Ústava Moravskoslezské republiky

Ústava Moravskoslezské republiky je základním právním dokumentem Moravskoslezska přijatým dne 12. června 2024. Jedná se o psanou ústavu, která zakládá Moravskoslezskou republiku jako suverénní, demokratický a právní stát. Ústava je právně závazná a její výklad náleží Sněmu Moravskoslezské republiky. Ústava nabude účinnosti dne 1. ledna 2025.

Ústavní vývoj po roce 2017

Vývoj Ústavy Moravskoslezské republiky představuje dynamický proces, ve kterém se reflektují politické, ekonomické a sociální změny v zemi. Každá nová ústava a její novelizace přinesly důležité úpravy a doplnění, která měla za cíl posílit demokratické principy, právní stát a regionální autonomii. Tento přehled klíčových ústavních dokumentů a jejich změn ukazuje, jak se Moravskoslezská republika postupně adaptovala na nové výzvy a potřeby svého lidu.

Ústava Moravské republiky (2017)

První moderní ústava, označovaná jako Ústava Moravské republiky, byla přijata dne 13. srpna 2017 (25/2017 Sb.). Tato ústava stanovila Moravskou republiku jako svrchovaný demokratický právní stát. Základní principy zahrnovaly jednotné a nedílné území a jednotné státní občanství . Tato ústava zdůrazňovala význam kolektivního vlastnictví klíčových zdrojů a průmyslových odvětví pro hospodářský a sociální rozvoj.

Ústavní zákon o spolkovém zřízení (2018)

Dne 9. května 2018 byl přijat Ústavní zákon o spolkovém zřízení (12/2018 Sb.), který transformoval Moravskou republiku na spolkový stát složený z šestnácti kantonů. Tento zákon uznával suverenitu jak Moravské republiky, tak jednotlivých kantonů, a vymezil jejich rovnoprávné postavení . Tím došlo k decentralizaci moci a posílení regionální autonomie.

Ústava Moravské republiky (červenec 2018)

Další významný dokument, Ústava Moravské republiky, byl přijat dne 7. července 2018 (14/2018 Sb.). Tato ústava znovu potvrzovala principy demokratického socialismu a právního státu . Ústava zahrnovala široké spektrum občanských práv a povinností, včetně úcty k právům občanů a ochrany před neoprávněným zásahem do osobního a rodinného života.

Ústava Moravskoslezské republiky (říjen 2018)

Dne 28. října 2018 byla přijata nová Ústava Moravskoslezské republiky (1/2018 ZRM), která zavedla nový název státu. Tato ústava posilovala demokratické a sociální principy, podporovala místní samosprávu a zaručovala autonomii Slezska v regionálních záležitostech.

Ústava Moravskoslezské republiky (červen 2019)

Dne 30. června 2019 byla přijata další Ústava Moravskoslezské republiky (6/2019 ZRM). Tato verze ústavy zahrnovala další úpravy v oblasti pravomocí ústavních orgánů a jejich vztahů. Posílila také práva na samosprávu obcí a vyšších územních celků a stanovila přednost mezinárodních smluv před vnitrostátními zákony, pokud byly ratifikovány a vyhlášeny.

Novelizace ústavy (prosinec 2021)

Poslední významnou změnou byla novelizace ústavy, která byla vyhlášena dne 1. prosince 2021 (ústavní zákon 1/2021 ZRM). Tato novelizace přinesla řadu změn v ústavním textu, včetně restrukturalizace územní samosprávy a posílení pravomocí národních výborů. Národní výbory byly definovány jako orgány státní moci a samosprávy, skládající se z poslanců volených lidem .

Klíčové rozdíly mezi dosavadní Ústavou a Ústavou z roku 2024

1. Úvodní preambule:
   • 2021: Úvodní preambule není explicitně zmíněna v dostupných částech ústavy.
   • 2024: Ústava začíná podrobnou preambulí, která zdůrazňuje historii, kulturní dědictví, demokratické hodnoty a závazky vůči budoucím generacím​​.
2. Základní ustanovení:
   • 2021: Hlavní principy zahrnují demokratický, právní a sociální stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana​​.
   • 2024: Nová ústava se rozšiřuje o konkrétní zmínky o suverenitě a o tom, že Moravskoslezská republika ztělesňuje státní jednotu dvou rovnoprávných národů - Moravanů a Slezanů​​.
3. Politický systém a práva občanů:
   • 2021: Ustanovení o základních právech a svobodách jsou rozsáhlá a pokrývají mnoho oblastí jako právo na život, svobodu projevu, sdružování a shromažďování​​.
   • 2024: Nová ústava zdůrazňuje větší zapojení občanů do rozhodování prostřednictvím veřejných diskusí a referend, stejně jako posílení role občanských organizací v politickém systému​​.
4. Úpravy ohledně státního občanství a národnostních menšin:
   • 2021: Detaily o nabývání a pozbývání státního občanství a právech národnostních menšin jsou přítomny, avšak obecnějšího charakteru​​.
   • 2024: Konkrétnější ustanovení týkající se práv menšin, včetně práva na vzdělání v mateřském jazyce a kulturního rozvoje, jsou explicitně zajištěna​​.
5. Organizace a funkce státních orgánů:
   • 2021: Funkce Sněmu, vlády a prezidenta jsou detailně popsány, včetně jejich pravomocí a odpovědností​​.
   • 2024: Podobně, ale s důrazem na transparentnost a odpovědnost vlády a státních orgánů vůči občanům. Přidává se například povinnost státních orgánů dbát na veřejné mínění a informovanost​​.

