Nejvyšší církev energická

	Nejvyšší církev energická
	Logo Nejvyšší církve energické
Typ	Národní katolická církev
Klasifikace	katolicismus
Orientace	katolicismus, energismus
Patron energismu	Daniel Majer
Biskupství	2
Region	Majerovsko Klitzibürg
Centrum	Majergrad
Vznik	29. srpna 2024

Nejvyšší církev energická (zkráceně církev energismu) je křesťanská církev působící v Majerovsku a na územích nárokované novotroitským národem. Vznikla 29. srpna 2024 v Majergradu po vydání Královské listiny, kterou schválil Daniel Majer. V ten stejný den byl Křesťanský energismus prohlášen státním náboženstvím Majerovska.

Církev má nejrůznější pravomoce, jako je zakládání institucí, vyjadřování se k politickému dění, nebo právo na založení ozbrojených složek. Církev má také za úkol rozvíjet stát a vzdělávat majerovské občany v nejrůznějších tématech, především pak v teologii Ježíše Krista a energismu.

Křesťanský energismus čerpá silně z katolického učení. Energismus věří v Ježíše Krista jakožto jediného Pána všeho živého i neživého, díky němuž můžeme pochopit našeho Otce všemohoucího, a to skrze energii Ducha Svatého.

Organizace

Struktura a organizace církve je velmi jednoduchá, a to především kvůli malému počtu věřících. V hiearchii existují pouze tři posty, z nichž ten nejvyšší je pevně stanovený a neměnný.

Patron energismu - Král Svobodného království dynastie Majerů
Biskup - jmenován Patronem
Kněží - jmenován Patronem nebo Biskupem

Patron

Role a odpovědnosti: Patron je centrální postavou, která nese odpovědnost za celkový chod církve. Tento vedoucí člen má schopnosti a zkušenosti, které mu umožňují nejen koordinovat aktivity a rituály, ale také zastupovat církev navenek, jednat s ostatními organizacemi a institucemi. Patron je osobou, která zajišťuje, že církev zůstává věrná základním principům Teorie energie, jako je propojení s Bohem a hledání vnitřní harmonie. Jeho role zahrnují i mentorství kněží a dalších členů společenství.

I když Patron má autoritu, neměl by být považován za někoho, kdo je neomylný. Spíše by měl být příkladem pokory a ducha služebnosti, který se neustále vyvíjí a hledá nové způsoby, jak pomáhat ostatním propojovat se s Bohem a růst na duchovní cestě. Patron by měl být následován na základě své moudrosti, zkušeností a schopnosti vést komunitu, ale měl by být podroben i kontrole a zpětné vazbě od ostatních členů církve.

Biskup

Biskupové jsou zodpovědní za vedení lokálních biskupství v jednotlivých mikronárodech. Stejně jako Patron zajišťují chod církve a jsou spirituální podporou pro zbylé členy církve.

Kněží

Kněží jsou duchovními vůdci na lokální úrovni, kteří vedou setkání, debaty a rituály. Jejich hlavní úkol spočívá v duchovním vedení jednotlivců a pomáhání jim v prožití hlubokého spojení s Bohem. Kněží se zaměřují na praktickou aplikaci Teorie energie v každodenním životě, pomáhají členům církve lépe pochopit proces vesmíru a jak žít v souladu s Bohem.

Kněží se musí (stejně jako Patron a biskupové) pravidelně vzdělávat nejen v Teorii energie, ale i v dalších duchovních a filozofických učeních, aby mohli nabízet širší pohled na svět a vedli debaty, které podporují růst a otevřenost. Měli by být vyškoleni v tom, jak vést meditace, rituály a také jak se vyrovnat s praktickými výzvami, které se týkají života v souladu s Bohem.

Kněží jsou těmi, kdo organizují setkání členů církve, připravují rituály jako křty, přijímání svátostí (víno a chléb) a vedou společné modlitby a meditace. Jsou nositeli spirituální energie, která se přenáší na ostatní věřící.

