Registrace je dostupná na hlavní stránce.

Slovanská federace

Z Mikronárody Wiki
Přejít na: navigace, hledání
Slovanská federace
Славянская федерация
slavyanskaya federatsiya
vlajka Slovanské federace
vlajka
znak Slovanské federace
znak
Hymna: Hej, Slaveni
Motto: Svoboda, spravedlnost, jednota
Geografie

Mapa Slovanské federace.png Poloha Slovanské federace

Hlavní město: Moskva
Rozloha: 18 626 977 km²
z toho 2 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Elbrus (5 642 m n. m.)
Časové pásmo: GMT +1 až +12
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 265 787 477 (4. na světě, 2018)
Hustota zalidnění: 14.26 ob. / km²
HDI: 0,900 (velmi vysoký) (15. na světě, 2018)
Jazyk:
Národnostní složení:
Náboženství: katolické, pravoslavné, protestantské, islám, buddhismus, tradiční náboženství
Státní útvar
Státní zřízení: federativní poloprezidentská republika
Vznik: 23. května 2018 ()
Prezident: Stanislav Kovář (Станислав )
Předseda vlády: Boris Kuzněcov (Борис Кузнецов)
Měna: Slovanská peruna (SP)
Giniho koeficient: 0,18 (2018)
Mezinárodní identifikace
Národní TLD: .sf

Slovanská federace (rusky - Славянская федерация) sdružuje všechny slovanské státy, mimo České republiky a Slovenska, neboť ČR a SK jsou spolu jako Československo. Slovanská federace se skládá z 12 států, z nichž největší je Rusko. Rozlohou se Slovanská federace umisťuje na 1. místo na světě a 4. místo v počtu obyvatel.Kvůli rozloze, nerostnému bohatství, dalším předpokladům hospodářské soběstačnosti a především vzhledem k její vojenské síle (jaderné a konvenční zbraně, balistické rakety) je Slovanská federace považována za jednu ze světových velmocí. Hlavními náboženstvími jsou zde katolictví a pravoslaví, regionálně se vyskytuje i protestantství, islám, buddhismus nebo tradiční náboženství jako například šamanismus. Hlavním a zároveň největším městem federace je Moskva. Slovanská federace je federativní poloprezidentská republika.

Historie

První písemné zprávy pocházejí ze 6. století od římského historika Jordana, který zmiňuje kmen Venetů, jehož příslušníci se nazývají především Slovany (Sclaveni) a Anty, sídlící v 4. století mezi Dunajem a Dněprem, a také od Prokopia (Σκλαβηνοί). Až v první polovině 6. století, kdy začali napadat a zabírat byzantská území za Dunajem, se jim dostalo většího zájmu.

Od druhé poloviny 6. století byl osud velké části Slovanů spojen s Avary, kočovným etnikem, jehož expanze z východu byla také nejspíš jedním z faktorů expanze slovanské. Ačkoliv příchod Avarů znamenal pro Byzantskou říši zprvu úlevu, protože se část Slovanů dostala do avarského područí, jiná část s nimi navázala spojenectví, a tak vznikla Byzanci nová a silnější hrozba. V roce 626 dokonce společně obléhali Konstantinopol, i když neúspěšně. Útoky proti Franské říši přispěly na konci 6. století k expanzi Slovanů do východních Alp. Obě etnika vytvořila v Panonii společnou kulturu a smísila se, na přelomu 8. a 9. století však byla avarská říše zničena Franky a Bulharya Avaři z historie mizí.

Část Slovanů se na konci 7. století spojila s jiným kočovným etnikem, turkickými Protobulhary, kteří osídlili okolí delty Dunaje, slovanské etnikum je do 10. století postupně asimilovalo, čímž dali základ současným Bulharům.

Na přelomu prvního a druhého tisíciletí dochází k částečnému ústupu Slovanů. Na některých územích, jako v Rumunsku, Albánii, Řeckua Bavorsku, byli asimilováni původním obyvatelstvem, na severu zase začali na Polabské Slovany útočit Frankové a Sasové a postupně došlo ke germanizaci a christianizaci těchto etnik.

