Ústavní soud ČSFR

Z MicroWiki, encyklopedie mikronacionálního světa
Verze z 21. 11. 2021, 18:47, kterou vytvořil AtomCZ (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{Přesun}} '''Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky''' je soudní orgán ochrany ústavnosti České a Slovenské Federativní republ…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky je soudní orgán ochrany ústavnosti České a Slovenské Federativní republiky. Byl zřízen 1. dubna 1991 ústavním zákonem o Ústavním soudu ČSFR, který Federální shromáždění ČSFR přijalo 27. února 1991. Činnost je hrazena ze státního rozpočtu federace.

Pravomoci

Ústavnímu soudu ČSFR přísluší podle čl. 2 ústavního zákona o jeho zřízení rozhodovat o těchto věcech:

  • o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění s ústavními zákony Federálního shromáždění
  • o souladu zákonů Federálního shromáždění, ústavních a jiných zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikovanými a vyhlášenými
  • o souladu ústavních zákonů a jiných zákonů České národní rady a Slovenské národní rady a zákonných opatření předsednictva České národní rady a Slovenské národní rady s ústavními zákony Federálního shromáždění
  • o souladu nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky a právních předpisů federálních ministerstev a ostatních federálních orgánů státní správy s ústavními a jinými zákony Federálního shromáždění;
  • o souladu nařízení vlád České republiky a Slovenské republiky a právních předpisů ministerstev a ostatních orgánů státní správy České republiky a Slovenské republiky s ústavními a jinými zákony Federálního shromáždění.

V těchto věcech Ústavní soud rozhoduje formou nálezu, který musel být zveřejněn ve Sbírce zákonů. Pokud soud nalezne nesoulad zkoumaných předpisů, pozbudou dotčené předpisy nebo některé jejich části či ustanovení účinnosti. Orgány, které je vydaly, jsou povinny je do šesti měsíců od vyhlášení nálezu uvést do souladu s vyššími předpisy (ústavními zákony, zákony Federálního shromáždění) nebo mezinárodními smlouvami, s nimiž jsou v rozporu. Pokud tak neučiní, tyto předpisy či ustanovení po šesti měsících od vyhlášení nálezu pozbudou platnosti.

O ústavních zákonech ČNR a SNR sice může ústavní soud vynést nález a na ČNR a SNR se vztahuje povinnost uvést ústavní zákony do souladu s ústavními zákony FS, avšak ústavní zákony ČNR nebo SNR marným uplynutím lhůty nepozbudou platnosti. Při rozhodování o ústavních zákonech ČNR nebo SNR je Ústavní soud ČSFR povinen si před vydáním svého nálezu vyžádat stanovisko ústavního soudu příslušné republiky.

Ústavnímu soudu ČSFR dále přísluší

  • rozhodovat kompetenční spory
    • mezi orgány ČSFR
    • mezi orgány ČSFR a orgány jedné nebo obou republik
    • mezi orgány ČR a orgány SR
  • podávat v případě spornosti výklady ústavních zákonů FS (podmínky měl stanovit zákon FS)
  • rozhodovat o ústavních stížnostech proti opatřením, pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánů veřejné moci, jestliže stěžovatel tvrdí, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody, zaručené ústavním zákonem Federálního shromáždění nebo mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách
  • rozhodovat na podnět politické strany nebo hnutí působící na území obou republik, zda rozhodnutí o jejich rozpuštění nebo jiná rozhodnutí o jejich činnosti je ve shodě s ústavními a jinými zákony FS

Podnět k posuzování souladu předpisů, k rozhodování kompetenčních sporů nebo k poskytnutí výkladu ústavních zákonů mohou podat pouze některé orgány, například prezident ČSFR, Federální shromáždění, ČNR, SNR, vlády a jiné ústřední orgány ČSFR, ČR i SR, soudy v souvislosti se svou rozhodovací činností, generální prokurátoři ČSFR, ČR a SR. Návrh k posouzení souladu předpisů mohla podat také nejméně pětina členů kteréhokoliv zákonodárného sboru (FS, ČNR, SNR).

Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČSFR nebyl přípustný žádný opravný prostředek.

Složení

Ústavní soud ČSFR je podle ústavního zákona tvořen 12 soudci, které jmenuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky na dobu 7 let z 24 osob navržených Federálním shromážděním, Českou národní radou a Slovenskou národní radou. Každý z těchto orgánů navrhuje 8 kandidátů, přičemž Federální shromáždění musí navrhnout 4 občany ČR a 4 občany SR. 6 jmenovaných soudců musí být občany ČR a 6 soudců občany SR. Ze soudců ústavního soudu prezident ČSFR jmenuje předsedu a místopředsedu, z nichž jeden musí být občanem ČR a jeden občanem SR. V případě uvolnění některého místa musí být tyto požadavky při novém jmenování také dodrženy. Funkce se soudce ujímá složením slibu do rukou prezidenta ČSFR.

Kromě občanství ČSFR jsou podmínkou kandidatury a jmenování bezúhonnost, volitelnost do FS, minimální věk 35 let, vysokoškolské právnické vzdělání a nejméně 10 let praxe v právnickém povolání. Funkce soudce je placená, neslučitelná s funkcemi poslance FS, ČNR a SNR, s funkcemi členů vlád ČSFR, ČR a SR, s funkcemi v politických stranách nebo hnutích (všechny tyto funkce ze zákona zanikají okamžikem složením slibu ústavního soudce) a s výkonem jiné výdělečné nebo hospodářské činnosti kromě činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké.

Soudce se může své funkce vzdát. Prezident může soudce odvolat na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku pro úmyslný trestný čin. Se souhlasem FS může prezident odvolat soudce na návrh Ústavního soudu na základě kárného řízení anebo pro roční nečinnost.

Způsob rozhodování

Ústavní soud rozhoduje buď v plénu, nebo v senátech. V plénu rozhoduje o souladu právních předpisů, o kompetenčních sporech a o rozhodnutích týkajících se politických stran a hnutí a dále o úpravě svých vnitřních poměrů (včetně ustanovení senátů a rozdělení agendy mezi ně), dále o věcech, v nichž senát nerozhodl kvůli rovnosti hlasů, o souhlasu s trestním stíháním ústavního soudce nebo jeho vzetím do vazby či zadržením (v tom případě je hlasování soudců tajné), a o návrhu na odvolání ústavního soudce s funkce na základě kárného řízení anebo pro nejméně roční nečinnost. Ostatní věci rozhoduje v senátech.

Podrobněji upravuje organizaci Ústavního soudu a řízení prováděcí zákon Federálního shromáždění o organizaci Ústavního soudu. Ústavní soud je oprávněn podat Federálnímu shromáždění návrh tohoto zákona.

Podle zákona o organizaci ÚS má Ústavní soud dva čtyřčlenné senáty, jejichž stálí členové byli jmenováni vždy na období 1 roku. Předseda ani místopředseda ÚS nemohou být stálými členy žádného senátu, ostatní soudci se musí v senátech postupně rovnoměrně prostřídat. V případě nepřítomnosti některého stálého člena senátu anebo je-li některý člen ve věci z rozhodování vyloučen, jmenuje předseda ÚS na jeho místo jiného soudce jako zastupujícího člena senátu. Senát je usnášeníschopný jen v počtu čtyř členů.

K usnášení schopnosti pléna je nutná přítomnost nejméně 9 soudců. Plénum i senáty rozhodovaly prostou většinou přítomných soudců. Pokud by však šlo o rozhodnutí, které se odchyluje od dřívějšího nálezu ÚS nebo dřívějšího usnesení ÚS o výkladu, je k rozhodnutí nutný souhlas nejméně 9 soudců.

Ze zákona tajné je hlasování soudců v plénu při rozhodování například o nálezech o souladu předpisů, o kompetenčních sporech a o politických stranách a hnutích, a pokud plénum znovu posuzuje věc, která původně přísluší senátu. Soudce, který s rozhodnutím nesouhlasí, však má právo, aby jeho stanovisko bylo uvedeno v zápise o hlasování.

Legislativa