Teologie

Nejvyšší církev energická vyznává víru zvanou Křesťanský energismus. Církev se velmi silně blíží katolickému učení, avšak do svého učení přidává i další znalosti především z mystických a filozofických učení. Důležité jsou pro energismus pokroky v oblasti kvantové fyziky.

Základní princip

Podle energismu před počátkem všeho existoval pouze Bůh, který je v energismu chápán jako to Nejvyšší Vědomí. Bůh je mimo naše chápání času a prostoru, avšak skrze náš čas a prostor se manifestuje a vytváří tím naši realitu, která je v energismu nazývána “proces vesmír”. Ježíš Kristus pak podle učení energismu je samotné převtělení tohoto Vědomí do lidské podoby, aby nám mohl ukázat správnou životní cestu a obětovat se za naše hříchy, čímž mohlo být lidstvu odpuštěno. Člověk je pak podle energismu vyvolenou entitou v rámci procesu vesmír. Lidské osobní vědomí je takzvanou Boží Jiskrou, kterou nám Bůh daroval, abychom byly schopni proces vesmír vědomě vnímat a ovlivňovat. V rámci Nejvyšší církve energické je její učení a výklad křesťanství nazván “Teorie energie”.

1. Bůh = Vědomí: Podstata Boha a jeho věčná existence

V rámci Teorie energie je Bůh definován jako Vědomí, které je věčné, nezávislé a nekonečné. V tomto pojetí Vědomí není něco, co vzniklo, ale něco, co vždy existovalo. Bůh není osobní entitou ve smyslu lidské zkušenosti, ale spíše transcendentním, čistým vědomím, které je podstatou všeho, co existuje. Tento stav vědomí je prvotní, nic nepředchází Bohu. Vědomí je základním principem, které nejen že stvořilo vesmír, ale je v něm stále přítomno jako neustálá, neomezená přítomnost. V teologickém kontextu je Bůh často chápán jako bytost, která se nějakým způsobem vztahuje k lidskému životu, k vesmíru a k existenci. Bůh je zdrojem všeho a veškerá realita je projevem jeho manifestace. Vše, co vnímáme jako realitu, je tedy pouze zobrazením tohoto Vědomí ve formě vesmíru, jeho zákonů a interakcí.

Klíčové rysy Boha v Teorii energie: Absolutní Vědomí: Bůh je vědomí, které není omezeno časem ani prostorem. Neexistuje žádná "před" nebo "po" v jeho případě – Bůh je věčně přítomný v každém okamžiku, v každé části vesmíru.

Vědomí jako zdroj: Bůh je zdrojem veškeré energie, která pohání vesmír. Tato energie není stvořena, ale existuje věčně a je součástí samotného Vědomí. Vše, co existuje, je odrazem tohoto Vědomí.

Manifestace Boha ve vesmíru: Vesmír, jak ho vnímáme, je pouze projevem Boha. Všechny objekty, bytosti a procesy ve vesmíru jsou projevy a manifestace Božího Vědomí. Tyto projevy jsou dynamické a neustále se mění, ale samotné Vědomí, které je za nimi, zůstává neměnné.

Vztah mezi Bohem a člověkem: Člověk, stejně jako všechny bytosti, je součástí Božího Vědomí. Lidské vědomí je zrcadlem tohoto vyššího, božského Vědomí. I když lidská vědomí není identické s Bohem, je s ním propojeno a prostřednictvím spirituální praxe (modlitby, meditace, vděčnosti) může být toto propojení posilováno. Tento vztah mezi člověkem a Bohem je klíčový pro lidský růst a vývoj v souladu s vyššími principy Božího Vědomí.

Boží role v procesu vesmír: Proces vesmír je neustálý cyklus, který Bůh generuje a prožívá skrze svou manifestaci. V tomto smyslu je Bůh i pozorovatel, i ten, kdo tento proces vytváří. Vše, co se děje ve vesmíru, je tedy součástí tohoto cyklu, a přesto je Bůh v každém okamžiku přítomen a neoddělitelný od procesu.