Balkán

Během 6. století počíná pronikání Slovanů na Balkán, v té době náležící Byzantské říši. Ačkoliv jako celek tvořili velkou vojenskou sílu, kvůli své nejednotnosti však často bojovali mezi sebou nebo se nechávali najímat jako byzantští žoldáci. První vlna expanze se týkala jak kultury Korčak tak Peňkovky, kteří na Balkán počali pronikat skrze dnešní Rumunsko. Spolu s nimi pronikala i kultura koločinská, která byla tvořena Slovany nebo slavizovanými Balty. V oblasti Rumunska však byli od 10. století Slované romanizováni a spolu s Dákydali základ pozdějším Rumunům. Do Bulharska výrazněji expandovali až v 7. století, společně s turkickými Protobulhary. V 6. a 7. století pronikli také do Řecka a Malé Asie. Do bývalé Jugoslávie přišli Slované pravděpodobně ze dvou směrů, v polovině 6. století ze Zakarpatí a později ze severozápadu a slavizovali původní romanizované obyvatelstvo. Odsud také pronikali do Rakouska a Bavorska.

Do 7. století se klade vznik chorvatského kmenového svazu a brzy poté přijali Chorvaté křest. Pozdější chorvatské království bylo od roku 1102 v personální unii s Uhrami, zatímco Dalmácie byla byzantská. V 7. století se také objevují Srbové a jsou postupně christianizováni. Z počátku byly pod vlivem Byzantské a Bulharské říše, na konci 8. století vzniká Raška, pozdější Srbsko a v polovině 9. století Trebinja, pozdější Černá Hora. Od 13. století pak začíná výrazný rozvoj Srbska. Makedonie také patřila mezi území nárokovaná Byzancí i Bulharskem a později se stala součástí Osmanské říše.

V dnešním Bulharsku vzniká 681 společný stát Slovanů a Protobulharů, který po několika vítězství uzavírá mír s Byzantskou říší. Během 8. století v něm dochází k výrazné slavizaciobyvatelstva a v druhé polovině 9. století bylo přijato křesťanství.

Východní Evropa

Slované ve východní Evropě na počátku obývali území dnešní Ukrajiny a během 6. až 9. století vytlačovali a asimilovali Balty a Ugrofiny zde usazené. Slovanské kmeny této doby představují například Kriviči nebo Ilmeňští Slované. V 9. století už osídlili území mezi Donem a Volhou a usadili se v okolí dnešní Moskvy.

Střední Evropa

Na počátku 7. století byli Slované v dnešním Slovensku a Maďarsku podrobeni Avary, avšak brzy na to byla jejich moc zlomena franským kupcem Sámem a došlo ke vzniku Sámovy říše s centrem v českých zemích. Ta se poté dostala do konfliktu s Franskou říší a úspěšně proti ní postupovala, po smrti Sáma se však patrně rozpadla. Ze 7. století jsou známy i další kmenové svazy a vládci jako lužicko-srbský vévoda Dervan a korutanský Valuk. Na přelomu 8. a 9. století dochází ke konečnému pádu avarské říše, Frankové ovládají Panonii a činí si nárok na svrchovanost nad sousedními slovanskými zeměmi. Ta jim skutečně byla často formálně přiznána. Kolem roku 830 už vládne Mojmír, první historicky doložený kníže Velkomoravské říše. Na konci 9. století Velká Morava ovládla Čechy, na počátku 10. století však zanikla a nastal vzestup českého knížectví.