Charakteristika ústavy

Ústava Moravskoslezské republiky je psaná ústava. Podle typologie ústav se řadí mezi rigidní ústavy, jelikož změna jejího textu vyžaduje složitý legislativní proces, konkrétně souhlas třípětinové většiny všech poslanců Sněmu. Ústava se vyznačuje formálním charakterem, neboť její obsah je explicitně zaznamenán v dokumentu přijatém formálním právním aktem.

Dle Loewensteinovy ústavní ontologie spadá ústava Moravskoslezské republiky do kategorie normativních ústav, které mají skutečný právní význam a jsou respektovány jak vládou, tak občany. Normativní ústavy jsou účinné a jejich ustanovení se pravidelně uplatňují v praxi. Zároveň ústava obsahuje prvky ideologické, neboť stanoví základní hodnoty a principy, jako je demokratický řád, lidská práva a základní svobody.

Členění ústavy

Ústava Moravskoslezské republiky je členěna na preambuli a deset hlav, z nichž každá se věnuje specifické oblasti státního zřízení a právního rámce.

1. Základní ustanovení
   1. Základy politického zřízení
   2. Základy hospodářského zřízení
   3. Zásady státní politiky
2. Základní práva a povinnosti občanů
3. Sněm Moravskoslezské republiky
4. Prezident Moravskoslezské republiky
5. Vláda Moravskoslezské republiky
6. Národní výbory
7. Ústavní soud Moravskoslezské republiky
8. Soudy, prokuratura, hospodářská arbitráž a advokacie
   1. Soudy
   2. Státní notářství
   3. Prokuratura
   4. Hospodářská arbitráž
   5. Advokacie
   6. Zprávy o stavu zákonnosti
9. Státní symboly a hlavní město Moravskoslezské republiky
10. Ustanovení obecná, přechodná a závěrečná

Preambule

Preambule Ústavy Moravskoslezské republiky vyjadřuje odhodlání občanů vytvořit demokratický a prosperující stát, který respektuje lidská práva, svobody, spravedlnost a mír. Odráží hodnoty svobody, rovnosti a bratrství jako základní pilíře moderní společnosti. Dále zdůrazňuje význam historického a kulturního dědictví, odpovědnost vůči budoucím generacím a závazek k budování otevřené a inkluzivní společnosti, kde každý může svobodně vyjádřit své názory a podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech.

Základní ustanovení

Tato hlava obsahuje základní principy politického zřízení Moravskoslezské republiky, včetně definice státní suverenity, demokratických principů a právního rámce.

Základy politického zřízení

Moravskoslezská republika je suverénní, demokratický a právní stát založený na principu lidských práv a základních svobod. Ztělesňuje státní jednotu moravskoslezského lidu – dvou rovnoprávných národů, Moravanů a Slezanů, a národnostních menšin žijících na jejím území (Čl. 1). Veškerá moc ve státě patří lidu, který ji vykonává převážně zastupitelskými sbory a přímo. Zastupitelské sbory jsou voleny, kontrolovány a odpovědny lidu, a to na pětileté volební období. Mezi zastupitelské sbory patří Sněm Moravskoslezské republiky a národní výbory (Čl. 2).

Volební právo a demokratické procesy

Volební právo do zastupitelských sborů je všeobecné, rovné a přímé s tajným hlasováním. Poslanci jsou odpovědni voličům a mohou být jimi odvoláni. Informují voliče o své činnosti a o činnosti zastupitelského sboru, jehož jsou členy, a jsou povinni zkoumat potřeby a názory voličů a uplatňovat jejich zájmy (Čl. 3). Nejdůležitější otázky celospolečenského významu se předkládají občanům k posouzení formou veřejné diskuse a mohou být předloženy k hlasování, jehož výsledky jsou závazné pro státní orgány (Čl. 4).

Politický systém a občanská společnost

Politický systém Moravskoslezské republiky je založen na pluralitě a svobodné soutěži politických stran, které respektují demokratické principy a ústavní řád. Občanské a neziskové organizace hrají klíčovou roli v rozvoji společnosti, ochraně práv a svobod a ve zvyšování veřejného povědomí o důležitých společenských otázkách. Stát podporuje a chrání nezávislost těchto organizací a zajišťuje jejich účast na veřejném životě a správě (Čl. 5).

Organizace státu a společnosti

Organizace a činnost státu a společnosti je řízena zásadou spojení ústředního řízení se samosprávou lidu, širokou pravomocí a odpovědností nižších orgánů a iniciativní účastí občanů. Státní orgány a jiné organizace uplatňují zásadu veřejné informovanosti a dbají veřejného mínění. Moravskoslezská republika je právním státem, který se řídí ústavou a zákony. Státní moc se uplatňuje jen na základě zákona a v jeho mezích a její výkon podléhá kontrole z hlediska ústavnosti a zákonnosti (Čl. 6).