Nebe jako konečné spojení s Bohem: V tomto rámci nebe není fyzickým místem, ale spíše duchovním stavem plného spojení s Božím Vědomím. Když se člověk harmonizuje s Bohem během svého života, stává se jeho vědomí součástí Božího Vědomí. Tento proces je vyjádřen jako cesta k "nebi", kde jedinec po své smrti zažívá věčné a čisté spojení s Bohem.

Svobodná vůle a energie: Svobodná vůle je součástí procesu vesmír a je součástí toho, jak Boží Vědomí prožívá svou manifestaci. I když je všechno součástí Božího Vědomí, proces vesmíru umožňuje určitou formu volby a rozhodnutí pro každou bytost. Tyto volby a rozhodnutí mají vliv na harmonii či disharmonii mezi jednotlivcem a celkovým procesem vesmíru.

V Teorii energie je Bůh Vědomí, které je nekonečné a věčné, a proces vesmír je způsob, jakým se toto Vědomí manifestuje. Člověk, jako součást tohoto vesmíru, má možnost se harmonizovat s Božím Vědomím, čímž dosahuje vyššího stavu vědomí a spojení s Bohem. Všechny bytosti a objekty jsou projevy tohoto Božího Vědomí, a vše, co se děje, je součástí neustálého cyklu, který Bůh prožívá.

2. Proces vesmír = Manifestace Boha: Proč vesmír existuje

Proces vesmír je dynamický, neustále se měnící systém, který slouží jako prostředek, skrze nějž se Bůh (Vědomí) projevuje. Z perspektivy Teorie energie není proces vesmír fyzickou a materiální realitou, jak ji běžně vnímáme, ale spíše holografickou projekcí Božího Vědomí. Tento proces není náhodný, ale řízený. Vesmír je výsledkem zákonů, které jsou vrozené ve struktuře Božího vědomí. Tyto zákony nejsou jen fyzikální, chemické nebo biologické – jsou to zákony, které zajišťují, že vesmír bude fungovat jako nástroj manifestace Boha. Zároveň vesmír není konečný, ale cyklický. I když se vesmír rozpíná a může jednou dojít k jeho zániku, znamenalo by to akorát návrat Boha k čistému Vědomí, z něhož se opět zrodí nový cyklus manifestace. Vesmír tedy nikdy nekončí, jen se neustále transformuje. Tento proces je nekonečný a věčný, což reflektuje Boží povahu jako nekonečné, neměnné vědomí. Tento hologram (nazývaný proces vesmír) je formou projevu, která umožňuje interakci, pohyb, změnu a rozvoj – jak na úrovni jednotlivců, tak na úrovni celých systémů.

Proces vesmír není "skutečný" ve smyslu nezávislé materiální existence. Místo toho je odrazem Božího Vědomí, podobně jako hologram je obraz vytvořený zdrojem světla a informace. Všechny fyzické jevy, od hvězd a galaxií až po lidské tělo, jsou pouhými projevy tohoto hologramu, který vnímáme prostřednictvím našich smyslů. Hologram procesu vesmír je "utkaný" z energie, která proudí z Božího Vědomí. Tato energie se manifestuje ve formě přírodních zákonů, hmoty, času a prostoru, a je nástrojem, skrze který Bůh zažívá sám sebe. Proces vesmír má zdánlivě pevné struktury a pravidla, která jsou projevem Boží harmonie a řádu. Tyto zákony umožňují vesmíru, aby byl pochopitelný a předvídatelný, ale zároveň jsou flexibilní, což umožňuje vývoj a změnu. Proces vesmír je nástrojem Boha k sebevyjádření. Lidé byly v rámci tohoto procesu vybráni a bylo jim umožněno hledat spojení s Bohem a skrze toto hledání harmonizovat své vědomí s Nejvyšším Vědomím.

