Firburština
| Firburština | |
| Rozšíření | |
|---|---|
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace |
|
| Písmo | Latinka (Firburská abeceda) |
| Postavení | |
| Regulátor | Úřad pro Firburštinu |
| Úřední jazyk |
 Firburské vévodství |
| Kódy | |
| CSO 3343-1 | není |
| CSO 3343-2 | není |
Firburština (Firbursky: Firburšťinja) je západoslovanský jazyk, který je s češtinou druhým úředním jazykem Firburského vévodství. Aktuálně se dotvářejí pravidla, aby bylo možné jazyk využívat pro oficiální dokumenty.
Historie
Počátky Firburštiny se datují do dubna a května 2020. Přibližně na přelomu května a června 2020 vznikla firburská abeceda, vypadala skoro stejně jako ta současná, ovšem obsahovala Ř a neobsahovala Ć, Ś a Fč, poslední zmiňované se ovšem objevilo poměrně krátce po vzniku abecedy. První slovní druh, který vznikl, byly číslovky. Již v té době se ustanovil systém základních číslic, neboli číslic 1 až 9, které jsou nutné pro vytvoření vyšších číslic (více níže v článku), který funguje s mírnou úpravou dodnes. V následujících měsících začala vznikat pravidla a slova pro podstatná jména a slovesa a přibližě po roce (léto 2021) byla pravidla dokončena. V tu dobu se ve firburštině začal projevovat jistý jihoslovanský, konkrétně chorvatsko-slovinský vliv. Ve slovech z této doby je možné pozorovat více lj a objevila se nová písmena: ć a ś. Ty se ovšem nevyslovují tak jako původní varianty, lj se čte běžně jako v češtině, ć a ś se čtou jako dlouhé č resp. š. Na podzim 2021 začaly vznikat firburské legendy, postupně vznikají další. Na začátku roku 2022 se ve firburštině objevil duál, firburština tedy narozdíl od většiny slovanských jazyků, které od něj upustili/upouští, dvojné číslo využívá.
Gramatika
Firburská abeceda obsahuje 39 písmen a spřežek:
| A | Á | B | C | Č | Ć | D | Ď | E | É | F | Fč | Fg | G | H | Ch | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | R | S | Š | Ś | T | Ť | U | Ú | V | X | Z | Ž |
Abeceda původně obsahovala i Ř, to bylo ovšem odstraněno kvůli nepotřebnosti.
Rozdíly ve výslovnosti oproti Češtině:
Ć se čte jako dlouhé č
Fč se čte jako Fči
Fg se čte jako Fdži
Ś se čte jako dlouhé š
Postatná jména
U podstatných jmen se určuje o méně kategorií než v češtině, pouze pád a číslo, vzor je jenom jeden.
| Číslo pádu | Pádové otázky | Jednotné číslo | Dvojné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Kdo, co | - | kum | kom |
| 2. | Koho, čeho | ho | hum | hom |
| 3. | Komu čemu | mu | mom | mum |
| 4. | Koho, co | co | cus | cos |
| 5. | O kom, o čem | če | čis | čes |
| 6. | Kým, čím | mi | mok | mik |
Pokud slovo končí v prvním pádě na souhlásku, přidá se mezi ní a koncovku poslední samohláska ze slova. Pokud je stejná jako samohláska v koncovce, mění se na následující v abecedě čili: a-e, e-i, i-o, o-ú (výjimka) a u-a.
Duál
Firburština narozdíl od většiny jazyků užívá duál, neboli dvojné číslo. Je užíván pouze u podstatných jmen, u sloves, jako jediného dalšího možného skloňovatelného druhu, se neužívá. Proto se v mnoha větách běžně vyskytuje podstatné jméno v duálu, o jehož činosti vypovídá sloveso v množném čísle.
Přídavná jména
Přídavná jména se neskloňují, ovšem dají se skloňovat. Dělí na povahové, přivlastňovací a příslovné.
Povahové
Povahové se vytváří tak, že se za podstatné jméno dá -ko.
Příklad: mjosto = město, mjosto-ko = městský
Přivlastňovací
Přivlastňovací se vytvoří přidáním koncovky -ke, je-li ten “vlastník” mužského pohlaví, je-li ovšem ženského, přidává se -ka, a pokud je bez pohlaví (nebinární), neživá věc, hmyz, bakterie, viry a další mikroby, přidává se -ki.