Základy hospodářského zřízení

Hospodářská soustava Moravskoslezské republiky je založena na pluralitě vlastnických forem a podporuje rovnováhu mezi soukromým, státním a družstevním sektorem. Soukromé vlastnictví je základem pro podnikání, inovace a hospodářský růst. Stát zaručuje ochranu práv vlastníků a podporuje rozvoj podnikání prostřednictvím transparentních a spravedlivých regulací (Čl. 7).

Stát uznává a chrání soukromé vlastnictví, které zahrnuje osobní majetek, nemovitosti, podnikatelská aktiva a intelektuální vlastnictví. Družstevní vlastnictví slouží jako nástroj pro společné podnikání a hospodaření členů družstev. Státní a veřejné vlastnictví se využívá ve strategických oblastech, jako jsou přírodní zdroje, energetika, doprava a infrastruktura (Čl. 8).

Právo na ochranu majetku

Každý občan má právo na ochranu svého majetku před neoprávněným zásahem. Vyvlastnění je možné pouze z důvodů veřejného zájmu a musí být vždy řádně kompenzováno. Vlastnictví zavazuje a jeho využití by nemělo poškozovat životní prostředí, veřejné zdraví nebo práva a svobody jiných osob (Čl. 9).

Podpora ekonomického rozvoje

Stát podporuje ekonomický rozvoj a inovace s cílem zvyšovat životní úroveň všech občanů a zajistit udržitelný sociální a ekonomický růst. Hospodářská politika státu je zaměřena na podporu konkurenceschopnosti, tvorbu pracovních míst a spravedlivé rozdělení bohatství (Čl. 10). Moravskoslezská republika podporuje mezinárodní hospodářskou spolupráci a zahraniční investice, přičemž dbá na ochranu národních zájmů a ekonomické bezpečnosti (Čl. 11).

Práce a sociální spravedlnost

Práce je základním zdrojem blahobytu občanů a stát zaručuje podmínky pro její svobodný výběr a spravedlivé pracovní podmínky. Stát podporuje rovné příležitosti na trhu práce a zabraňuje diskriminaci (Čl. 12).

Zásady státní politiky

Stát zaměřuje svou hospodářskou politiku na uspokojování potřeb společnosti a zlepšení kvality života všech občanů, podporuje udržitelný rozvoj a zodpovědné využívání zdrojů. Hospodářská a sociální politika se stanovuje na základě dialogu se všemi zainteresovanými stranami (Čl. 13).

Stát podporuje aplikaci vědeckých a technologických poznatků ve všech oblastech hospodářství a správy (Čl. 14). Aktivně se zapojuje do mezinárodních ekonomických vztahů a podporuje mír, stabilitu a spolupráci (Čl. 15).

Sociální a environmentální politika

Sociální politika státu je založena na spravedlnosti a rovných příležitostech. Stát vytváří systém sociální ochrany pro všechny občany, zejména pro ohrožené skupiny (Čl. 16).

V oblasti životního prostředí stát podporuje ochranu přírody, zachování biodiverzity a udržitelné využívání přírodních zdrojů (Čl. 17).

Podpora kultury, vědy a vzdělání

Stát podporuje rozvoj kultury, vědy a vzdělání a zajišťuje přístup ke kulturnímu dědictví a tvůrčí činnosti pro všechny občany. Vzdělávací systém je založen na principu celoživotního učení (Čl. 18).

Práva národnostních menšin

Stát zaručuje práva a podporuje rozvoj národnostních menšin a zajišťuje jejich reprezentaci ve veřejném životě (Čl. 19).

Mezinárodní spolupráce

Moravskoslezská republika se aktivně zapojuje do mezinárodního společenství, podporuje mezinárodní právo a spolupráci a účastní se mírových a humanitárních iniciativ (Čl. 20).

Obrana a bezpečnost

Obrana Moravskoslezské republiky je založena na principu kolektivní bezpečnosti a spolupráce s mezinárodními partnery. Stát zajišťuje bezpečnost občanů a území prostřednictvím demokraticky kontrolovaných ozbrojených sil (Čl. 21).

Základní práva a povinnosti občanů

Hlava druhá Ústavy Moravskoslezské republiky se věnuje definici základních práv a povinností občanů, které jsou zásadní pro ochranu jednotlivce a jeho svobod v demokratickém státě. Tato práva a povinnosti jsou klíčová pro fungování společnosti, zajištění rovnosti před zákonem a ochranu lidské důstojnosti.

Hlava druhá reflektuje mezinárodní standardy ochrany lidských práv a svobod, jak jsou definovány v různých mezinárodních dokumentech, jako je Všeobecná deklarace lidských práv, Evropská úmluva o lidských právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Tato ustanovení zdůrazňují závazek Moravskoslezské republiky k dodržování a ochraně základních lidských práv, čímž posilují její postavení v mezinárodním společenství jako demokratického a právního státu.