Polabští Slované a Polsko

V 4. a 5. století bylo Slovany, později nazývanými Polabští, osídleno území dnešního východního Německa, které bylo předtím opuštěno germánskými kmeny. Jejich keramika je označována jako sukowský typ. Polabští Slované se členili na tři kmenové svazy, Lutice neboli Velety, Obodrity a lužické Srby. Srbové byli většinou formálně závislí na Franské říši a Velké Moravě a ve 12. století počala jejich germanizace. Na konci 8. století byli Veleti na krátko poraženi Franky, ale vedli boje především s Obodrity, spojenci Franků a později Sasů. Od 10. století je u Veletů nahrazena knížecí moc mocí kněžskou a brzy na to následují rozsáhlé výboje císaře Jindřicha Ptáčníka, na počátku 11. století však císař Jindřich II. uzavřel s Velety spojenectví. V polovině 11. století však pomalu počíná christianizace a úpadek moci pohanského kněžstva. Během 12. století jsou pak Veleti germanizováni, stejně jako Obodrité.

Kmen Pomořanů sídlící východně od Polabských Slovanů se objevuje v historických zprávách až v 10. století, kdy se dostává do konfliktu s Dány. Na počátku 11. století pak vzdorovali Polsku a z něj pronikajícímu křesťanství. Západní Pomořany se od 12. století počaly germanizovat, zatímco východní se dostaly pod polský vliv. Velká část Polska, osídleného různými slovanskými kmeny jako byli Polané, Vislané a Slezané, byla v druhé polovině 9. století podřízena Velké Moravě a později českému knížectví. V polovině 10. století počalo vznikat polské knížectví.

Ránové sídlící na baltském ostrově Rujána se drželi svého náboženství, a to až do roku 1168, kdy je porazil dánský král Valdemar I., poté byli dosud pohanští Ránové donuceni přijmout křest a připojeni k Dánsku jako vazalské Rujánské knížectví.

Do konce 15. století bylo území všech Polabských Slovanů z většiny germanizováno především kvůli stále přicházejícím německým osadníkům v rámci tzv. Ostsiedlung. Jako poslední z Obodritů byli v 18. století plně germanizováni Drevané žijící na tzv. lüneburském vřesovišti. Lužičtí Srbové, kteří obývají německé spolkové země Sasko a Braniborsko, jsou dnes posledním zbytkem Polabských Slovanů.

Vývoj Slovanské federace

Slovanská federace jako taková začala vznikat již od obnovy SSSR v jednadvacátém století. Existovaly různé (ne moc úspěšné a režimem potlačované) ilegální spolky. Brzy po obnově Československa v roce 2018, kdy sovětská vláda absolutně selhala a potupně se vzdala Podkarpatské Rusi, se Sovětský svaz znovu rozpadnul. O několik měsíců později však bývalé sovětské republiky vytvořily spolu s Polskem a zeměmi bývalé Jugoslávie tzv. Slovanskou federaci (SFR), jejíž sídlo bylo stanoveno v Moskvě. Nově vzniklá Slovanská federace sdružovala všechny slovanské národy kromě Československé republiky, která se pochopitelně po nově nabyté samostatnosti nechtěla k SFR připojit. Samozřejmě to nebylo pro federaci nic příjemného, ale Rusové se po tak krátké době nechtěli s Čechoslováky znovu chytat do křížku a tak samostatnost raději podpořili. Slovanská federace se každopádně snaží s Československou republikou udržovat vynikající vztahy.

Dne 16.června 2018 byla od Slovanské federace odtržena Veleská republika.

Politický systém

Slovanská federace je zastupitelská demokracie a poloprezidentská republika. Federální shromáždění je dvoukomorový parlament. Rada federace je horní komorou a Státní duma je dolní komora, která je volena na dobu pěti let.

Zahraniční politika

Slovanská federace je od 23.května členem Organisace spojených mikronárodů.

Administrativní členění

Slovanská federace se člení na 14 federálních okruhů a 190 federálních subjektů.

Federálními okruhy jsou Polský federální okruh, Slovinsko-Chorvatský federální okruh, Bosno-Srbský federální okruh, Makedonsko-Kosovsko-Černohorský federální okruh, Bulharský federální okruh, Urajinský federální okruh, Sibiřský federální okruh, Uralský federální okruh, Východoruský federální okruh, Moskevský federální okruh, Petrohradský federální okruh, Volgogradský federální okruh, Dálnovýchodní federální okruh. Roku 2014 vznikl Krymský federální okruh.