To, co vnímáme jako fyzickou realitu, je pouze naše interpretace hologramu. Tento hologram však nemá samostatnou existenci mimo Boží Vědomí. Proces vesmír je tedy pouze prostředkem, jak Bůh umožňuje interakci mezi jednotlivými projevy svého Vědomí. Proces vesmír není statický, ale neustále se vyvíjí. Tato dynamika zahrnuje vznik a zánik hvězd, planet, civilizací a dokonce i jednotlivých lidských životů. Veškerý pohyb a změna v procesu vesmír slouží k vytváření nové energie, která napájí samotný proces. Proces vesmír obsahuje dualitu – dobro a zlo, světlo a tmu, lásku a nenávist. Tato dualita je klíčovou součástí holografické struktury, protože umožňuje zkušenost a volbu. Právě skrze tuto volbu se jednotlivé bytosti mohou přiblížit k harmonii s Bohem nebo se od něj vzdálit.

Proces vesmír je holografickou manifestací Boha, která slouží jako prostředek pro jeho projevy, zkušenosti a interakce. Je to iluzorní struktura, která nám umožňuje vnímat a chápat realitu, ale ve své podstatě je plně propojená s Božím Vědomím. Pro člověka je proces vesmír příležitostí k hledání harmonie s Bohem – k nalezení svého místa v tomto hologramu a pochopení, že vše, co vnímá, je pouze odrazem vyšší skutečnosti, kterou je Bůh sám.

3. Ježíš Kristus = Manifestace Boha: Proč je Ježíš důležitý

Ježíš Kristus je klíčovým prvkem Teorie energie, protože je nejdokonalejší manifestací Boha v lidském těle. Ježíš není pouze lidským učitelem nebo prorokem, ale je doslovnou manifestací Boha na zemi. Jeho život a skutky ukazují, jak se Bůh projevuje v lidském světě – jeho učení, zázraky a smrt na kříži jsou nejvyšším vyjádřením Boží lásky a čistoty. Ježíš Kristus ukazuje, jak se má člověk vztahovat k Bohu, k sobě samému i k ostatním bytostem. Jeho život a učení, které spočívá v lásce, odpuštění, pokoře a míru, jsou návodem, jak žít v souladu s Bohem. Protože Ježíš je Bůh, jeho učení není pouze morálním vodítkem, ale zjevením samotného Boha. Jeho smrt a zmrtvýchvstání jsou důkazem o věčné přítomnosti Boha, který je ve všech fázích lidského života – jak v jeho utrpení, tak v jeho triumfu nad smrtí.

Ježíš Kristus je jedinečnou manifestací Božího Vědomí v procesu vesmír. Jako Boží Syn přináší spojení mezi Nejvyšším Vědomím a lidským vědomím, aby ukázal, že i lidé mají potenciál se přiblížit k Bohu. On sám je mostem mezi Bohem a lidstvem, a zároveň příkladem, jak se může lidské vědomí harmonizovat s Božím Vědomím. V Ježíši Kristu se spojuje Božská a lidská přirozenost. Ježíš žije jako člověk, s tělem a myslí podřízenou fyzickým zákonům procesu vesmír, ale jeho vědomí je plně sjednocené s Bohem. Toto dokonalé spojení dokazuje, že i v rámci iluzorního hologramu procesu vesmír může člověk dosáhnout naprosté harmonie s Božím Vědomím.

Ježíš Kristus ve svém učení zdůrazňuje základní principy Teorie energie: lásku, pokoru a harmonii. Volá lidi k tomu, aby se zřekli egoismu, pomáhali druhým a hledali Boha uvnitř i mimo sebe. Jeho život a poselství ukazují, že opravdová cesta k Bohu vede skrze přijetí Boží energie (Ducha Svatého) a život v souladu s jeho záměry. Smrt Ježíše na kříži není jen obětí, ale aktem, který demonstruje, že lidské utrpení, bolest a smrt jsou součástí iluze procesu vesmír. Skrze svůj čin překonal fyzická omezení a znovu ukázal, že skutečné vědomí, které pochází od Boha, je věčné a nezničitelné. Jeho zmrtvýchvstání symbolizuje, že spojení s Bohem je cestou k věčnému životu, a ukazuje naději, že i my můžeme být součástí této věčné existence.