Obecná ustanovení

Práva a povinnosti občanů slouží k svobodnému a všestrannému rozvoji osobnosti občanů a rozvoji společnosti. Stát zabezpečuje základní práva občanů prostřednictvím své hospodářské soustavy a plánovitého řízení hospodářského a sociálního rozvoje (Čl. 22). Základní práva občanů jsou nezadatelná a jsou bezprostředně zakotvena v ústavě. Úcta k těmto právům je povinností každého a jejich meze mohou být upraveny pouze zákonem (Čl. 23).

Rovnost a rovná práva

Všichni občané jsou rovnoprávní bez ohledu na pohlaví, národnost, rasu, věk, původ, sexuální orientaci, zdravotní stav, sociální a majetkové postavení, vzdělání, politické nebo jiné smýšlení a náboženské vyznání. Rovnost občanů se zajišťuje vytvářením stejných možností ve všech oblastech života společnosti (Čl. 24). Občané mají rovná práva a povinnosti na celém území republiky a při pobytu v zahraničí mají právo na právní ochranu a pomoc od orgánů Moravskoslezské republiky (Čl. 25).

Právo na práci a sociální zabezpečení

Občané mají právo na práci podle svých schopností a kvalifikace, stejně jako na odměnu za vykonanou práci, která musí zajišťovat přiměřenou životní úroveň (Čl. 26 a Čl. 27). Právo na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, na sociálně vyhovující pracovní podmínky a na odpočinek po práci jsou zajištěna zákonem (Čl. 28 a Čl. 29). Občané mají právo na sociální zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci, ztrátě zaměstnání, v těhotenství a mateřství a při ztrátě živitele. Toto právo stát zajišťuje zejména zdravotní péčí, nemocenským a důchodovým zabezpečením a sociálními zařízeními (Čl. 30).

Právo na ochranu zdraví a bydlení

Občané mají právo na ochranu zdraví, zejména na bezplatnou preventivní a léčebnou péči, kterou zajišťuje stát a organizace (Čl. 31). Právo na bydlení je zajištěno podporou družstevní a osobní výstavby a státní bytovou výstavbou, přičemž zvláštní péče je věnována rodinám s dětmi a občanům tělesně postiženým (Čl. 32).

Vzdělání a vlastnictví

Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách a podle schopností a potřeb společnosti též na vysokých školách. Školní docházka je povinná po dobu stanovenou zákonem (Čl. 33). Právo na osobní vlastnictví je garantováno (Čl. 34).

Rodina a rovnost žen

Mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu. Rodiče mají právo a povinnost vychovávat děti a stát poskytuje všestrannou pomoc při jejich výchově. Rovnoprávné uplatnění žen v rodině, práci a veřejné činnosti je zajištěno (Čl. 35).

Účast na státní správě a volební právo

Občané se podílejí na činnosti státu a samosprávy demokratickými způsoby, státní orgány mají povinnost usilovat o sepětí s lidem (Čl. 36). Občané mají právo volit a být voleni do zastupitelských sborů. Právo volit mají občané od 16 let, právo být volen do národních výborů od 16 let a do Sněmu od 21 let (Čl. 37).

Svoboda projevu a sdružování

Svoboda projevu, slova a tisku je zaručena, stejně jako právo na vyhledávání, přijímání a rozšiřování informací (Čl. 39). Svoboda tvůrčí vědecké, technické a umělecké činnosti je garantována (Čl. 40). Sdružovací právo občanů je zaručeno, přičemž sdružování lze omezit pouze zákonem pro bezpečnost státu nebo ochranu veřejného pořádku a práv ostatních občanů (Čl. 41).

Ochrana osobních práv a svobody

Občané mají právo na ochranu osobního a rodinného života, cti a důstojnosti. Nedotknutelnost osoby, obydlí a listovní tajemství jsou zaručeny. Svoboda pohybu a pobytu je garantována, stejně jako svoboda svědomí a vyznání (Čl. 44 až Čl. 51).

Práva národnostních menšin

Občanům národnostních menšin se zaručují práva na vzdělání v jejich jazyce, kulturní rozvoj a užívání jejich jazyka v úředním styku (Čl. 53). Příslušnost k národnosti nemůže být občanu na újmu a zakazuje se rozněcování národnostní a rasové nenávisti (Čl. 54).

Povinnosti občanů

Občané jsou povinni zachovávat věrnost republice, šetřit práva spoluobčanů, chránit veřejný majetek a přispívat k ochraně životního prostředí. Obrana vlasti je povinností a cti každého občana (Čl. 56 až Čl. 61).

Azyl a práva cizinců

Moravskoslezská republika poskytuje azyl pronásledovaným osobám za hájení zájmů pracujících, vědeckou a uměleckou tvorbu nebo obranu míru. Cizinci a osoby bez státní příslušnosti mají na území republiky zaručena osobní práva a jsou povinni dodržovat ústavu a zákony (Čl. 62 a Čl. 63).

Sněm Moravskoslezské republiky

Úloha a složení

Sněm Moravskoslezské republiky je nejvyšším orgánem státní moci a jediným zákonodárným sborem republiky, představuje svrchovanost moravskoslezského lidu (Čl. 64). Sněm vyjadřuje rovné, obecně demokratické zastoupení všeho moravskoslezského lidu a má 51 poslanců, kteří jsou voleni v celé republice (Čl. 65).

