Firburština

Z MicroWiki, encyklopedie mikronacionálního světa
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Firburština
Rozšíření
Počet mluvčích není znám
Klasifikace
  • Indoevropské jazyky
    • Balto-slovanské jazyky
      • Slovanské jazyky
        • Západoslovanské jazyky
          • Česko-slovenská větev
Písmo Latinka (Firburská abeceda)
Postavení
Regulátor Úřad pro Firburštinu
Úřední jazyk Firburské vévodstvíVlajka Firburku.svg Firburské vévodství
Kódy
CSO 3343-1 není
CSO 3343-2 není

Firburština (Firbursky: Firburšťinja) je západoslovanský jazyk, který je s češtinou druhým úředním jazykem Firburského vévodství. Aktuálně se dotvářejí pravidla, aby bylo možné jazyk využívat pro oficiální dokumenty.

Historie

Počátky Firburštiny se datují do dubna a května 2020. Přibližně na přelomu května a června 2020 vznikla firburská abeceda, vypadala skoro stejně jako ta současná, ovšem obsahovala Ř a neobsahovala Ć, Ś a , poslední zmiňované se ovšem objevilo poměrně krátce po vzniku abecedy. První slovní druh, který vznikl, byly číslovky. Již v té době se ustanovil systém základních číslic, neboli číslic 1 až 9, které jsou nutné pro vytvoření vyšších číslic (více níže v článku), který funguje s mírnou úpravou dodnes. V následujících měsících začala vznikat pravidla a slova pro podstatná jména a slovesa a přibližě po roce (léto 2021) byla pravidla dokončena. V tu dobu se ve firburštině začal projevovat jistý jihoslovanský, konkrétně chorvatsko-slovinský vliv. Ve slovech z této doby je možné pozorovat více lj a objevila se nová písmena: ć a ś. Ty se ovšem nevyslovují tak jako původní varianty, lj se čte běžně jako v češtině, ć a ś se čtou jako dlouhé č resp. š. Na podzim 2021 začaly vznikat firburské legendy, postupně vznikají další. Na začátku roku 2022 se ve firburštině objevil duál, firburština tedy narozdíl od většiny slovanských jazyků, které od něj upustili/upouští, dvojné číslo využívá.

Gramatika

Firburská abeceda obsahuje 39 písmen a spřežek:

A Á B C Č Ć D Ď E É F Fg G H Ch I Í J K L M N Ň O Ó P R S Š Ś T Ť U Ú V X Z Ž

Abeceda původně obsahovala i Ř, to bylo ovšem odstraněno kvůli nepotřebnosti.

Rozdíly ve výslovnosti oproti Češtině:

Ć se čte jako dlouhé č

se čte jako Fči

Fg se čte jako Fdži

Ś se čte jako dlouhé š

Postatná jména

U podstatných jmen se určuje o méně kategorií než v češtině, pouze pád a číslo, vzor je jenom jeden.

Skloňování podstatných jmen
Číslo pádu Pádové otázky Jednotné číslo Dvojné číslo Množné číslo
1. Kdo, co - kum kom
2. Koho, čeho ho hum hom
3. Komu čemu mu mom mum
4. Koho, co co cus cos
5. O kom, o čem če čis čes
6. Kým, čím mi mok mik

Pokud slovo končí v prvním pádě na souhlásku, přidá se mezi ní a koncovku poslední samohláska ze slova. Pokud je stejná jako samohláska v koncovce, mění se na následující v abecedě čili: a-e, e-i, i-o, o-ú (výjimka) a u-a.

Duál

Firburština narozdíl od většiny jazyků užívá duál, neboli dvojné číslo. Je užíván pouze u podstatných jmen, u sloves, jako jediného dalšího možného skloňovatelného druhu, se neužívá. Proto se v mnoha větách běžně vyskytuje podstatné jméno v duálu, o jehož činosti vypovídá sloveso v množném čísle.

