Symbolická suverenita

Symbolická suverenita je mikropatriologický koncept, rozšířený především mezi českými mikronárody, pod jinými názvy je ale běžný i u naprosté většiny zahraničních mikronárodů. Pojem pochází z Lostislandu^[en], ale podobné myšlenky existovaly již před tím. Symbolická suverenita označuje stav, kdy si mikronárod nárokuje suverenitu nad nějakým územím, zároveň ale, narozdíl od mezinárodně uznaných stázů nebo separatistických protostátů, neusiluje o její výkon nad svým nárokovaným územím. I přes to se však mikronárody považují za subjekty mezinárodního práva. Důvody vzniku symbolické suverenity mohou být různé, symbolická suverenita může být mikronárodem propagovaná oficiálně v rámci zachování vztahů se sousedním makronárodem, ale může jít i následek nedostatku zdrojů nutných ke skutečnému výkonu suverenity.

Příklady

Valašské království

Přestože se Valašské království nikdy k symbolické suverenitě nehlásilo, někdy je jeho vztah k vlastním územním nárokům popisován jako její předchůdce. Valašské království stanovilo území Valašska, které si nárokuje, na základě etnografických hranic, které ale nejsou přesně vymezitelné. Království vymezuje své území pomocí sousedních oblastí, území Valašska ale především definuje na základě své občanské identity. Rozloha Valašského království je tak definována satirickou Harabišovou teorií valachoprostoru, podle které valašské území neustále expanduje podle rovnice P_WK = πV_W² × P_W, kde P_WK je plocha Valašského království, V_W výška Valacha se vztyčenou rukou a P_W počet Valachů. Tento odlehčený přístup k územním nárokům, kde přesné území není vymezeno a slouží veškeré nároky slouží jen k propagaci místního turismu, je tak v současnosti považován za první příklad symbolické suverenity v českém mikronacionalismu.

Meknijsko-Lurk

Meknijsko-Lurk si nárokuje rozsáhlá území v oblasti Českého ráje a poblíž Prahy. Vztah vlády Meknijska-Lurku ke svým územním nárokům je popisován právě pomocí symbolické suverenity, která do českého mikronacionalismu pronikla právě prostřednictvím Lurku. Územní nároky v Meknijsku, ale i na Antarktidě tak mají pouze historický význam a meknijská vláda nemá žádný záměr nad nimi svou suverenitu plně vykonávat. Meknijsko se také hlavně v minulosti hlásilo k teorii státních vrstev, podle které mezinárodně uznané suverénní státy a mikronárody mohou bez problémů existovat na stejném území v různých "vrstvách" a vykonávat svou suverenitu jen v rámci svých možností.