Firburština

Z MicroWiki, encyklopedie mikronacionálního světa
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Firburština
Rozšíření
Počet mluvčích není znám
Klasifikace
  • Indoevropské jazyky
    • Balto-slovanské jazyky
      • Slovanské jazyky
        • Západoslovanské jazyky
          • Česko-slovenská větev
Písmo Latinka (Firburská abeceda)
Postavení
Regulátor Úřad pro Firburštinu
Úřední jazyk Firburské vévodstvíVlajka Firburku.svg Firburské vévodství
Kódy
CSO 3343-1 není
CSO 3343-2 není

Firburština je západoslovanský jazyk, který je s češtinou druhým úředním jazykem Firburského vévodství. Aktuálně se tvoří jeho základy a pravidla.

Gramatika

Firburská abeceda obsahuje 39 písmen a spřežek:

A Á B C Č Ć D Ď E É F Fg G H Ch I Í J K L M N Ň O Ó P R S Š Ś T Ť U Ú V X Y Z Ž

Abeceda původně obsahovala i Ř, to bylo ovšem odstraněno kvůli nepotřebnosti.

Rozdíly ve výslovnosti oproti Češtině:

Ć se čte jako dlouhé č

se čte jako Fči

Fg se čte jako Fdži

Ś se čte jako dlouhé š

Porovnání Firburštiny s dalšími slovanskými jazyky
Čeština Slovenština Firburština Polština Slovinština Chorvatština
Jedna Jedna Začasa Jeden Ena Jedan
Dva Dva Druhasa Dwa Dva Dva
Tři Tri Treťasa Trzy Tri Tri
Václav Václav Víceslav Vaclav Vaclav Vaclav
Vítat Vítať Vajat Witamy Dobrodošli Dobrodošli
Hvězda Hviezda Hvazda Gwiazda Zvezda Zvijezda

Postatná jména

U podstatných jmen existuje 6 pádů, u každého se přidává jíná koncovka. Neexistují vzory.

Číslo pádu Pádové otázky Číslo jednotné Číslo množné
1. Kdo, co - kom
2. Koho, čeho ho hom
3. Komu čemu mu mum
4. Koho, co co cos
5. O kom, o čem če čes
6. Kým, čím mi mik

Pokud slovo končí v prvním pádě na souhlásku, přidá se mězi ní a koncovku poslední samohláska ze slova. Pokud je stejná jako samohláska v koncovce, mění se na následující v abecedě čili: a-e, e-i, i-o, o-ú (výjimka) a u-a.

Přídavná jména

Přídavná jména se neskloňují, dělí na povahové, přivlastňovací a příslovné.

Povahové

Povahové se vytváří tak, že se za podst. jm. dá -ko.

Příklad: kánto = město, kánto-ko = městský

Přivlastňovací

Přivlastňovací se vytvoří přidáním koncovky -ke, je-li ten “vlastník” mužského pohlaví, je-li ovšem ženského, přidává se -ka, a pokud je bez pohlaví (nebinární), neživá věc, hmyz, bakterie, viry a další mikroby, přidává se -ki.

Příslovné

Příslovné přebírají funkci části příslovců (odpovídají na otázku ,,Jak?”.) Vytvoří se přidáním -ku.

Výslovnost

Když slovo končí na K, vysloví se obě K, třeba “Firburk-ko” se vysloví “Firburkko”.

Zájmena

Neskloňují se, pouze se dělí do kategorií podle toho co určují. Kategorie: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a slovesná.

Číslovky

Neskloňují se, dělí se na základní, řadové a násobné.

Základní

Základní jsou normální názvy číslic. Číslice 0-999 tvoří jedno slovo. 1-9 jsou základní čísla. Aby se vytvořilo číslo 11-99 (vyjma desítek) se vezmou vždy první dvě písmena z předchozí desítky, za to se dají první 2-6 písmen (podle jednotlivé číslice) ze základního čísla a za ně se dá koncovka ra, místo koncovky ro u desítek. Číslice 101-999 vyjma stovek se vytvoří podobně. První dvě písmena ze stovky + číslo 1 až 99 + poslední dvě písmena ze stovky. Čísla nad 1001 se vytvoří tak, že se největší číslo dá na začátek a postupně se čísla zmenšují.

Desítky

Desítky vypadají takto: Dogero (10), Druhero (20), Trero (30), Stolaro (40), Bečolaro (50), Šoro (60), Sefiro (70), Osmero (80), Ďovero (90).

Řadové

Řadové číslovky vyjadřují pořadí. Vytvoří se tak, že se za základní číslovku přidá -lo, takže např. začasa-lo (první). Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -lo k poslednímu.

Násobné

Násobné vyjadřují násobek. Vytvoří se přidáním -li za číslovku základní. Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -li k poslednímu.

Výjimka

Do žádné z kategorií nepatří slovo jeden (jadeň), jelikož se nedá přesně zařadit, ovšem počítá se stále do číslovek.

Slovesa

Slovesa se časují, určujeme u nich osobu, číslo, způsob a čas. Základ pro slovesa je infinitiv, ke kterému se přidávají předpony/koncovky které pak určují jeho osobu, číslo, způsob a čas. U Infinitivu se tedy nedá určit ani jedna z těchto kategorií, kdyby se dala tak už by to nebyl infinitiv. Infinitiv vždy končí na T.

Osoby jsou 3, číslo jednotné a množné, čas minulý, přítomný a budoucí a způsob oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací.

U množného čísla se ze slova odebírá “infinitivové” T.

Čas minulý

(příklad “Vajat” [vítat]), koncovky tučně.

Osoby Číslo jednotné Číslo množné
1. vajataj vajamij
2. vajatij vajavij
3. (mužská) vajatofej vajanej
3. (ženská) vajatofaj vajanaj
3. (střední) vajatofoj vajanoj

Čas přítomný

Osoby Číslo jednotné Číslo množné
1. vajata vajami
2. vajati vajavi
3. (mužská) vajatofe vajane
3. (ženská) vajatofa vajana
3. (střední) vajatofo vajano

Čas budoucí

Osoby Číslo jednotné Číslo množné
1. vajatan vajamin
2. vajatin vajavin
3. (mužská) vajatofen vajanen
3. (ženská) vajatofan vajanan
3. (střední) vajatofon vajanon

Způsob

U sloves se také určuje již zmiňovaný způsob. Ten většinou ukazuje jaká věta je, pokud je způsob oznamovací tak je věta oznamovací atd. Existují čtyři způsoby, oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací. Vytvoří se přidáním předpony.

Způsob Předpona Poznámka
Oznamovací - Základní tvar, předpona se nepřidává
Tázací re
Rozkazovací do Jen 2. osoba čísla jednotného a množného a 1. a 2. osoba čísla. množného, ostatní osoby nemají rozkazovací tvar
Přací ke

Příslovce

Příslovce odpovídají na otázky ,,Kdy? Kde? Proč? Kudy? Kam?”. Dělí se pouze podle otázek. Některé příslovce mohou být ve dvouch (někdy i ve více) kategoriích.

Předložky

Neskloňují se ani se nedělí.

Spojky

Neskloňují se ani se nedělí.

Částice

Dělí se do kategorií podle toho co určují, neskloňují se.

Větné

Mohou tvořit větu samotné, většinou jsou jejím hlavním tématem. Např.: ano, ne, možná.

Tázací

Jsou na začátku tázacích vět. Např. jestlipak

Žádací

Nachází se ve větách, kterými se žádá. Např.: Ať

Přací

Nachází se vě větách které vyjadřují přání. Např.: Kéž

Citoslovce

Neskloňují se ani se nedělí.