Zasedání a schůze

Sněm zasedá nejméně dvakrát do roka (jarní a podzimní zasedání), svolávané prezidentem republiky, který také prohlašuje jejich skončení (Čl. 66). Schůze Sněmu svolává jeho předseda, a to i na žádost nejméně jedné třetiny poslanců (Čl. 67). Schůze jsou veřejné, neveřejné se mohou konat jen v případech stanovených zákonem (Čl. 68).

Pravomoci Sněmu

Do působnosti Sněmu patří zejména usnášení na ústavě, ústavních zákonech a zákonech, jednání a usnášení o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky, schvalování základních směrů hospodářského a sociálního rozvoje, státního rozpočtu a prověřování jejich plnění. Sněm také volí prezidenta, jedná o jeho zprávách, kontroluje činnost vlády a jejích členů, rozhoduje o vyhlášení hlasování všeho lidu a volí i odvolává klíčové státní funkcionáře, jako jsou soudci a generální prokurátor (Čl. 69).

Kontrolní funkce

Sněm bdí nad dodržováním Ústavy a zákonů a kontroluje jejich provádění. Může odvolat prezidenta republiky a vyslovit nedůvěru vládě nebo jejím jednotlivým členům (Čl. 70). Sněm může jednat a usnášet se o úkolech plněných státními orgány a vyžadovat zprávy od vlády, jejích členů a vedoucích ostatních ústředních orgánů (Čl. 71).

Zákonodárná činnost

Sněm rozhoduje o souladu svých zákonů s Ústavou a může zrušit nařízení nebo usnesení vlády, obecně závazný právní předpis ministerstva nebo jiného ústředního orgánu, pokud odporují Ústavě, ústavnímu zákonu nebo zákonu (Čl. 72). K platnému usnesení Sněmu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny jeho poslanců, s výjimkou speciálních případů uvedených v Ústavě (Čl. 73). Přijetí ústavy, ústavního zákona, volba a odvolání prezidenta a usnesení o vypovězení války vyžadují souhlas třípětinové většiny všech poslanců (Čl. 74).

Návrhy zákonů mohou podávat poslanci, výbory Sněmu, prezident, vláda, sdružení odborových svazů, sdružení zemědělců a zemědělských podniků, Nejvyšší soud a generální prokurátor (Čl. 75).

Práva a ochrana poslanců

Funkce poslance je neslučitelná s funkcí prezidenta, člena vlády, soudce Ústavního soudu, předsedy Nejvyššího soudu, generálního prokurátora a hlavního arbitra. Poslance nelze stíhat za výroky učiněné při výkonu funkce ve Sněmu a bez souhlasu Sněmu ani vzít do vazby (Čl. 76 a 78).

Předsednictvo Sněmu

Předsednictvo Sněmu má 9 členů a zůstává ve funkci i po skončení volebního období do zvolení nového předsednictva. Předsednictvo svolává volby, vyhlašuje hlasování všeho lidu a zabezpečuje vyhlášení zákonů a zákonných opatření (Čl. 80 a 81). V době, kdy Sněm nezasedá, plní jeho funkce předsednictvo, avšak bez pravomoci měnit Ústavu a ústavní zákony, volit a odvolávat prezidenta, usnášet se o státním rozpočtu a vyslovovat nedůvěru vládě (Čl. 82).

K platnosti usnesení předsednictva je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů (Čl. 83).

Prezident Moravskoslezské republiky

Prezident stojí v čele Moravskoslezské republiky a je z výkonu své funkce odpovědný Sněmu (Čl. 84). Mezi hlavní pravomoci prezidenta patří zastupování republiky navenek, sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv, svolávání zasedání Sněmu a vetování zákonů, které mohou být přehlasovány dvoutřetinovou většinou poslanců. Prezident také podepisuje zákony a opatření předsednictva Sněmu, podává zprávy o stavu republiky, jmenuje a odvolává členy vlády a je vrchním velitelem ozbrojených sil (Čl. 85).

Prezident je volen a odvoláván Sněmem, přičemž kandidátem může být každý občan volitelný za poslance Sněmu, který dosáhl věku 30 let. Prezidentem může být jedna osoba zvolena nejvýše dvakrát po sobě, a to na období pěti let. Volba prezidenta se koná v posledních 14 dnech funkčního období nebo do 60 dnů v případě uvolnění úřadu před skončením volebního období (Čl. 86).

Funkce prezidenta je neslučitelná s funkcí poslance Sněmu, poslance národního výboru, člena vlády, soudce Ústavního soudu, předsedy Nejvyššího soudu, soudce, generálního prokurátora a hlavního arbitra. V případě, že je prezidentem zvolen některý z těchto funkcionářů, přestává vykonávat dosavadní funkci ode dne svého zvolení a mandát mu zaniká dnem složení slibu (Čl. 87).

Prezident skládá před Sněmem tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Moravskoslezské republice. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu, budu dbát blaha Moravskoslezské republiky a zachovávat ústavu a ostatní zákony" (Čl. 88).