Příslovné
Příslovné přebírají funkci části příslovců (odpovídají na otázku ,,Jak?”.) Vytvoří se přidáním -ku.
Výslovnost
Když slovo končí na K, vysloví se obě K, třeba “Firburk-ko” se vysloví “Firburkko”.
Stupňování
Přídavná jména mají čtyři stupně, jsou stejné jako v češtině, ovšem mezi komparativem (v češtině druhý stupeň) a superlativem (v češtině třetí stupeň) existuje ještě jeden stupeň, který vyjadřuje něco mezi, do češtiny je překládán stejně jako 2. stupeň. 1. stupeň je základní tvar přídavného jména, proto se k němu nic nepřidává, druhý až čtvrtý stupeň se vytváří přidáním předpony a pomlčky před přídavné jméno.
| Stupeň | Předpona |
|---|---|
| 1. | není, základní tvar |
| 2. | vej- |
| 3. | šej- |
| 4. | nej- |
Zájmena
Neskloňují se, pouze se dělí do kategorií podle toho co určují. Kategorie: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná a slovesná.
Číslovky
Neskloňují se, dělí se na základní, řadové a násobné.
Základní
Základní jsou normální názvy číslic. Číslice 0-999 tvoří jedno slovo. 1-9 jsou základní čísla pro tvorbu dalších, aby se vytvořilo číslo 11-99 (vyjma desítek) se vezmou vždy první dvě písmena z předchozí desítky, za to se dají první 2-6 písmen (podle jednotlivé číslice) ze základního čísla a za ně se dá koncovka ra, místo koncovky ro u desítek. Číslice 101-999 vyjma stovek se vytvoří podobně. První dvě písmena ze stovky + číslo 1 až 99 + poslední dvě písmena ze stovky. Čísla nad 1001 se vytvoří tak, že se největší číslo dá na začátek a postupně se čísla zmenšují.
Desítky
Desítky vypadají takto: Dogero (10), Druhero (20), Trero (30), Stolaro (40), Bečolaro (50), Šoro (60), Sefiro (70), Osmero (80), Ďovero (90).
Řadové
Řadové číslovky vyjadřují pořadí. Vytvoří se tak, že se za základní číslovku přidá -lo, takže např. začasa-lo (první). Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -lo k poslednímu.
Násobné
Násobné vyjadřují násobek. Vytvoří se přidáním -li za číslovku základní. Pokud je číslo tvořeno dvěma a více slovy, přidá se -li k poslednímu.
Výjimka
Do žádné z kategorií nepatří slovo jeden (jadeň), jelikož se nedá přesně zařadit, ovšem počítá se stále do číslovek.
Slovesa
Slovesa se časují, určujeme u nich osobu, číslo, způsob a čas. Základ pro slovesa je infinitiv, ke kterému se přidávají předpony/koncovky které pak určují jeho osobu, číslo, způsob a čas. U Infinitivu se tedy nedá určit ani jedna z těchto kategorií, kdyby se dala tak už by to nebyl infinitiv. Infinitiv vždy končí na T.
Osoby jsou 3, číslo jednotné a množné, čas minulý, přítomný a budoucí a způsob oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací.
U množného čísla se ze slova odebírá “infinitivové” T.
Čas minulý
(příklad “Vajat” [vítat]), koncovky tučně.
| Osoby | Číslo jednotné | Číslo množné |
|---|---|---|
| 1. | vajataj | vajamij |
| 2. | vajatij | vajavij |
| 3. (mužská) | vajatofej | vajanej |
| 3. (ženská) | vajatofaj | vajanaj |
| 3. (střední) | vajatofoj | vajanoj |
Čas přítomný
| Osoby | Číslo jednotné | Číslo množné |
|---|---|---|
| 1. | vajata | vajami |
| 2. | vajati | vajavi |
| 3. (mužská) | vajatofe | vajane |
| 3. (ženská) | vajatofa | vajana |
| 3. (střední) | vajatofo | vajano |
Čas budoucí
| Osoby | Číslo jednotné | Číslo množné |
|---|---|---|
| 1. | vajatan | vajamin |
| 2. | vajatin | vajavin |
| 3. (mužská) | vajatofen | vajanen |
| 3. (ženská) | vajatofan | vajanan |
| 3. (střední) | vajatofon | vajanon |
Způsob
U sloves se také určuje již zmiňovaný způsob. Ten většinou ukazuje jaká věta je, pokud je způsob oznamovací tak je věta oznamovací atd. Existují čtyři způsoby, oznamovací, tázací, rozkazovací a podmiňovací. Vytvoří se přidáním předpony.