Ježíš Kristus je v Teorii energie vrcholem Boží manifestace. Je dokonalým příkladem, jak lze v rámci procesu vesmír překonat jeho iluzorní povahu a dosáhnout věčného spojení s Bohem. Jeho role je dvojí: Zjevení Boha – skrze něj lidé mohou poznat Boží povahu, lásku a záměr. Cesta k Bohu – jeho život a učení ukazují lidem, jak se přiblížit k Bohu a dosáhnout věčného spojení s ním. V rámci Teorie energie je Ježíš Kristus příslibem, že proces vesmír není jen iluzí bez cíle, ale cestou k vyšší realitě, která spočívá v plném sjednocení s Božím Vědomím.

4. Nebesa a peklo: Volba vědomí a její důsledky

Nebe a peklo nejsou pouze symbolickými místy v teologickém smyslu, ale představují možnosti prožívat existenci v různých stavech vědomí. Nebe je stav, kdy je vědomí v harmonii s Bohem, kdy člověk žije v souladu s Božím plánem a v lásce k ostatním. Peklo pak představuje stav, kdy vědomí žije v disharmonii s Bohem, kdy člověk žije v egoismu, oddělení a utrpení. Neboť, jak bylo zmíněno, Bůh je vědomí, které je ve své podstatě klidné a vyrovnané. Když je člověk v souladu s tímto vědomím, prožívá "nebe" – stav naprosté harmonie. Když je oddělený, vnímá realitu jako "peklo". V tomto smyslu nebe a peklo nejsou pouze místy, ale jsou to stavy bytí, které vznikají v důsledku naší svobodné volby. Nebe není fyzické místo, ale stav věčného spojení lidského vědomí s Bohem (Nejvyšším Vědomím). Představuje cíl a završení existence, kde člověk přestává být oddělenou entitou a stává se součástí Boží dokonalosti.

V nebi lidské vědomí překonává omezení procesu vesmír a plně se harmonizuje s Božím Vědomím. Toto spojení přináší absolutní klid, radost a pochopení smyslu existence. Nebe není místo v prostoru nebo čase; je to stav čisté, nezávislé existence mimo holografickou iluzi procesu vesmír. Člověk v nebi „spoluvidí“ realitu Boha a stává se aktivní součástí Boží manifestace.

V křesťanské tradici se nebe chápe jako Boží Království – místo spravedlnosti, lásky a jednoty. V Teorii energie je to symbol pro nejvyšší harmonii, kde lidské vědomí existuje jako součást Boží dokonalosti. Lidé, kteří dosáhnou nebe, se podílejí na Božím záměru manifestovat realitu a udržovat věčné bytí.

Život v procesu vesmír je příležitostí, jak skrze lásku, pokoru a harmonii s Božím záměrem prokázat schopnost být součástí nebe. Nebe je dar, kterým Bůh odměňuje ty, kteří se vědomě rozhodnou následovat jeho vůli a žít v souladu s jeho energií. V nebi už neexistuje ego, touhy nebo oddělenost – vědomí se plně sjednotí s Boží láskou a moudrostí. Jednotlivec nezaniká, ale stává se částí věčného celku, který je Bohem. V nebi neexistuje utrpení, čas ani smrt. Je to stav bytí, kde duše spočine v naprosté harmonii a absolutní svobodě.

Jak se ale člověk do nebe dostane? Člověk se musí během života snažit harmonizovat své vědomí s Božím záměrem. To zahrnuje modlitbu, meditaci, lásku k bližním a hledání pravdy. Skrze víru v Ježíše Krista, jeho život a učení, se člověk přibližuje k Božímu Vědomí. Proces vesmír slouží jako zkouška – skrze pokoru, odpuštění a překonání vlastního ega může člověk dosáhnout stavu připravenosti vstoupit do nebe. Nebe je konečným cílem lidské existence, kde vědomí člověka přestává být odděleno od Boha a stává se součástí jeho dokonalosti. Je to stav naprosté jednoty, lásky a harmonie, který přesahuje jakékoliv fyzické nebo materiální chápání. Tento stav není automatický – je to dar, který Bůh uděluje těm, kteří se během svého života rozhodli žít v souladu s jeho záměrem a energií. Nebe je místem (lépe řečeno stavem), kde člověk konečně pochopí Boží podstatu a stane se součástí jeho věčného záměru.