Pokud se úřad prezidenta uvolní nebo prezident nemůže svůj úřad vykonávat, přechází výkon jeho funkcí na vládu. Vláda může pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí prezidenta. Pokud prezident nemůže vykonávat svůj úřad déle než šest měsíců, Sněm zvolí nového prezidenta na nové funkční období. Prezident se může své funkce vzdát, což přijímá Sněm (Čl. 89).

Prezidenta nelze soudně ani jinak stíhat (Čl. 90).

Vláda Moravskoslezské republiky

Vláda Moravskoslezské republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci Moravskoslezské republiky (Čl. 91). Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů, přičemž funkce člena vlády je neslučitelná s funkcí poslance Sněmu, soudce ústavního soudu a s funkcí soudce (Čl. 92).

Po svém jmenování je vláda povinna předstoupit před Sněm, předložit svůj program a požádat o vyslovení důvěry (Čl. 93). Vláda je z výkonu své funkce odpovědna Sněmu, který jí může vyslovit nedůvěru. Vláda může kdykoli požádat Sněm o vyslovení důvěry a jednou ročně podává Sněmu zprávy o plnění svého programového prohlášení a na žádost i zprávy o plnění úkolů na jednotlivých úsecích státní politiky (Čl. 94).

Vláda může podat demisi do rukou prezidenta. Pokud Sněm vysloví vládě nedůvěru nebo jí odepře vyslovit důvěru, prezident vládu odvolá. Vláda také podává demisi vždy po ustavující schůzi nově zvoleného Sněmu (Čl. 95). Po přijetí demise prezidentem je vláda pověřena vykonáváním funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády (Čl. 96).

Člen vlády je z výkonu své funkce odpovědný Sněmu a může podat demisi do rukou prezidenta. Sněm může vyslovit nedůvěru i jednotlivému členu vlády, v takovém případě prezident člena vlády odvolá. Po přijetí demise člena vlády prezidentem může být dočasně pověřen jiný člen vlády vedením věcí dosud spravovaných odstupujícím členem (Čl. 97 a Čl. 98).

K platnosti usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů (Čl. 99). Vláda rozhoduje ve sboru zejména o programovém prohlášení vlády a jeho plnění, základních směrech hospodářského a sociálního rozvoje, státním rozpočtu a závěrečném účtu, zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky, návrzích zákonů, nařízeních vlády, veřejné diskusi o připravovaných zákonech, vyslovení důvěry, udělení amnestie ve věcech přestupků, jmenování a odvolávání státních funkcionářů, vyhlášení výjimečného stavu a dalších otázkách stanovených zákonem (Čl. 100).

Vláda zřizuje jako svůj orgán předsednictvo, vymezuje mu působnost a stanoví zásady jeho jednání (Čl. 101). K provedení zákona a v jeho mezích může vláda vydávat nařízení (Čl. 102). Vláda má právo udělovat amnestii ve věcech přestupků a rozhodnutí o amnestii se vyhlašuje obdobně jako nařízení vlády (Čl. 103). Vláda je oprávněna vyhlašovat výjimečný stav, pokud to vyžaduje bezpečnost státu, ochrana života a zdraví obyvatel nebo veřejného pořádku, přičemž povinnosti občanů a organizací a nezbytná omezení práv občanů v době výjimečného stavu stanoví zákon (Čl. 104).

Ministerstva a ostatní ústřední orgány vydávají obecně závazné právní předpisy na základě zákonů a v jejich mezích, pokud jsou k tomu zákonem zmocněny (Čl. 105). Nařízení vlády a obecně závazné právní předpisy ministerstev nebo jiných ústředních orgánů nabývají platnosti, pokud jsou vyhlášeny způsobem stanoveným zákonem (Čl. 106). Mimo ústřední orgány státní správy působí další orgány státní správy s celostátní působností (Čl. 107).

Národní výbory

Národní výbory jsou klíčovými orgány státní moci, státní správy a místní samosprávy v Moravskoslezské republice. Podle ústavy jsou zodpovědné za zabezpečení hospodářského a sociálního rozvoje svých územních celků, zajištění potřeb a zájmů občanů a sladění těchto potřeb s celospolečenskými cíli.

Základem místní samosprávy jsou národní výbory měst a obcí. Tyto výbory se skládají z poslanců, kteří jsou voleni občany daného územního obvodu. Zasedání národního výboru se koná minimálně čtyřikrát ročně a je veřejné.

Národní výbory vytvářejí komise, rady a další orgány, které jsou odpovědné za specifické oblasti jejich činnosti. Rada národního výboru je jeho hlavním výkonným orgánem, který řídí a organizuje činnost dalších výkonných orgánů.

Národní výbory mají široké pravomoci v oblasti místní samosprávy, zahrnující:

• Sestavování a schvalování plánu hospodářského a sociálního rozvoje.
• Správa a hospodaření se svěřeným majetkem.
• Zakládání a řízení státních podniků a dalších organizací.
• Správa školských, kulturních, zdravotnických a sociálních zařízení.

Příjmy rozpočtů národních výborů tvoří zákonem stanovené daně a poplatky, dotace ze státního rozpočtu a další příjmy definované zákonem. Národní výbory mají právo stanovovat místní daně a poplatky v souladu se zákonem.

