Moravská země

Moravská země (moravsky Моравска' зэме; slezsky Morawijo) je jedna ze zemí Československé socialistické federace. Hlavním městem Moravy je Olomouc (mor. Оломôц). Na západě sousedí s Českou zemí, na severu se Slezskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Úředními jazyky Moravské země jsou moravština a slezština.

Geografie

Povrch Moravy tvoří z větší částí pahorkatiny, vrchoviny a ne příliš vysoká pohoří. Na hranici s Čechami se rozkládá Českomoravská vrchovina. Součástí Českomoravské vrchoviny je i masiv Žďárských vrchů. Východně od Českomoravské vrchoviny se pak nacházíDrahanská vrchovina s Moravským krasem. Na severu Moravy a na jihu Slezska se pak rozkládá pohoří Jeseníky s nejvyšší moravskou horou Pradědem (1 492 m), členěné na Hrubý Jeseník a Nízký Jeseník. Jihozápadně od Jeseníků se na hranici s Čechami a Kladskemrozkládá Králický Sněžník. Jihovýchodně od Jeseníků se zvedají Oderské vrchy. Na jižní a střední Moravě se pak podél řek rozkládá několik nížinatých úvalů a „bran“, které oddělují výše uvedená pohoří od pohoří na východě Moravy, jimiž jsou Bílé Karpaty, Javorníky,Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy, a západněji položené Chřiby a pahorkatina Ždánický les. Podél toku řeky Moravy, která celou zemí protéká od severu k jihu, leží Hornomoravský úval a Dolnomoravský úval. Na Hornomoravský úval navazuje na severu Moravská brána, na jihu pak Vyškovská brána, s níž na jihu sousedí Dyjsko-svratecký úval. U Mikulova se zvedají Pavlovské vrchy.

Na řece Moravě se nachází i nejnižší bod celé Moravy (148 m) na soutoku s Dyjí v nejjižnějším výběžku na trojmezí se Slovenskem a Rakouskem (Dolními Rakousy). Většina území Moravy spadá do povodí Dunaje a úmoří Černého moře, část do povodí Odry a tím úmoří Baltu. Nejdelší moravskou řekou je právě Morava (354 km; na českém území 270 km). K dalším důležitým řekám patří Bečva, Dyje (částečně v Rakousku, resp. Dolních Rakousích), Jevišovka, Jihlava, Odra (částečně ve Slezsku), Oslava, Ostravice(částečně ve Slezsku), Svitava a Svratka (částečně v Čechách).

Dějiny

Hlavní město Olomouc

V minulosti tvořila centrum rozlehlé středoevropské říše, byť většinou ve vazalském postavení vůči Frankům, a vedle Bulharské říše a Kyjevské Rusi jeden z nejstarších slovanských států – Velkomoravskou říši (latinsky Moravia Magna). Za panování knížete Rostislava (846–870) se Morava stala kolébkou slovanské vzdělanosti, kultury a křesťanství. Územní rozsah a mocenské začlenění Moravy se opakovaně výrazně měnilo. V druhé polovině 9. století velkomoravský vládce Svatopluk I. (871–894) učinil podle tzv. Kristiánovy legendy Bořivoje I. historicky prvním (doloženým) knížetem Čech. Začátkem 10. století se říše za dosud neobjasněných okolností rozpadla a po jejím zániku přestala být Morava ohniskem státu, zcela svébytný politický subjekt s centrem na jejím území poté již nevznikl. V 10. století se Morava stala součástí území ovládaného Přemyslovci. Od té doby až dodnes zůstávají politické osudy Moravy a Čech většinou spojeny, i když obě země měly ve středověku a raném novověku poměrně velkou míru autonomie a mnohokrát spolu jejich politické elity i válčily.

Do roku 1918 spadala Morava pod Předlitavsko – součást Rakouska-Uherska, předtím byla součástí Rakouského císařství, předtímSvaté říše římské a dalších státních útvarů včetně Velkomoravské říše, dále od roku 1348 byla i jednou ze zemí Koruny české (úřady společné pro Čechy a Moravu existovaly až do poloviny 18. století). Název země je odvozen od řeky Moravy („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem voda, močál.

Morava byla po většinu svojí historie markrabstvím, tj. zemí v níž vládne markrabě, naprostá většina moravských markrabat byla zároveň i císaři, králi apod. a vládla zároveň i v jiných zemích, např. v Českém království apod.). Od 11. stol. do konce 12. stol. byla Morava rozdělena na údělná knížectví (partes), které připadly členům rodu Přemyslovců, od roku 1061 dědičně. Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v Markrabství moravské během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota. Státoprávní postavení Moravy jako součásti přemyslovského státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec římský král (později císař) Karel IV. listinou ze 7. dubna 1348, kterou z titulu římského krále jednoznačně stanovila, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské, (prakticky to znamenalo, že český král vlastnil Moravské markrabství, i když na něm nemusel sám vládnout), tento lenní vztah zrušil moravský markrabě a český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad listinou z 13. ledna 1464, listina však nevešla do kodexu zemských privilegií.

Se zánikem Rakousko-Uherska formálně zaniklo i markrabství, ale Morava zůstala jako země Moravská i nadále správním celkem v rámci nově vzniklého Československa, ovšem zrušením zemského sněmu Morava tehdy přišla o svoji autonomii, kterou měla v dobách říše. Roku 1928 byla Morava spojena s československou částí Slezska do země Moravskoslezské, která existovala do roku 1948.

V roce 1949 se lidově demokratická vláda dopustila omylu, když zrušila zemské zřízení a zavedla kraje. Toto uspořádání platilo až do roku 2011, kdy na území Moravy vznikl Sultanát Morava. Ten v září 2012 nahradil Stát Morava. V srpnu 2014 byl obnoven Svaz sovětských socialistických republik a Morava se stala svazovou republikou. Po rozpadu SSSR se stala součástí Československa.

Obyvatelstvo

Moravská země měla v roce 2013 přibližně 3 000 000 obyvatel. V bývalých Sudetách vznikla silná česká menšina.

Úředními jazyky země jsou moravština a slezština, v některých oblastech se mluví i česky, romsky a slovensky.

Na Slovensku je na základě ústavy oddělena církev od státu. Vysoký počet věřících má především

Římskokatolická církev. Menšinou je pravoslaví. V Brně se nachází islámská menšina. Rozšířen je i ateismus.

Více informací v článku Náboženství v ČSSF.