| Způsob | Předpona | Poznámka |
|---|---|---|
| Oznamovací | - | Základní tvar, předpona se nepřidává |
| Tázací | re | |
| Rozkazovací | do | Jen 2. osoba čísla jednotného a 1. a 2. osoba čísla. množného, ostatní osoby nemají rozkazovací tvar |
| Přací | ke |
Příslovce
Příslovce odpovídají na otázky ,,Kdy? Kde? Proč? Kudy? Kam?”. Dělí se pouze podle otázek. Některé příslovce mohou být ve dvouch (někdy i ve více) kategoriích.
Předložky
Neskloňují se ani se nedělí.
Spojky
Neskloňují se ani se nedělí.
Částice
Dělí se do kategorií podle toho co určují, neskloňují se.
Větné
Mohou tvořit větu samotné, většinou jsou jejím hlavním tématem. Např.: ano, ne, možná.
Tázací
Jsou na začátku tázacích vět. Např. jestlipak
Žádací
Nachází se ve větách, kterými se žádá. Např.: Ať
Přací
Nachází se ve větách které vyjadřují přání. Např.: Kéž
Citoslovce
Neskloňují se ani se nedělí.
Příklady slov
Číslovky
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 15 | 20 | 25 | 100 | 1000 | 0 | 5671 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Začasa | Druhasa | Treťasa | Stolasa | Bečolasa | Šosďasa | Sefigasa | Osmoasa | Ďovekasa | Dogero | Dobečolara | Druhero | Drbečolara | Zaka | Začasaďije | Nula | Bečolasaďije šosezaraka |
Měsíce
| Česky | Firbursky | Původ |
|---|---|---|
| Leden | Zimňen | Z českého slova zimní |
| Únor | Kraťjen | Z českého slova krátký |
| Březen | Vstavjen | Z českého slova vstávat |
| Duben | Čiljen | Z českého slova čilý |
| Květen | Kochaňijan | Z polského slova kochanie (milování) |
| Červen | Vjaletňík | Z českého slova výlet |
| Červenec | Chrvjan | Z chorvatského slova Hrvatska (Chorvatsko) |
| Srpen | Hican | Z německého slova hitze (vedro, horko) |
| Září | Śkoled | Z českého slova škola |
| Říjen | Ríjan | Z české verze slova |
| Listopad | Lasťijkopad | Z české verze slova |
| Prosinec | Darćikadec | Z českého slova dárek |
Dny v týdnu
| Česky | Firbursky | Původ |
|---|---|---|
| Pondělí | Dlgodoň | Z českého slova dlouhý |
| Úterý | Dilnudoň | Z menderské verze slova (dilnun) |
| Středa | Strjadoň | Z českého slova střed |
| Čtvrtek | Stolasadoň | Z firburského slova stolasa (čtyři) |
| Pátek | Skjordoň | Z firburského slova skjoro (skoro) |
| Sobota | Volňadoň | Z českého slova volno |
| Neděle | Predljugodoň | Z firburského spojení praď dlgodoň (před pondělím) |
Porovnání Firburštiny s dalšími slovanskými jazyky
| Čeština | Slovenština | Firburština | Polština | Slovinština | Chorvatština |
|---|---|---|---|---|---|
| Jedna | Jedna | Začasa | Jeden | Ena | Jedan |
| Dva | Dva | Druhasa | Dwa | Dva | Dva |
| Tři | Tri | Treťasa | Trzy | Tri | Tri |
| Václav | Václav | Víceslav | Vaclav | Vaclav | Vaclav |
| Vítat | Vítať | Vajat | Witamy | Dobrodošli | Dobrodošli |
| Hvězda | Hviezda | Hvazda | Gwiazda | Zvezda | Zvijezda |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