Národní výbory aktivně zapojují občany do své činnosti, využívají jejich zkušeností a pravidelně je informují o své činnosti. Spolupracují také s politickými stranami, odborovými organizacemi, zájmovými skupinami a dalšími veřejnými i soukromými organizacemi.

Stupně a druhy národních výborů, jejich působnost a organizaci stanoví zákon. Národní výbory mají právo vydávat pro své územní obvody obecně závazná nařízení, která slouží k plnění jejich úkolů.

Ústavní soud Moravskoslezské republiky

Role a pravomoci

Ústavní soud Moravskoslezské republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti (Čl. 118). Jeho hlavní úlohou je posuzovat soulad zákonů a zákonných opatření předsednictva Sněmu s Ústavou a ústavními zákony, rozhodovat o souladu nařízení vlády a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy s Ústavou, ústavními zákony a zákony, a přezkoumávat soulad mezinárodních smluv s Ústavou před jejich ratifikací (Čl. 119).

Procesní pravomoci

Ústavní soud předkládá svá stanoviska Sněmu, který musí do šesti měsíců rozhodnout o zrušení nebo změně daného zákona či opatření, nebo o jeho ponechání v platnosti (Čl. 120). Pokud Ústavní soud zjistí nesoulad mezi nařízeními vlády nebo obecně závaznými právními předpisy s Ústavou, ústavními zákony nebo zákony, může pozastavit jejich účinnost. Dotčené orgány musí do šesti měsíců uvést tyto předpisy do souladu s Ústavou, jinak pozbývají platnosti (Čl. 121).

Návrhy a stanoviska

Ústavní soud posuzuje soulad návrhů zákonů nebo zákonných opatření s Ústavou na základě podnětu Sněmu nebo jeho předsednictva (Čl. 122). Kromě toho předkládá předsednictvu Sněmu návrhy a stanoviska k výkladu Ústavy a ústavních zákonů a může dávat podněty ke zdokonalování právního řádu (Čl. 123).

Složení a volba soudců

Ústavní soud se skládá z 11 soudců, kteří jsou voleni Sněmem na období 10 let. Soudcem může být zvolen občan volitelný do Sněmu, který dosáhl věku 30 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání (Čl. 124). Funkce soudce je neslučitelná s funkcí poslance a členstvím ve vládě, přičemž zákon může stanovit další neslučitelnosti (Čl. 125).

Nezávislost a imunita

Soudci Ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí a vázáni pouze Ústavou, ústavními zákony a zákony (Čl. 126). Mají imunitu jako poslanci Sněmu, přičemž souhlas ke stíhání soudce dává Sněm (Čl. 127). Soudce se může své funkce vzdát, může být odvolán na základě kárného řízení, rozsudku v trestní věci nebo pokud se nezúčastňuje jednání soudu déle než jeden rok (Čl. 128).

Další ustanovení

Podrobnosti o působnosti, organizaci a způsobu řízení před Ústavním soudem stanoví zákon (Čl. 129). Pokud soud nebo jiný státní orgán při své činnosti narazí na pochybnost o souladu právního předpisu s Ústavou, ústavními zákony a zákony, oznámí to Ústavnímu soudu (Čl. 130).

Soudy, prokuratura, hospodářská arbitráž a advokacie

Soudy

Soudy v Moravskoslezské republice chrání právní řád, práva a základní svobody občanů, jakož i práva a oprávněné zájmy státu a organizací. Zajišťují spravedlnost podle ústavy a zákonů a dohlížejí na dodržování všech obecně závazných právních předpisů. Svou činností přispívají k udržení právního řádu, k ochraně právního státu a k zajištění spravedlivého a efektivního plnění povinností občanů, státu a organizací (Čl. 131). Soudnictví je vykonáváno volenými a nezávislými soudy, které tvoří Nejvyšší soud, oblastní a župní soudy. Zákon stanoví, která rozhodnutí správních orgánů přezkoumávají soudy (Čl. 132).

Nejvyšším soudním orgánem je Nejvyšší soud, který dohlíží na zákonnost rozhodování všech soudů a zajišťuje jeho správnost a jednotnost. Rozhoduje o řádných opravných prostředcích, stížnostech pro porušení zákona a uznání a výkonu rozhodnutí cizozemských soudů (Čl. 133). Soudy zpravidla rozhodují v senátech, přičemž soudci z povolání a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni (Čl. 134).

Soudci Nejvyššího soudu jsou voleni Sněmem, soudci z lidu oblastních a župních soudů národními výbory. Soudci z povolání jsou voleni na 10 let, soudci z lidu na 5 let (Čl. 135). Soudci jsou při výkonu své funkce plně nezávislí a řídí se pouze právním řádem státu. Zasahování do jejich nezávislosti je nepřípustné (Čl. 137). Soudy postupují tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, jednání před soudy je zásadně ústní a veřejné (Čl. 138).

Státní notářství

Státní notářství rozhoduje ve vyhrazených občanskoprávních a jiných věcech, ověřuje právně významné skutečnosti a poskytuje právní pomoc. Státní notáři jsou při rozhodování nezávislí a vázáni jedině právním řádem (Čl. 139).