Přídavná jména

Přídavná jména se neskloňují, ovšem dají se skloňovat. Dělí na povahové, přivlastňovací a příslovné.

Povahové

Povahové se vytváří tak, že se za podstatné jméno dá -ko.

Příklad: mjosto = město, mjosto-ko = městský

Přivlastňovací

Přivlastňovací se vytvoří přidáním koncovky -ke, je-li ten “vlastník” mužského pohlaví, je-li ovšem ženského, přidává se -ka, a pokud je bez pohlaví (nebinární), neživá věc, hmyz, bakterie, viry a další mikroby, přidává se -ki.

Příslovné

Příslovné přebírají funkci části příslovců (odpovídají na otázku ,,Jak?”.) Vytvoří se přidáním -ku.

Výslovnost

Když slovo končí na K, vysloví se obě K, třeba “Firburk-ko” se vysloví “Firburkko”.

Stupňování

Přídavná jména mají čtyři stupně, jsou stejné jako v češtině, ovšem mezi komparativem (v češtině druhý stupeň) a superlativem (v češtině třetí stupeň) existuje ještě jeden stupeň, který vyjadřuje něco mezi, do češtiny je překládán stejně jako 2. stupeň. 1. stupeň je základní tvar přídavného jména, proto se k němu nic nepřidává, druhý až čtvrtý stupeň se vytváří přidáním předpony a pomlčky před přídavné jméno.

Stupeň Předpona
1. není, základní tvar
2. vej-
3. šej-
4. nej-

Zájmena

Neskloňují se, pouze se dělí do kategorií podle toho co určují. Kategorie: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a slovesná.

Číslovky

Neskloňují se, dělí se na základní, řadové a násobné.

Základní

Základní jsou normální názvy číslic. Číslice 0-999 tvoří jedno slovo. 1-9 jsou základní čísla pro tvorbu dalších, aby se vytvořilo číslo 11-99 (vyjma desítek) se vezmou vždy první dvě písmena z předchozí desítky, za to se dají první 2-6 písmen (podle jednotlivé číslice) ze základního čísla a za ně se dá koncovka ra, místo koncovky ro u desítek. Číslice 101-999 vyjma stovek se vytvoří podobně. První dvě písmena ze stovky + číslo 1 až 99 + poslední dvě písmena ze stovky. Čísla nad 1001 se vytvoří tak, že se největší číslo dá na začátek a postupně se čísla zmenšují.

Desítky

Desítky vypadají takto: Dogero (10), Druhero (20), Trero (30), Stolaro (40), Bečolaro (50), Šoro (60), Sefiro (70), Osmero (80), Ďovero (90).

Řadové

Řadové číslovky vyjadřují pořadí. Vytvoří se tak, že se za základní číslovku přidá -lo, takže např. začasa-lo (první). Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -lo k poslednímu.

Násobné

Násobné vyjadřují násobek. Vytvoří se přidáním -li za číslovku základní. Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -li k poslednímu.

Výjimka

Do žádné z kategorií nepatří slovo jeden (jadeň), jelikož se nedá přesně zařadit, ovšem počítá se stále do číslovek.

Slovesa

Slovesa se časují, určujeme u nich osobu, číslo, způsob a čas. Základ pro slovesa je infinitiv, ke kterému se přidávají předpony/koncovky které pak určují jeho osobu, číslo, způsob a čas. U Infinitivu se tedy nedá určit ani jedna z těchto kategorií, kdyby se dala tak už by to nebyl infinitiv. Infinitiv vždy končí na T.

Osoby jsou 3, číslo jednotné a množné, čas minulý, přítomný a budoucí a způsob oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací.

U množného čísla se ze slova odebírá “infinitivové” T.

Čas minulý

(příklad “Vajat” [vítat]), koncovky tučně.