Federace zahrnuje 12 států - Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Chorvatsko, Makedonie, Polsko, Rusko, Slovinsko, Srbsko, Kosovo Ukrajina.

Geografie

Slovanská federace je největším státem na světě, celková rozloha činí přibližně 18,6 milionů km². Na západě hraničí s Litvou, Lotyšskem, Estonskem, Německem, Československem, Rakouskem, Itálií, Rumunskem, Maďarskem, Moldavskem. Na jihu s Čínou, Kazachstánem, Arménií, Azerbajdžánem, Albánií, Řeckem. Reliéf je převážně rovinatý, mimo pohoří Ural, které tvoří hranici mezi evropskou částí Ruska a Sibiří a Kavkaz s nejvyšší horou federece - Elbrusem (5642 m).

Podnebí

Vzhledem k obrovské rozloze federace se na území nacházejí všechny podnebné pásy mimo tropického. Největší část federace však tvoří mírný podnebný a subpolární pás.

Vodstvo

Nejdelší řekou federace je Volha, která je obzvláště využívána cestovním ruchem. Celkové vodní plochy tvoří 2% celého území SF.

Demografie

V Slovanské federaci žilo 24.května 2018 přesně 265 787 477 obyvatel. Národnostně a etnicky je federace velmi rozmanitá. Střední délka života je díky vysoce kvalitní zdravotní péči poměrně vysoká - 81 let.

Etnické složení

Největší zastoupení tvoří Slovanské národy - Poláci, Slezané, Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Rusíni, Slovinci, Srbové, Chorvati, Bosňáci, Černohorci, Makedonci, Slováci, Bulhaři, Gorani, Češi, Slováci. Menšinu tvoří - Rumuni, Adygejci, Altajci, Kazaši, Baškirové, Tataři, Burjati, Inguši, Kabardinci, Balkarci, Kalmykové, Karačajci, Čerkesové, Karelové, Finové, Komijci, Marijci, Čuvaši, Mordvinci, Jakuti, Oseti, Tuvinci, Udmurti, Chakasové, Čečenci, Krymští Tataři, Albánci, Romové, Maďaři. Obyvatelstvo je poměrně nerovnoměrně rozložené. Od přelidněné Moskvy po řídce osidlenou Sibiř.

Jazyky

Úředními jazyky jsou všechny jazyky slovanských národů. Nejrozšířenější je ruština. následována ukrajinštinou a polštinou.

Náboženství

Převážně převládá katolická církev následována pravoslavím, protestantskou církví, islámem, buddhismem a tradičním náboženstvím.

Sport

Nejrozšířenějším sportem a zároveň národním je hokej. Hokej se do federace dostal z Kanady, kde se okamžitě ujal a byl prohlášen za národní sport. Dále se hraje fotbal, ale ten už není moc rozšířený.

Armáda

Těžký jaderný raketový křižník Pjotr Velikij

Ozbrojené síly Slovanské federace se rozdělují na pozemní síly, námořnictvo a letectvo. A dále na tři samostatné druhy vojsk: vzdušná a kosmická obrana, raketová vojska strategického určení a vzdušná výsadková vojska. Slovanská federace je na 1. místě v počtu jaderných zbraní a má taky největší tankovou sílu na světě. Slovanská federace je složena ze všech armád všech státu, které pod federaci spadají. Počet aktivních vojáků je 1,2 miliónů vojáků s aktivní rezervou 4,6 milionů vojáků. Počet tanků je odhadován na 35 000. K dispozici má Slovanská federace celkem cca. 7 300 provozuschopných jaderných hlavic. Armáda federace používá hlavně zbraně vyrobené v ruské části SF, což znamená, že SF má k dispozici stíhací letouny 4.generace Suchoje a super zbraně na které zatím není vytvořena obrana.

Stíhací letoun SF
Jaderná raketa TOPOL