Firburština
| Firburština | |
| Rozšíření | |
|---|---|
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace |
|
| Písmo | Latinka (Firburská abeceda) |
| Postavení | |
| Regulátor | Úřad pro Firburštinu |
| Úřední jazyk |
 Firburské vévodství |
| Kódy | |
| CSO 3343-1 | není |
| CSO 3343-2 | není |
Firburština je západoslovanský jazyk, který je s češtinou druhým úředním jazykem Firburského vévodství. Aktuálně se tvoří jeho základy a pravidla.
Gramatika
Firburská abeceda obsahuje 39 písmen a spřežek:
| A | Á | B | C | Č | Ć | D | Ď | E | É | F | Fč | Fg | G | H | Ch | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | R | S | Š | Ś | T | Ť | U | Ú | V | X | Y | Z | Ž |
Abeceda původně obsahovala i Ř, to bylo ovšem odstraněno kvůli nepotřebnosti.
Rozdíly ve výslovnosti oproti Češtině:
Ć se čte jako dlouhé č
Fč se čte jako Fči
Fg se čte jako Fdži
Ś se čte jako dlouhé š
| Čeština | Slovenština | Firburština | Polština | Slovinština | Chorvatština |
|---|---|---|---|---|---|
| Jedna | Jedna | Začasa | Jeden | Ena | Jedan |
| Dva | Dva | Druhasa | Dwa | Dva | Dva |
| Tři | Tri | Treťasa | Trzy | Tri | Tri |
| Václav | Václav | Víceslav | Vaclav | Vaclav | Vaclav |
| Vítat | Vítať | Vajat | Witamy | Dobrodošli | Dobrodošli |
| Hvězda | Hviezda | Hvazda | Gwiazda | Zvezda | Zvijezda |
Postatná jména
U podstatných jmen existuje 6 pádů, u každého se přidává jíná koncovka. Neexistují vzory.
| Číslo pádu | Pádové otázky | Číslo jednotné | Číslo množné |
|---|---|---|---|
| 1. | Kdo, co | - | kom |
| 2. | Koho, čeho | ho | hom |
| 3. | Komu čemu | mu | mum |
| 4. | Koho, co | co | cos |
| 5. | O kom, o čem | če | čes |
| 6. | Kým, čím | mi | mik |
Pokud slovo končí v prvním pádě na souhlásku, přidá se mězi ní a koncovku poslední samohláska ze slova. Pokud je stejná jako samohláska v koncovce, mění se na následující v abecedě čili: a-e, e-i, i-o, o-ú (výjimka) a u-a.
Přídavná jména
Přídavná jména se neskloňují, dělí na povahové, přivlastňovací a příslovné.
Povahové
Povahové se vytváří tak, že se za podst. jm. dá -ko.
Příklad: kánto = město, kánto-ko = městský
Přivlastňovací
Přivlastňovací se vytvoří přidáním koncovky -ke, je-li ten “vlastník” mužského pohlaví, je-li ovšem ženského, přidává se -ka, a pokud je bez pohlaví (nebinární), neživá věc, hmyz, bakterie, viry a další mikroby, přidává se -ki.
Příslovné
Příslovné přebírají funkci části příslovců (odpovídají na otázku ,,Jak?”.) Vytvoří se přidáním -ku.
Výslovnost
Když slovo končí na K, vysloví se obě K, třeba “Firburk-ko” se vysloví “Firburkko”.
Zájmena
Neskloňují se, pouze se dělí do kategorií podle toho co určují. Kategorie: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a slovesná.
Číslovky
Neskloňují se, dělí se na základní, řadové a násobné.
Základní
Základní jsou normální názvy číslic. Číslice 0-999 tvoří jedno slovo. 1-9 jsou základní čísla. Aby se vytvořilo číslo 11-99 (vyjma desítek) se vezmou vždy první dvě písmena z předchozí desítky, za to se dají první 2-6 písmen (podle jednotlivé číslice) ze základního čísla a za ně se dá koncovka ra, místo koncovky ro u desítek. Číslice 101-999 vyjma stovek se vytvoří podobně. První dvě písmena ze stovky + číslo 1 až 99 + poslední dvě písmena ze stovky. Čísla nad 1001 se vytvoří tak, že se největší číslo dá na začátek a postupně se čísla zmenšují.