Prokuratura

Prokuratura chrání zákonnost tím, že vykonává dozor nad zachováváním zákonů ministerstvy, orgány státní správy, národními výbory a organizacemi. Dozírá na zjišťování a stíhání trestných činů a přečinů (Čl. 140). Prokurátoři činí opatření k nápravě porušených práv a každý má právo žádat prokurátora o prokurátorský dozor (Čl. 141). Prokurátoři jsou vázáni právním řádem a podřízeni vyšším orgánům prokuratury. Zasahování do jejich činnosti je nepřípustné (Čl. 142).

Soustavu prokuratury tvoří Generální prokuratura a nižší orgány, které stanoví zákon. V čele Generální prokuratury stojí generální prokurátor, volený na 5 let, odpovědný Sněmu (Čl. 143).

Hospodářská arbitráž

Hospodářská arbitráž rozhoduje hospodářské spory a vykonává další činnosti v rozsahu stanoveném zákonem. Orgány hospodářské arbitráže se řídí právním řádem a zásadami hospodářské politiky republiky (Čl. 144). Soustavu tvoří Státní arbitráž a nižší orgány, které stanoví zákon. Hlavní arbitr je volen na 5 let (Čl. 145).

Advokacie

Advokáti poskytují právní pomoc občanům, organizacím a jiným právním subjektům. Sdružují se v nestátních samosprávných organizacích k plnění svých úkolů (Čl. 146).

Zprávy o stavu zákonnosti

Nejvyšší soud a generální prokurátor předkládají Sněmu zprávy o stavu zákonnosti (Čl. 147).

Státní symboly a hlavní město

Státní znak

Státní znak Moravskoslezské republiky tvoří zlatě a červeně šachovaná orlice vpravo hledící s čelenkou v modrém štítu (Čl. 148).

Státní vlajka

Státní vlajka Moravskoslezské republiky se skládá ze spodního pole červeného a vrchního zlatého. Uprostřed vlajky se nachází státní znak Moravskoslezské republiky (Čl. 149).

Státní hymna

Státní hymnu Moravskoslezské republiky tvoří píseň „Moravo, Moravo!“ (Čl. 150).

Podrobnosti a pravidla

Podrobnosti o státních symbolech Moravskoslezské republiky a pravidla jejich používání stanoví zákon (Čl. 151).

Hlavní město

Hlavním městem Moravskoslezské republiky a pravidelným sídlem jejích nejvyšších orgánů je Olomouc. Postavení Olomouce jako hlavního města stanoví zákon (Čl. 152).

Ustanovení obecná, přechodná a závěrečná

Státní zřízení a jazyky

Moravskoslezská republika je dobrovolný státoprávní svazek dvou rovnoprávných národů, Moravanů a Slezanů, založený na jejich svrchovanosti a právu na sebeurčení (Čl. 153). Moravský a slezský jazyk se užívá rovnoprávně při vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů, při jednání státních orgánů a v jejich styku s občany (Čl. 154).

Hranice a občanství

Hranice Moravskoslezské republiky mohou být změněny pouze ústavním zákonem (Čl. 155). Nabývání a pozbývání moravskoslezského státního občanství upravuje zákon (Čl. 156).

Změny ústavy

Ústavu lze měnit pouze ústavním zákonem. Po každé změně vyhlásí předsednictvo Sněmu její úplné znění (Čl. 157). Zákony a jiné právní předpisy nesmějí odporovat ústavě, jejich výklad a používání musí být v souladu s ústavou (Čl. 158).

Hlasování a právní platnost

Zákon schválený hlasováním všeho lidu se podepisuje a vyhlašuje stejně jako zákon schválený Sněmem (Čl. 159). Rozhodnutí soudů, prokuratury, státních notářství, hospodářské arbitráže a národních výborů jsou platná a vykonatelná v celé republice (Čl. 160).

Platnost stávajících předpisů

Zákony a právní předpisy platné v den nabytí účinnosti této ústavy zůstávají platné, pokud nejsou v rozporu s ústavou. Dosavadní ústavní zákony upravující zřízení a působnost ústředních orgánů státní správy mohou být měněny nebo zrušeny zákonem (Čl. 161).

Ústavní orgány

Ústavní orgány zvolené nebo jmenované podle dosavadních ústavních předpisů vykonávají své funkce podle nové ústavy (Čl. 162). Vláda vykonává své funkce až do jmenování nové vlády podle nové ústavy. Nově zvolený Sněm na prvním zasedání zvolí prezidenta, předsedu, místopředsedu a soudce Ústavního soudu, generálního prokurátora a hlavního arbitra (Čl. 163).

Zrušení dosavadních zákonů

Zrušují se dosavadní ústavní zákony, konkrétně ústavní zákon č. 1/2020 ZRM (Ústava Moravskoslezské republiky), ústavní zákon č. 12/2020 ZRM (o bezpečnosti státu) a ústavní zákon č. 1/2021 ZRM (změna Ústavy Moravskoslezské republiky) (Čl. 164).

Účinnost ústavy

Tato ústava nabývá účinnosti dne 1. ledna 2025 (Čl. 165).