Evropský svaz mikronárodů

Z MicroWiki, encyklopedie mikronacionálního světa
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Evropský svaz mikronárodů byl návrh československého generálního tajemníka ÚV SKSČ a presidenta republiky Františka Otta-Šindeláře na vytvoření sdružení mikronárodů v Evropě. Mezistupněm mezi členy a Evropským svazem mikronárodů by byla společenství postavená na územním základě.

Společenství

Smlouva o Evropském svazu mikronárodů navrhuje vytvoření 36 společenství:

  1. Albánie,
  2. Andorra,
  3. Belgie,
  4. Bulharsko,
  5. Československo,
  6. Dánsko,
  7. Finsko,
  8. Francie,
  9. Irsko,
  10. Island,
  11. Itálie,
  12. Jugoslávie,
  13. Kypr,
  14. Lichtenštejnsko,
  15. Lucembursko,
  16. Maďarsko,
  17. Malta,
  18. Monako.
  19. Nizozemsko,
  20. Norsko,
  21. Polsko,
  22. Portugalsko,
  23. Rakousko,
  24. Rumunsko,
  25. Řecko,
  26. San Marino,
  27. Svazový stát (bývalý SSSR),
  28. Španělsko,
  29. Švédsko,
  30. Švýcarsko,
  31. Turecko,
  32. Vatikán,
  33. Velká Británie,
  34. Východní Německo,
  35. Západní Berlín,
  36. Západní Německo.

Společenství by si schválila vlastní ústavu a měla by svoji vlastní hlavu státu, vládu, parlament i shromáždění. Za členské státy by v orgánech ESM jednala jednotlivá společenství. Společenství by mohla přijímat členy nezávisle na ESM, opačně by to možné nebylo, pokud by to neschválilo dotčené společenství, s výjimkou toho, že by se nové společenství nacházelo na území, které nespadá pod dosavadní společenství.

Orgány ESM

Zákonodárným orgánem Evropského svazu mikronárodů by byla Nejvyšší rada ESM, výkonným pak Komise ESM. Orgánem evropského mikronárodního soudnictví by byl Soud ESM. Vznikla by i Mezivládní rada jako orgán složený z předsedů vlád společenství. Komise by byla tvořena naopak hlavami společenství.