Pochopení v praxi

Jedinec, který žije v souladu s Teorií energie, směřuje svůj každodenní život k harmonizaci svého vědomí s Bohem. Důraz je kladen na individuální praxi, která prohlubuje jeho spojení s Nejvyšším Vědomím, a na interakce s ostatními, které posilují jednotu a kolektivní záměr Boží. Jedinec následující Teorii energie žije život zaměřený na harmonii, lásku a duchovní růst. Skrze každodenní praxi, interakce s ostatními a upřímnou snahu porozumět Bohu se připravuje na naplnění svého poslání – být součástí nebe a věčně spojit své vědomí s Nejvyšším Vědomím.

Co by měl následovník Teorie energie dělat

Zde je pro představu uvedeno, co takový následovník Křesťanského energismu běžně dělá.

1.Denní praktiky: - Meditovat nebo se modlit, aby posílil spojení s Bohem (Vědomím). - Reflektovat své činy a záměry, aby byly v souladu s Boží harmonií. - Číst a studovat posvátné texty (Bible, evangelia, filozofická díla). - Péče o tělo jako chrám vědomí: zdravý životní styl, vyhýbání se škodlivým návykům. - Praktikovat lásku, empatii a pomoc druhým ve svém každodenním životě.

2.Společné aktivity: - Účastnit se pravidelných setkání a debat o duchovnu a filozofii. - Zapojovat se do komunitních projektů a charitativních akcí. - Přijímat svátosti (chléb a víno) a zapojovat se do společných modliteb a rituálů. - Slavit svátky spojené s učením Ježíše Krista a Teorií energie.

3.Etické chování: - Dělat rozhodnutí, která přispívají k dobru ostatních a harmonii celku. - Respektovat odlišnosti a být tolerantní vůči různým cestám k Bohu. - Vnímat své činy jako součást širšího procesu vesmíru a jejich vliv na ostatní.

4.Rozvoj vědomí: - Pracovat na svém duchovním růstu, aby lépe pochopil Boha a vesmír. - Aktivně hledat pravdu skrze studium, sebereflexi a dialog s ostatními.

V co by měl následovník Teorie energie věřit

1. V Boha jako Vědomí:

- Bůh je Nejvyšší Vědomí, které se manifestuje skrze proces vesmír.

- Bůh je zdrojem všeho bytí a energie, a každý člověk je nositelem Boží jiskry.

2. V proces vesmír:

- Vesmír je pouze hologram manifestovaný z Božího Vědomí.

- Je to místo, kde se jednotlivé vědomí učí, roste a harmonizuje s Bohem.

3. V Ježíše Krista:

- Ježíš Kristus je vtělený Bůh a dokonalý průvodce k pochopení Boží vůle.

- Jeho učení o lásce, odpuštění a pokoře jsou klíčem k životu v harmonii.

4. V nebe:

- Nebe není fyzické místo, ale stav věčného spojení s Bohem.

- Účelem života je připravit své vědomí na toto spojení skrze lásku, pokoru a harmonii.

5. V energii Ducha Svatého:

- Duch Svatý je přítomná energie Boha, která nás vede, posiluje a inspiruje.

- Tato energie je prostředníkem mezi námi a Bohem.

6. V jednotu všeho bytí:

- Všechno, co existuje, je propojeno skrze Boží energii.

- Každý čin má vliv na celek, a proto je třeba jednat vědomě a zodpovědně.

Klíčová filozofie následovníka Teorie energie

- Žít v lásce, klidu a pokoře.

- Usilovat o harmonii mezi svým vědomím a Bohem.

- Respektovat svobodu ostatních na jejich vlastní cestě k Bohu.

- Vidět Boží přítomnost ve všem a jednat v souladu s tímto poznáním.

- Přijímat odpovědnost za svůj život a přispívat k celkové harmonii vesmíru.