Radbuzská junta

Radbuzská junta
Radbuzská junta
	Radbuzsko
	Vlajka Znak
	Motto: Za spravedlnost položíme život
Hlavní město	Husov
Úřední jazyky	čeština
Uznávané jazyky	angličtina, němčina
Národnostní skupiny; (2024)	Češi
Náboženství; (2024)	Křesťanství, Ateismus
Vláda	meritokratická republika
• Vůdce junty	David Plaček
• Svěřenec pro věci zahraniční	Jakub Rapant
Legislatura	Ústřední vojenská rada Radbuzské junty
• křesel	3
Vznik
• Vyhlášení nezávislosti	04.04.2024
Území
• Nárokované	1.7 km²
• Kontrolované	100%
Národní patron	Jelen

Radbuzská junta je airsoftový klub stylizovaný jakožto militantní diktatura s velkým důrazem na armádu na západě České republiky. Jedná se o juntu zcela vedenou armádou a s povinnou vojenskou službou, která se vztahuje na veškeré občany. Stát je pojmenován podle řeky Radbuzy, jenž protéká nárokovaným územím Junty.

Historie

Před vznikem junty

Před vznikem Radbuzské junty se na území Chotěšovska nacházelo zprvu Sudetské Německo, jakožto velmi kontroverzní a ne příliš dlouho trvající mikronárod, který se po třech dnech dostal do občanské války se Svobodným městem Kotovice. Válku vyhrály Kotovice a 26. července 2023 vyhlásily nezávislost. Existovaly do 31. července 2023, kde zanikly při další občanské válce, která vedla ke vzniku Sudetoněmecké národně sociální republiky. Už v toto období bylo Sudetské Německo kontroverzní svou údajnou spojitostí a inspirací od Sudetoněmecké strany a zločinného nacistického režimu v Německu. To Sudetoněmci silně odmítali, v pozdější době se však David Plaček vyjádřil, že tehdy Sudetoněmci nevěděli, že mikronárody nejsou roleplay hra a proto se tedy částečně inspirovali od zmíněných dvou subjektů. Kvůli kontroverzi byl tento útvar rozpuštěn. Plaček se však s mikronacionalismem nerozloučil nadobro. Pozůstatky Sudetoněmecké armády, které se nyní zaštiťovali pod skupinou Sudetenfreikorps, se 3. listopadu 2023 rozhodli stát oddílem Kybistánské cizinecké legie jakožto Kybistánská cizinecká legie Sudetoněmecko. Tyto legie nebyly téměř vůbec aktivní a již 8. prosince 2023 se rozhodly znovu založit mikronárod, nyní jako Druhou kotovickou juntu, oficiálně Kotovickou unitární juntovskou republiku. KUJR existovalo do 2. ledna 2024 a Kotovice na delší dobu opět přestaly být aktivní. Prvního března 2024 vznikla Národní fronta za osvobození Kotovic se zkratkou NFZOK, která měla za cíl osvobodit celé území Kotovicka a nastolit tam takzvanou Třetí kotovickou juntu. Tato organizace provedla pár vojenských úderů, kde nezaznamenala žádný odpor, vzhledem k prokrastinaci však nestihla založit státní útvar a tak dodnes zůstává jako ozbrojená skupina.

Vznik

Vzniku Radbuzské junty předcházela Národní fronta za osvobození Kotovic. Její členstvo a náčelníka generálního štábu Zdeněk Schandl byly dle slov Davida Plačka nekompetentní, což vedlo k postupnému úpadu organizace. David Plaček 28. března uvítal Jakuba Rapanta a vojáky RSS v Chotěšově na společném vojenském cvičení. Účast byla poměrně vysoká a dostavilo se mnoho členů NFZOK, včetně náčelníka generálního štábu Zdeňka Schandla. To však nebylo jediné, co toto střetnutí přineslo. Kromě toho se představitelé obou skupin dohodli na budoucnosti NFZOK a RSS. Den poté se totiž David Plaček zbavil funkce velitele NFZOK a o necelý týden byla založena Radbuzská junta. Junta vznikla z původního spojenectví RSS a NFZOK. Zatímco NFZOK se zcela oddělilo, RSS si i přes členství v Juntě zachovalo svojí autonomii jakožto vojenského celku. Národní fronta za osvobození Kotovic se však rozhodla rebelovat a nevzdat se území Kotovicka, čímž začal konflikt bez vyhlášení války. Ačkoliv zatím neproběhl žádný střet, už se k tomu schylovalo, když Radbuzská branná moc musela zasahovat proti potenciálnímu sabotážnímu útoku kotovických separatistů. Ani tato akce však nezaznamenala jediný střet a proto tento konflikt je konfliktem zamrznutým.

Administrativní dělení

Radbuzská junta je dělena na tři civilní oblasti a jednu vojenskou, celkově je tedy složena ze 4 oblastí. Největší oblastí je Vojenská oblast Zbůšsko, nacházející se na jihovýchodě Radbuzska. Z většiny je tvořena zalesněnou plochou s dvěma malými nezalesněnými enklávami. Hlavní oblastí je však oblasti Husovsko, kde se nachází pro Radbuzskou juntu významný altánek, kam si Vůdce junty pozívá lidi z jiných mikronárodů.

Oblasti Radbuzské junty
Název	Plocha dané oblasti	Status
Oblast Husovsko	0.10 km²	Hlavní město
Oblast Jetelovsko	0.50 km²	Civilní oblast
Oblast Vodárensko	0.02 km²	Civilní oblast
Oblast Grobrandsko (Radbuzská sibiř)	0.21 km²	Civilní oblast
Vojenský újezd Zbůšsko	0.89 km²	Vojenská oblast

Politika

V Radbuzské juntě platí vojenská junta, to znamená, že každý občan má povinnou vojenskou službu a rozkazy junty jsou pro všechny občany zákonem.

Politické strany

Strana	zkratka	Znak	Popularita u občanů	Spektrum	Ideologie
Národní armádní strana	NAS		100%	Pravice	Konzervatismus, Radbuzská meritokracie

Diplomacie a zahraniční vztahy

Radbuzsko nemá žádné přirozené spojence. V současné době si ale Radbuzsko hlavně díky Radbuzsko-Kybistánské krizi udržuje dobré vztahy s Galenolií, Majerovskem a Charvátskem, se kterým RJ vytvořilo takzvanou: Ligu prosperity, která si klade za úkol rozvíjet kulturní, hospodářskou a diplomatickou spolupráci mezi mikronárody, narozdíl ale od UMSE LP využívá na řešení těchto témat převážně fyzický prostor, a ne ten internetový.

Mezi oficiálně navázané diplomatické styky patří níže zmíněné smlouvy s Majerovskem a Charvátskem.
S Majerovskem se RJ vzájemně uznává jakožto suverénní stát, a rovněž mezi sebou má RJ a Majerovsko pakt o neútočení.
S Charvátskem se RJ rovněž vzájemně uznává, ale k tomu ještě RJ ještě garantuje svojí armádou svrchovanost Charvátského království.

Diplomacie
Stát	Datum	Dohoda	Vypovězení datum	Důvod vypovězení
Majerovsko	12.5.2024	Vzájemné uznání suverenity a smlouva o neútočení
Charvátsko	25.5.2024	Vzájemné uznání suverenity a garance nezávislosti Charvátska ze strany Radbuzska