Desítky
Desítky vypadají takto: Dogero (10), Druhero (20), Trero (30), Stolaro (40), Bečolaro (50), Šoro (60), Sefiro (70), Osmero (80), Ďovero (90).
Řadové
Řadové číslovky vyjadřují pořadí. Vytvoří se tak, že se za základní číslovku přidá -lo, takže např. začasa-lo (první). Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -lo k poslednímu.
Násobné
Násobné vyjadřují násobek. Vytvoří se přidáním -li za číslovku základní. Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -li k poslednímu.
Výjimka
Do žádné z kategorií nepatří slovo jeden (jadeň), jelikož se nedá přesně zařadit, ovšem počítá se stále do číslovek.
Slovesa
Slovesa se časují, určujeme u nich osobu, číslo, způsob a čas. Základ pro slovesa je infinitiv, ke kterému se přidávají předpony/koncovky které pak určují jeho osobu, číslo, způsob a čas. U Infinitivu se tedy nedá určit ani jedna z těchto kategorií, kdyby se dala tak už by to nebyl infinitiv. Infinitiv vždy končí na T.
Osoby jsou 3, číslo jednotné a množné, čas minulý, přítomný a budoucí a způsob oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací.
U množného čísla se ze slova odebírá “infinitivové” T.
Čas minulý
(příklad “Vajat” [vítat]), koncovky tučně.
| Osoby | Číslo jednotné | Číslo množné |
|---|---|---|
| 1. | vajataj | vajamij |
| 2. | vajatij | vajavij |
| 3. (mužská) | vajatofej | vajanej |
| 3. (ženská) | vajatofaj | vajanaj |
| 3. (střední) | vajatofoj | vajanoj |
Čas přítomný
| Osoby | Číslo jednotné | Číslo množné |
|---|---|---|
| 1. | vajata | vajami |
| 2. | vajati | vajavi |
| 3. (mužská) | vajatofe | vajane |
| 3. (ženská) | vajatofa | vajana |
| 3. (střední) | vajatofo | vajano |
Čas budoucí
| Osoby | Číslo jednotné | Číslo množné |
|---|---|---|
| 1. | vajatan | vajamin |
| 2. | vajatin | vajavin |
| 3. (mužská) | vajatofen | vajanen |
| 3. (ženská) | vajatofan | vajanan |
| 3. (střední) | vajatofon | vajanon |
Způsob
U sloves se také určuje již zmiňovaný způsob. Ten většinou ukazuje jaká věta je, pokud je způsob oznamovací tak je věta oznamovací atd. Existují čtyři způsoby, oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací. Vytvoří se přidáním předpony.
| Způsob | Předpona | Poznámka |
|---|---|---|
| Oznamovací | - | Základní tvar, předpona se nepřidává |
| Tázací | re | |
| Rozkazovací | do | Jen 2. osoba čísla jednotného a množného a 1. a 2. osoba čísla. množného, ostatní osoby nemají rozkazovací tvar |
| Přací | ke |
Příslovce
Příslovce odpovídají na otázky ,,Kdy? Kde? Proč? Kudy? Kam?”. Dělí se pouze podle otázek. Některé příslovce mohou být ve dvouch (někdy i ve více) kategoriích.
Předložky
Neskloňují se ani se nedělí.
Spojky
Neskloňují se ani se nedělí.
Částice
Dělí se do kategorií podle toho co určují, neskloňují se.
Větné
Mohou tvořit větu samotné, většinou jsou jejím hlavním tématem. Např.: ano, ne, možná.
Tázací
Jsou na začátku tázacích vět. Např. jestlipak
Žádací
Nachází se ve větách, kterými se žádá. Např.: Ať
Přací
Nachází se vě větách které vyjadřují přání. Např.: Kéž
Citoslovce
Neskloňují se ani se nedělí.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
