husovskou zastává funkci hlavního města Radbuzské junty. Nachází se zde altánek a Husí rybník, podle kterého byla oblast pojmenována. Do hlavního města si Vůdce junty tradičně pozívá zástupce jiných mikronárodů, například summit Davida Plačka a Daniela Majera se odehrál zde. Rovněž zde proběhl první vojenský střet v historii Radbuzska, tím byla Bitva o Husí rybník.

Ostatní oblasti Radbuzska

Vojenský újezd Zbůšsko je výjimkou mezi ostatními oblastmi. Jeho funkce jakožto vojenské oblasti z něj dělá civilistům nedostupnou oblast. Probíhají zde vojenská cvičení, shromažďování armády, nebo je to také oblast vykonávající funkci bezpečné oblasti pro tajné vládní schůze. Oblast Jetelovsko není v něčem speciální oblast až na její krásnou flóru a faunu. To stejné se nedá říct o Oblasti Grobrandsko, které si svoje druhé jméno "Radbuzská sibiř" vysloužila svojí prázdnotou, žádnou přírodou a minimálním výskytem zvířat. Zajímavou oblastí je Oblast Vodárensko. Dalo by se nazvat neoficiálním druhým hlavním městem. Sídlí zde svěřenec pro zahraniční věci Jakub von Schlackenwerth a samostatný oddíl Radbuzské policie, před Kybistánsko-Radbuzskou válkou se jednalo o samostatný armádní oddíl. Rovněž zde sídlí jedna ze zakladatelských skupin Radbuzska RSS Ostrov, vedená Jakubem von Schlackenwerth a jednou anonymní osobou. Vodárensko je jedinou oblastí v Radbuzsku, která disponuje opravdovou zástavbou, ta ovšem není obývaná. Jedná se o místní Ostrovskou vodárnu, podle toho je tato oblast také pojmenována.

Fotografie Husovska (na fotografii lze vidět Husí rybník a husovský altánek)
Nejvyšší vrch v Radbuzsku (Jetelovský vrch, 381 m n. m.)
Budova na Vodárensku (na fotografii lze vidět maďarskou vlajku při věšení na oslavu maďarské menšiny v RJ)
Fotografie Vodárenska vyfocená při Radbuzsko-Kybistánské krizi při mobilizaci Branné moci

Náboženství

Na základě usnesení ÚVRRJ s názvem "3-8-2024" vyplývá, že státem podporované náboženství je katolické křesťanství, a všechny ostatní formy křesťanství jako např. pravoslaví, nebo protestantismus. Ovšem žádné "státní" náboženství není a v Radbuzsku platí omezená náboženská svoboda.

Oficiální stanovisko ohledně judaismu je: ,,Judasimus je povolený, provozování synagog není zakázáno."
To samé neplatí pro všechny formy islámu, které Radbuzský režim nepodporuje, a jejich přívrženci mohou být státem monitorováni.

Co se týče čarodějnictví a provozování různých sekt, ty jsou v Radbuzsku striktně zakázány a jejich přívrženci budou státem pronásledováni.

Vnitrostátní politika

Radbuzsko je řízeno vojenskou juntou, kterou vede Národní armádní strana. Mimo to se jedná o meritokratické zřízení, které je však pozměněno do formy ,,Radbuzská meritokracie". Moc se rozdává podle známostí a podle schopností daných občanů. Stát dává velký důraz na armádu a každý občan má automaticky brannou povinnost. Faktickou moc drží Ústřední vojenská rada Radbuzské junty, jež je hlavní zákonodárný, výkonný a zároveň i justiční orgán. Rada má právo vydávat dekrety, akty, oznámení, soudní dokumenty a její slovo je v hierarchii státu to největší. Jedině Vůdce junty může rozhodnutí rady vetovat.

Vůdce junty

Vůdce junty je politická a zároveň vojenská funkce (vojenská hodnost). V hierarchii státu je úplně nahoře a má plnou moc nad státem. Jeho povinnostmi je řídit armádu, řídit Ústřední vojenskou radu Radbuzské junty, jmenovat vedení jednotlivých vojenských útvarů a podobně. Během historie Radbuzska tuto funkci zastávali dvě osoby, většinu času byl a je vůdcem D.P. s jednodenní přestávkou, kdy byl vystřídán Jakubem von Schlackenwerthem. To nastalo při abdikaci Vůdce Junty, která však byla o den později Jakubem von Schlackenwerthem anulována po společné domluvě. To nastalo kvůli stoupajícímu napětí při Radbuzsko-Kybistánské krizi.

Svěřenec pro věci zahraniční

Svěřenec pro věci zahraniční (neoficiálně: svěřenec pro zahraniční věci) je obdobná funkce ministra zahraničí. Této funkci připadá mezi povinnosti a pravomoci zařizování nových diplomatických vztahů, hodnocení jednotlivých mikronárodů a jejich způsobilosti pro vztahy s Radbuzskem. Tuto funkci vykonává od jejího vzniku Jakub von Schlackenwerth. Funkce automaticky spadá do Ústřední vojenské rady a automaticky zde drží jedno křeslo. Zároveň je pro vykonávání této pozice povinností být členem Národní armádní strany.

Politické strany

Strana	zkratka	Znak	Popularita u občanů	Spektrum	Ideologie
Národní armádní strana	NAS		100%	Pravice	Konzervatismus, Radbuzská meritokracie

Vnější politika

Diplomacie a zahraniční vztahy

Radbuzsko nemá žádné přirozené spojence. V současné době si ale Radbuzsko hlavně díky Radbuzsko-Kybistánské krizi udržuje dobré vztahy s Majerovskem a Charvátskem, se kterým RJ vytvořilo takzvanou: Ligu prosperity, která si klade za úkol rozvíjet kulturní, hospodářskou a diplomatickou spolupráci mezi mikronárody, narozdíl ale od UMSE LP využívá na řešení těchto témat převážně fyzický prostor, a ne ten internetový.

Paradoxně si díky Radbuzsko-Kybistánské krizi Radbuzsko a Kybistán vybudovali lepší vztahy.

To samé se nedá říct o Galenolii, se kterou se po Radbuzsko-Kybistánské krizi vztahy velmi zhoršily, a Radbuzsko Galenolii přidalo na seznam nepřátelských zemí.

Mezi oficiálně navázané diplomatické styky patří níže zmíněné smlouvy s Majerovskem a Charvátskem.
S Majerovskem se RJ vzájemně uznává jakožto suverénní stát, a rovněž mezi sebou má RJ a Majerovsko pakt o neútočení.
S Charvátskem se RJ rovněž vzájemně uznává, ale k tomu ještě RJ ještě garantuje svojí armádou svrchovanost Charvátského království.

22.9.2024 se Radbuzská delegace zúčastnila Žateckého summitu, kde navázala oficiální vztahy s Menderskem.

Diplomacie
Stát	Datum	Dohoda
Majerovsko	12.5.2024	Vzájemné uznání suverenity a smlouva o neútočení
Charvátsko	25.5.2024	Vzájemné uznání suverenity a garance nezávislosti Charvátska ze strany Radbuzska
Mendersko	22.9.2024	Vzájemné uznání suverenity, pakt o neútočení a navázání oboustranných diplomatických vztahů.