Osoby Číslo jednotné Číslo množné
1. vajataj vajamij
2. vajatij vajavij
3. (mužská) vajatofej vajanej
3. (ženská) vajatofaj vajanaj
3. (střední) vajatofoj vajanoj

Čas přítomný

Osoby Číslo jednotné Číslo množné
1. vajata vajami
2. vajati vajavi
3. (mužská) vajatofe vajane
3. (ženská) vajatofa vajana
3. (střední) vajatofo vajano

Čas budoucí

Osoby Číslo jednotné Číslo množné
1. vajatan vajamin
2. vajatin vajavin
3. (mužská) vajatofen vajanen
3. (ženská) vajatofan vajanan
3. (střední) vajatofon vajanon

Způsob

U sloves se také určuje již zmiňovaný způsob. Ten většinou ukazuje jaká věta je, pokud je způsob oznamovací tak je věta oznamovací atd. Existují čtyři způsoby, oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací. Vytvoří se přidáním předpony.

Způsob Předpona Poznámka
Oznamovací - Základní tvar, předpona se nepřidává
Tázací re
Rozkazovací do Jen 2. osoba čísla jednotného a 1. a 2. osoba čísla. množného, ostatní osoby nemají rozkazovací tvar
Přací ke

Příslovce

Příslovce odpovídají na otázky ,,Kdy? Kde? Proč? Kudy? Kam?”. Dělí se pouze podle otázek. Některé příslovce mohou být ve dvouch (někdy i ve více) kategoriích.

Předložky

Neskloňují se ani se nedělí.

Spojky

Neskloňují se ani se nedělí.

Částice

Dělí se do kategorií podle toho co určují, neskloňují se.

Větné

Mohou tvořit větu samotné, většinou jsou jejím hlavním tématem. Např.: ano, ne, možná.

Tázací

Jsou na začátku tázacích vět. Např. jestlipak

Žádací

Nachází se ve větách, kterými se žádá. Např.: Ať

Přací

Nachází se ve větách které vyjadřují přání. Např.: Kéž

Citoslovce

Neskloňují se ani se nedělí.

Příklady slov

Číslovky

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 15 20 25 100 1000 0 5671
Začasa Druhasa Treťasa Stolasa Bečolasa Šosďasa Sefigasa Osmoasa Ďovekasa Dogero Dobečolara Druhero Drbečolara Zaka Začasaďije Nula Bečolasaďije šosezaraka

Měsíce

Česky Firbursky Původ
Leden Zimňen Z českého slova zimní
Únor Kraťjen Z českého slova krátký
Březen Vstavjen Z českého slova vstávat
Duben Čiljen Z českého slova čilý
Květen Kochaňijan Z polského slova kochanie (milování)
Červen Vjaletňík Z českého slova výlet
Červenec Chrvjan Z chorvatského slova Hrvatska (Chorvatsko)
Srpen Hican Z německého slova hitze (vedro, horko)
Září Śkoled Z českého slova škola
Říjen Ríjan Z české verze slova
Listopad Lasťijkopad Z české verze slova
Prosinec Darćikadec Z českého slova dárek

Dny v týdnu

Česky Firbursky Původ
Pondělí Dlgodoň Z českého slova dlouhý
Úterý Dilnudoň Z menderské verze slova (dilnun)
Středa Strjadoň Z českého slova střed
Čtvrtek Stolasadoň Z firburského slova stolasa (čtyři)
Pátek Skjordoň Z firburského slova skjoro (skoro)
Sobota Volňadoň Z českého slova volno
Neděle Predljugodoň Z firburského spojení praď dlgodoň (před pondělím)

Porovnání Firburštiny s dalšími slovanskými jazyky

Čeština Slovenština Firburština Polština Slovinština Chorvatština
Jedna Jedna Začasa Jeden Ena Jedan
Dva Dva Druhasa Dwa Dva Dva
Tři Tri Treťasa Trzy Tri Tri
Václav Václav Víceslav Vaclav Vaclav Vaclav
Vítat Vítať Vajat Witamy Dobrodošli Dobrodošli
Hvězda Hviezda Hvazda Gwiazda Zvezda Zvijezda